popis objektu:
(6. června 1835, Rychmburk – 6. února 1923, Písek) byl český básník, představitel májovců, který se stal významným propagátorem česko-slovenských vztahů. Heyduk psal převážně lyrické básně a stal se autorem více než šedesáti básnických sbírek převážně s přírodní, vlasteneckou či rodinnou lyrikou. Narodil se v rodině truhláře, od roku 1850 studoval na reálce v Praze, kterou ukončil v roce 1854. Poté na přání rodičů rok studoval techniku v Brně a pak přestoupil na techniku do Prahy (1855). O dva roky později se seznamuje s Janem Nerudou, se kterým navázal blízké přátelství. Studia ukončil roku 1859, stal se učitelem na pražské reálce, již roku 1860 odešel učit kreslení a stavitelství na vyšší reálku do Písku, kde žil až do své smrti. Město Písek ho okouzlilo a rychle zde zdomácněl, v roce 1896 byl jmenován školním radou. V roce 1876 přijal místo na I. reálném gymnasiu v Praze, zde se stal přesedou literární části Umělecké besedy. Roku 1877 se vrátil do Písku, kde se téhož roku oženil se svojí o 25 let mladší žačkou Emílií, dcerou předního píseckého restaurátora Reinera. V následujících letech se stal dvojnásobným otcem, ale obě události skončily rodinnou tragédií. Roku 1878 zemřela jeho první dcera Jarmila ještě před pokřtěním ve věku tří měsíců. Na křtiny přijel do Písku i jeho dlouholetý kamarád Jan Neruda, který se měl stát kmotrem. Vzhledem k předčasnému úmrtí, ale ke křtu nedošlo a tato smutná událost inspirovala Nerudu k sepsání Balady dětské. Druhá dcera Liduška zemřela ve věku 4 let roku 1884. Měl velmi silný vztah ke Slovensku, které často navštěvoval a měl zde mnoho přátel. Vyjma Slovenska také cestoval do Itálie či na Kavkaz. V roce 1900 si nechává Heyduk postavit v Písku vlastní dům dle návrhu architekta Jana Kouly, který je v současnosti z části v péči Prácheňského muzea. V budově se nachází památník, ve kterém je možno shlédnout Heydukovo pracovnu, jídelnu a salon s dobovou tematikou. Adolf Heyduk se jako jediný významný básník Nerudovy generace dočkal samostatného a svobodného československého státu, o kterém generace snila. V roce 1920 ku příležitosti jeho 85. narozenin mu byl osobně poblahopřát i první prezident Tomáš G. Masaryk v jeho bytě v Písku. Umírá v Písku, ale je pohřben na vyšehradském hřbitově v Praze. Celoživotní dílo Heyduka je značně rozsáhlé a čítá asi 60 básnických sbírek – většina z nich je málo známá, tisíce veršů v dobovém tisku, sbornících, časopisech atd. Pro jeho díla je typická písňová forma – mnoho jeho děl bylo zhudebněno, proto byl nazván Pootavským slavíkem. Častým tématem je mu jihočeská a slovenská příroda, láska k ženě a dětem. Do roku 1884 (úmrtí jeho druhé dcery) jsou jeho básně optimistické, po této tragédii jsou jeho díla pochopitelně pesimistická a smutná. Verše vydané po tomto roce jsou považovány za kvalitnější.
