Šumavský rozcestník

stručně

název: hřbitov Volary
kategorie: kultura a památky
podkategorie: hřbitovy
lokalita: volarsko
GPS: 48°54'50.655"N, 13°53'43.634"E

popis objektu:
Městský hřbitov s kaplí sv. Floriána, novodobou smuteční síní a památníkem 95 židovský žen, které se staly na konci druhé světové války oběťmi pochodu smrti z koncentračního tábora Grünberg.

stručně

název: hřbitov České Žleby
kategorie: kultura a památky
podkategorie: hřbitovy
lokalita: volarsko
GPS: 48°52'44.839"N, 13°46'29.475"E

popis objektu:
Jediné co se v Českých Žlebech dochovalo po jejich uvíznutí na dlouhou dobu v pohraničním pásmu v dobách totality je žlebský hřbitov.

stručně

název: židovský hřbitov Strážov na Šumavě
kategorie: kultura a památky
podkategorie: hřbitovy
lokalita: klatovsko
GPS: 49°18'16.513"N, 13°16'0.923"E

popis objektu:
Nejméně 600 let starý židovský hřbitov u městečka Strážov na Šumavě leží na severním svahu Smrkové hory. Z údolí Lukavického potoka k němu vedou dvě cesty. Přímá, příkrá, široká a od roku 1917 s lipovou alejí a druhá pozvlnější a vozová odbočuje obchvatem vlevo. Roku 1928 byl strážovský hřbitov židovský zrušen a pozemek jeho zapsán jako lesní parcela města Strážova.

stručně

název: hřbitov Velhartice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: hřbitovy
lokalita: sušicko
GPS: 49°15'37.281"N, 13°22'56.523"E

popis objektu:
Stranou od městečka Velhartice, v polích, v lukách a u lesa obklopuje kostel sv. Máří Magdaleny z roku 1373 malý hřbitov. Je nenápadný jako každý jiný vesnický hřbitůvek a na první pohled na něm není nic výjimečného. Obehnán je nízkou zdí a vchází se do něj kamenným portálem s dřevěnými vraty. Před dávnými časy, v dobách Velké Moravy bylo na tomto místě pohřebiště, na kterém došlo prý k děsivé události. Jde tedy o legendu velmi starou, přestože Karel Jaromír Erben, který se jí inspiroval k sepsání balady, situoval svou báseň do poněkud bližší minulosti. Ve starém příběhu i v Erbenově díle se navzájem prolínají křesťanské i pohanské motivy. Došlo zde prý k oživení dívky a protože bylo úspěšné, zůstala zde po tomto aktu negativní energie. Karel Jaromír Erben příběh zhmotnil do balady Svatební košile, poprvé zveřejněné v roce 1843. Ta říká, že milence rozdělila dálka, z které se on již živý nevrátil. Je pohřben u rodné vesnice a jedné větrné noci si coby oživlý umrlec přijde pro svou milou... Podle publicisty Ing. Pavla Kozáka (Tajemná místa Pošumaví, 2001) proběhl kdysi v jihovýchodní části velhartického hřbitova jakýsi obřad černé magie, jehož účelem bylo právě oživení mrtvého. Tento obřad byl podle všeho úspěšný a stopy velmi negativní energie, která se při tomto rituálu uvolnila tu zůstávají dodnes. V souvislosti s touto událostí zde mělo dojít i k ohrožení života ženy, kterou na poslední chvíli zachránila až vyšší moc...

stručně

název: památník 95 obětí pochodu smrti, Volary
kategorie: vojenské
podkategorie: pomníky
lokalita: volarsko
GPS: 48°54'47.782"N, 13°53'42.911"E

popis objektu:
Památník obětem pochodu smrti na konci druhé světové války na kterém je nápis: "ZDE JE POHŘBENO 95 ŽEN ŽIDOVSKÉHO PŮVODU, KTERÉ BYLY NA POCHODU SMRTI V KVĚTNU 1945 V OKOLÍ MĚSTA UMUČENY NACISTY (nápis je česky, polsky, německy a maďarsky). Volary se staly v brzkých poválečných dnech roku 1945 posledním místem odpočinku 95ti pět žen z pochodu smrti. Transport vyšel koncem ledna z koncentračního tábora Grünberg. Postupně se dostal do koncentračního tábora ve Svatavě u Sokolova. Odtud byly ženy 20. dubna vyhnány na další pochod, který skončil 4. května ve Volarech. Následující den téměř polovina žen pokračovala v pochodu směrem na Prachatice, kde u obce Cudrovice došlo k tragédii, při níž esesáci postříleli dvacet dva žen. Jejich ostatky převezli příslušníci wehrmachtu zpět do Volar a "uložili" do společného hrobu na hnojišti u hospodářské usedlosti pod městským hřbitovem. Cestu, kudy pochod smrti procházel, lemovaly stovky hrobů žen, které předtím vysílením a hladem zemřely anebo byla bez důvodu zastřeleny. Tak tomu bylo také na posledním úseku z Kvildy do Volar. Když byly 5. května 1945 Volary osvobozeny americkou armádou, němečtí antifašisté upozornili velitele na nelidské pohřbení žen za usedlostí čp. 155. Důstojník vše prověřil a nařídil exhumaci všech společných hrobů (Kvilda – 19 žen, Polka – 13 žen, Volary – 22 žen). Exhumaci, ukládání mrtvých do rakví, svoz rakví do Volar a kopání hrobů na novém hřbitově ve Volarech museli pod dozorem amerických vojáků provádět Němci. To vše bylo zajištěno ve dnech 7. a 9. května 1945. Pohřeb obětí se konal 11. května a muselo se ho zúčastnit všechno německé obyvatelstvo Volar včetně dětí. Před obřadem povinně prošli okolo otevřených rakví, aby viděli, co dokázali příslušníci SS udělat z lidí – mladých děvčat. Mši za umučené ženy sloužil kaplan americké armády Rabi Herman Rocker. Po obřadu byly rakve uloženy do několika společných hrobů. Každý byl opatřen dřevěným křížem se jménem pohřbené. Dokumentem z pohřbu je obraz, který namaloval jeden americký voják podle dobové fotografie. Ženy, které zemřely po 11. květnu 1945, již byly pohřbívány do samostatných hrobů. Až do 16. listopadu 1945 vzdorovala smrti sedmnáctiletá Polka Dora Ebe, Její smrtí se zdánlivě uzavřel seznam žen pohřbených na volarském hřbitově, obětí pochodu smrti. Ovšem skutečnost byla jiná. Náhodný houbař v srpnu 1946 v lese poblíž Volar nalezl částečné torzo lidského těla. Přivolaný lékař zjistil, že se jedná o kostru ženy a usoudil, že pravděpodobně náleží jedné z vězeňkyň, jejichž transport tudy v květnu 1945 procházel. Tyto dvě poslední oběti na původním seznamu žen pohřbených ve Volarech chybí a proto dochází k mylným informacím o počtu, který je v různých publikacích uváděn v rozmezí od devadesáti tří do devadesáti osmi. Na volarském hřbitově je sice devadesát šest pomníčků, ovšem pod jedním je pohřben Grigorij Onopščenko, ruský dělník, který byl v roce 1944 poblíž obce Dobrá postřelen a svému zranění podlehl. Pohřben byl v nedalekém lese a při svozu obětí pochodu smrti byly jeho ostatky též převezeny do Volar. Údržba hrobů tak, jak byly uspořádány v prvním poválečném roce, byla náročná na čas. Proto se odbojáři rozhodli, že místo společných hrobů bude utvořeno sedm pásů a dřevěné křížky nahradí plechové trojúhelníky se jménem pohřbené. Při této úpravě byl do průčelí hřbitova umístěn kříž z břízy s trnovou korunou – symbolem utrpení. Další větší úprava, kterou již financovalo město, byla provedena v roce 1956. Plechové trojúhelníky nahradily vkusné kameninové pomníčky – na osmdesáti pěti jsou vytesána jména. Na deseti jména chybí. Je na nich vytesáno jen strohé Neznámá. V současné době ovšem číslo deset neplatí. V roce 1995 byla na hřbitovní zeď umístěna vzpomínková deska se jménem Mirl Waksman. Tato žena zemřela u obce Polka a je pohřbena pod jedním z pomníčků, kde je vytesáno Neznámá. Další jméno se nám podařilo vypátrat až loni. Jedná se o paní Hochbergerovou, která byla zastřelena u Cudrovic. Její dcera Margot Wainblumová žije ve Francii a jako dítě byla též přímou účastnicí pochodu smrti, který přišel do Volar. Měla však větší štěstí než její maminka; za svůj život vděčí zdravotnickému personálu volyňské nemocnice. Po vyléčení žila nějaký čas ve Volyni v rodině doktora Tomsy a často jezdila do Volar na hrob svojí maminky. Podle vyprávění manželů Tomsových vždycky pokládala kytičku na všechny hroby, které byly označeny slůvkem Neznámá se slovy: „Vždyť v jednom z těch hrobečků přece leží moje milovaná maminka.“ V roce 1995 přijelo uctít památku svých spoluvězeňkyň dvacet čtyři přímých účastnic, přeživších ten nejhorší pochod, který mohli nacisté vymyslet (13 z Izraele, 2 z Kanady, 7 z USA, 1 ze Švédska a 1 z ČR). Volarský hřbitov obětí pochodu smrti je snad jediný v Evropě, kde jsou jména obětí masového vraždění vyryta na jednotlivých náhrobcích.

stručně

název: torzo ženy - Vojtěch Pařík, Volary
kategorie: kultura a památky
podkategorie: sochy
lokalita: volarsko
GPS: 48°54'48.037"N, 13°53'42.488"E

popis objektu:
Od roku 1974 stojí na vyvýšeném místě před volarským hřbitovem torzo ženy od akademického sochaře Vojtěcha Paříka, které je součástí památníku 95 žen, které byly obětí pochodu smrti na konci druhé světové války.

stručně

název: kaple sv. Floriána, Volary
kategorie: kultura a památky
podkategorie: kaple
lokalita: volarsko
GPS: 48°54'50.497"N, 13°53'44.055"E

popis objektu:
Hřbitovní kaple sv. Floriána má v lodi na zemi žulovou náhrobní desku z počátku 18. století, v presbytáři žulový pamětní kámen s pamětní deskou ze solnhofenského vápence a s reliéfem Stegbauerovy huti ležící původně západně od Volar.

stručně

název: SDH Volary
kategorie: instituce
podkategorie: hasičské sbory
lokalita: volarsko
GPS: 48°54'44.228"N, 13°53'40.435"E

popis objektu:
Hasičská zbrojnice SDH Volary založeného již v roce 1874.

Šumava.cz