Šumavský rozcestník

stručně

název: družstevní elektrárna Ostružná, Čachrov
kategorie: kultura a památky
podkategorie: technické
lokalita: klatovsko
GPS: 49°15'42.859"N, 13°18'36.882"E

popis objektu:
V roce 1901 bylo na Čachrově založeno družstvo, které mělo zlehčit nepohodlný život obyvatel horské obce, zejména jim zajistit dostatek vody a ulehčit práci. Hlavní zásluhu na jeho založení v roce 1901 měl tehdejší čachrovský farář v František Blahovec, mimo jiné i poslanec Zemského sněmu Království Českého a pozdější děkan ve Volenicích. Hlavním úkolem družstva, nazvaného "Rolnická elektrárna pro svícení, čerpání vody, řezání řezanky a pro další hospodářské účely" bylo postavit na potoce Pstružná elektrárnu. Podíly po 50 Korunách vytvořily kapitál, z něhož mohl být zakoupen za 18.000 Korun starý Zikmundův mlýn na řece Pstružná. Ještě téhož roku mlýn vyhořel a bylo rozhodnuto postavit novou budovu mlýna a elektrárny. Práce postupovaly velice rychle a k slavnostnímu vysvěcení došlo 16. listopadu 1902, na slavnosti se sešlo více než 6.000 lidí a bylo rozsvíceno 29 žárovek. Tato stavba byla první družstevní elektrárnou v tehdejším rakousko-uherském mocnářství a dodávkami se na ní podílela i firma F.Křižík - Praha slavného vynálezce a plánického rodáka Františka Křižíka. Čachrovská vodní elektrárna byla obnovena po roce 1989, má spád 4,5 m, osazena je Bankiho turbínou o výkonu 7,5 kW a hltnosti 300 l/s, osazena na zmíněném vodním toku Pstružná, otevřený náhon je 80 m dlouhý a má 30 m dlouhý tlakový přivaděč. V provozu je od roku 1997. V expozici rodný dům František Křižík, Plánice je vystaveno soustrojí z této původní Čachrovské elektrárny - rozvodná deska a dynamoelektrický stroj s výrobním číslem 1402, s napětím kotvy 15 kV, 900 ot/min, proudem 50 A a budícím napětím 260 V.

stručně

název: cihelna Malechov
kategorie: kultura a památky
podkategorie: technické
lokalita: klatovsko
GPS: 49°27'19.184"N, 13°14'57.965"E

popis objektu:
Z lesa západně od obce Malechov vystupuje cihlový komín – pozůstatky parostrojní polní kruhové cihelny. Místní cihelna původně patřila rodu Černínů z Chudenic, stejně jako celý Malechovský dvůr. V roce 1907 majitel hrabě Černín poprvé dopravoval do své cihelny automobilem. Za první světové války se na výrobě cihel podíleli velkou měrou ruští váleční zajatci. Po druhé světové válce byla cihelna znárodněna a výroba se v ní udržela do roku 1972.

stručně

název: Vchynicko-tetovský plavební kanál
kategorie: kultura a památky
podkategorie: technické
lokalita: srňsko
GPS: 49°6'17.78"N, 13°27'44.323"E

popis objektu:
Plavební kanál z let 1799 - 1801 byl vybudován podle návrhu ing. Josefa Rosenauera. Finančně náročnou stavbu zajišťoval tehdejší majitel panství kníže Josef Schwarzenberg. Kanál, který umožnil plavit dřevo do Otavy, obejitím nesplavného úseku Vydry, začíná asi 2 km od Modravy pod bývalou dřevařskou osadou Vchynice - Tetov, podle níž dostal svůj název. Šířka 4 až 5 m, hloubka 1,6 m. V místě odbočení kanálu byla řeka Vydra přehrazena jezem s hradlovým mostem, zařízením, které sloužilo jako hráz zabraňující pronikání dřeva do nesplavného balvanitého koryta Vydry. Hradlový most byl v roce 2000 opraven. První 2 km vede kanál podél Vydry až nad královácký dvorec Antýgl, kde se prudce stáčí zpět a vede podél Rokyty a úpatím Kostelního vrchu až k osadě Mosau, části obce Srní. Původně pokračoval kanál dále a pod Spáleným vrchem končil v řece Křemelné. Ve 30. letech 20. století byl přestavěn a v závěrečné fázi sveden do betonového potrubí. Poslední plavba se zde uskutečnila v roce 1958. Dnes je celé dílo používáno jako přivaděč vody do malé vodní nádrže vybudované na Sedle (dostavěna v roce 1949). Odtud přes tzv. Vodní zámek padá voda potrubím se spádem 235 m na lopatky turbíny elektrárny Vydra a vrací se tak do mateřského koryta Vydry. Část plavebního kanálu je nyní využívána jako přepad s napojením do Sekerského potoka. V současné době činí délka kanálu 14,4 km.

stručně

název: Schwarzenberský plavební kanál
kategorie: kultura a památky
podkategorie: technické
lokalita: volarsko
GPS: 48°48'52.623"N, 13°52'50.87"E

popis objektu:
Jedna z největších a nejkrásnějších dochovalých technických památek na Šumavě. Vybudován počátkem 19. stol. k plavení dřeva. Začíná na bavorské hranici pod horou Steinberg (1021 m n. m.) Rosenauerovou nádrží a ústí zhruba po 52 km do řeky Mühl. Před nádrží pomník zakladatele a stavitele Josefa Rosenauera. Spojuje povodí řek Vltavy a Dunaje. Podél části kanálu vede naučná stezka Schwarzenberský plavební kanál, která seznamuje návštěvníky s historií plavení dřeva na Šumavě. Nenáročné pro pěší, vhodná i pro cyklisty. Myšlenka spojení vodních cest Vltavy a Dunaje původně vznikla dříve, než na návrhu velkolepého vodního díla začal pracovat schwarzenberský lesní inženýr Josef Rosenauer. Touto myšlenkou se zabývali stavitelé již v dobách Karla IV. a největší překážkou v cestě stálo rozvodí tvořené hlavním šumavským hřebenem. Na projektu schváleném v roce 1779, jehož realizace byla započata až v roce 1789 (využívajíce ukončení výhradního práva plavby dřeva v povodí Mühlu uděleného pasovskému biskupství) započal Josef Rosenauer pracovat již v roce 1775. Tisícovka najatých dělníků během prvních dvou let vystavěla první, tzv. "starý kanál" vedoucí od Jezerního potoka vytékajícího z Plešného jezera (na tomto místě je vybudovaná kaplička nesoucí název Rosenauerova) až k ústí Světelského potoka do Mühlu. Od roku 1793 byla započata plavba a zároveň kanál prodloužen až dosáhl Jeleního potoka.

stručně

název: hájovna Loreta
kategorie: kultura a památky
podkategorie: architektura
lokalita: klatovsko
GPS: 49°21'24.090"N, 13°16'53.305"E

popis objektu:
Knížecí hájovna kolem přilehlých Kolowratových lesů na Loretě.

stručně

název: Loreta
kategorie: města a obce
podkategorie: města a obce
lokalita: klatovsko
GPS: 49°21'35.1"N, 13°16'52.33"E

popis objektu:
V obci poutní kaple Panny Marie Loretánské postavená v roce 1711 se v roce 1783 rozpadla a roku 1831 byla znovu vybudována Barborou Krakowskou z Kolovrat s erby Kolowratů a Vrbnů a s freskou obrazu Panny Marie Loretánské. Nedaleko v lesích u vojenského objektu je torzo barokní kaple sv. Jana Nepomuckého. Nedaleko je také stará důlní štola, přírodní památka - opuštěné důlní dílo, pozůstatek po unikátním způsobu podpovrchové těžby krystalického vápence, která zde probíhala v letech 1889-1910. Stará důlní šachta se vstupním portálem datovaným do roku 1889 a systémem spletitých chodeb byla vyhlášena přírodní památkou 6.12. 1984. Štoly mají tři patra, jsou dlouhé až 1100 m a dnes jsou největším zimovištěm netopýrů v západních Čechách. Z tohoto důvodu byla vrata uzavírající vstup do štoly opatřena otvorem pro vzlet netopýrů. V okolí podpovrchového dolu se nachází hluboké rokle - pozůstatky po starší povrchové těžbě. Také je zde evropsky významná populace bobra evropského, zapsaná na seznamu Natura 2000. Obec leží mezi lesy na kopci v Oborách součástí Kolowratových Lesů.

stručně

název: kaple Panny Marie Loretánské, Loreta
kategorie: kultura a památky
podkategorie: kaple
lokalita: klatovsko
GPS: 49°21'35.096"N, 13°16'52.451"E

popis objektu:
Loretánská poutní kaple Panny Marie stojí v centru malé obce Loreta. Kaple byla založena v roce 1711 Barborou Krakowskou z Kolovrat. Již v roce 1783 se prakticky rozpadla a v roce 1831 byla obnovena. V devadesátých letech 20. stol. byla zrekonstruována a stala se tak významnou památkou Lorety. Na východním průčelí kaple jsou erby Kolowratů a Vrbnů a obraz Panny Marie Loretánské. Byly restaurovány i fresky v interiéru kaple.

stručně

název: kaple sv. Jana Nepomuckého, Loreta
kategorie: kultura a památky
podkategorie: kaple
lokalita: klatovsko
GPS: 49°21'26.251"N, 13°16'3.925"E

popis objektu:
Zřícenina mohutné čtyřboké kaple sv. Jana Nepomuckého leží na vrcholu kopce nedaleko osady Loreta nebo obce Týnec. Je obklopena smíšenými Kolowratovými lesy Přimda, polesí Týnec. Kaple je spojena s Týneckým panstvím a byla postavena v barokním slohu za Maxmiliána Norberta Krakovského roku 1730 na vyvýšenině proti Týneckému zámku, orientovaná přesně na jeho osu. Vysoký čtvercový objekt byl ukončen mohutnou kopulí. Všechny čtyři zdi kaple byly naprosto stejné a z každé strany byl i vstup. V době před druhou světovou válkou sloužila stavba jako rozhledna, dnes již zůstaly zachovány jen neúplné obvodové zdi.

Šumava.cz