Šumava: Německo
šumavská poloha: mapy.cz
informace přináší šumavské ubytování: apartmány Rudík, Železná Ruda
V tomto novém informačním středisku s názvem "Dům k divočině" nebo také "Dům divočiny" můžete v 3D kině shlédnout různé výstavy, zažít poznávací túry, tajuplnou divočinou s čichacímí, slechovými, ochutnávacími, hmatacími a pozorovacími smysly, k tomu všemu se zde nachází restaurace s regionální kuchyní a obchod s vybranými suvenýry. Zvířecí ohradu s divokými koněmi, rysy a vlky, které můžete velice dobře pozorovat z vyvýšených míst nebo z rozhleden. 20 metrů vysoká vyhlídková věž nabízí fantastickou vyhlídku do okolí na ohradu vlků, špičky stromů a bavorské panoráma. V jeskyni je okno otevřené do doby ledové. Vstup je zdarma. Přístup od placeného parkoviště a nebo ještě lépe od zastávky Waldbahnu.
Ubytování na Šumavě najdete v mnoha v prastarých šumavských chalupách, nově vybudovaných chatách, malých rodinných penzionech, farmách a to velmi levně. Ubytování Šumava – to je ubytování levně. K dispozici je také nepřeberné množství apartmánů, malých horských hotelů i rozsáhlých komplexů budov. Objekty již bývají plně vybaveny a počet lůžek je uzpůsoben přesně Vašim potřebám. Šumava, to jsou hluboké lesy, stinné silničky, cesty a pěšiny, horské pláně a slatě. Zajímavé je poznávání kdysi zakázaných míst Šumavy a také jejich porovnání s Bavorskou Šumavou, kde se čas na 40 let nezastavil. Šumava je více jak 120 kilometrů dlouhé, nádherné pohoří při hranici České republiky s Rakouskem a SRN. V roce 1991 byla pro svoje výjimečné přírodní hodnoty vyhlášena národním parkem (NP Šumava), a již v roce 1990 jí byl světovou organizací UNESCO přiznán statut biosférické rezervace. Šumava skýtá velkolepé možnosti pro pěší i cyklo turistiku, pracovníci Národního parku Šumava udržují stovky kilometrů turistických cest, budují přístřešky, informační tabule, přírodní poznávací okruhy na obou stranách hranice. Komunikace pro cykloturistiku jsou ve velmi dobrém stavu a na kole je možno se dostat k mnoha lákavým cílům. Pracovníci Národního parku Šumava vytipovali a vyznačili nádherné trasy. Síť web kamer vás přes net informuje o počasí, sněhu, sněhových podmínkách pro lyžování, pro běžkaře navíc šumavský informační server Bílá stopa (odkaz i na jiné hory jako Beskydy). Hitem posledních let je Lipenská přehrada, skiareál Lipno, kde došlo k prudkému rozvoji turistických služeb. Aktuální informace mimo náš nejstarší šumavský net přináší Rock Radio Šumava, Kiss Jižní Čechy. Šumavu proslavil i pašerák, o němž vznikl film Král Šumavy. Králem Šumavy se dnes rozumí ale i Author Král Šumavy – vítěz cyklo maratonu MTB, ROAD.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Pocházela ze Zbudova, po přeslici z příbuzenstva kubatovského a zachovala si věrně tradice svého rodu, k němuž se hlásila s hrdostí nikoli ukázalou, ale zato přímo tklivou. „Kubáta dal hlavu za Blata! — kdyby dnes o Blata šlo, dala by svou hlavu Potužákova," říkali o ní ve všech devíti blatských vsích.
„Och, bude to nevěsta, ta její Apolena!" mluvilo se na míle daleko; „ta dostane věcí do výbavy! A peněz na hotových! Osm tisíc nanejmíň!"
„Jen toho Vojty kdyby nebylo v domě!" dodávali mnozí pěkně zticha, aby řeč nezabředla do nebezpečných kolejí. „Proč a nač ho trpí sedlák? Proč selka se neopře ?" —
O Krušném veřejné mínění soudilo přísněji. Vpravdě, zlého se o něm nevědělo, co by za nehet vešlo, ledaže se opíjel tu a tam kořalkou, ale i když byl opilý, nikomu neublížil, jen hlouposti mluvil a za humny sedaje plakal. K smíchu, opilý člověk, který usedavě pláče a z něhož kořalka na svět žaluje! Směšný dvojnásob starousedlý, vážný, zámožný sedlák, jehož rozum takovým způsobem zasvé bere a na němž pak kdekdo vtip svůj brousí. Nu, smáli se a nejvíce se smáli, když Krušná pro to láteřila a štěkala, že večer její křik se rozléhal po celých Blatech a na Volešku rybníku poděsil a pobouřil racky, že tito též se dali do povykování a jako stonásobná ozvěna odpovídali na její ryčné hafání. Nakonec přicházely tři dcery matce na pomoc a štěkaly také. A Krušnej potom plakal ještě více a pil a plakal třeba celou noc, až tou měrou ho pálená přemohla, že zalezl do stodoly, usnul a třeba dvacet čtyři hodiny se neprobral. Ačkoli takové výjevy se neopakovaly každý den ani každý týden, přece ty, které proskočily do veřejnosti, stačily úplně, aby podkopána a zlehčena byla vážnost, které jindy se těšil zámožný, poctivý, bezúhonný a jinak pracovitý sedlák.
„Ať teď nese, co se naň svezlo!" zněl všeobecný soud po všech Blatech; „neuposlechl rodičů, kteří nechtěli, aby si bral tu hubatou horačku odněkud až u Prachatic, kterou spatřil a do níž se zamiloval jako blázen o kterémsi koňském trhu v Netolicích."
To bylo rámusu tenkrát! Sotva dvacet let mu minulo, z vojny ho rodiče vykoupili za dvanáct stovek, když slíbil, že ji nechá; ale jak to bylo urovnáno, na slib zapomněl, žádné rady nedbal, a jeho být musela, tato zlostnice, o dva roky starší než on, která ani hezká nebyla a sotva tisíc zlatých věnem dostala. Přes třicet let je ženat, přes třicet let to peklo v domě snáší. Pět synů má a tři dcery, a za nic ty děti nestojí, všecky jsou po mámě. Ta si je k sobě a pro sebe vychovala. Pravda, silné jsou všecky jako buky a dobře vykrmené a zvysoka se dívají na svět; ze slepic, kuřat, kachen a hus je ta jejich tloušťka, zpupnost a pýcha. Tři sta hus se pase přes léto na Blatech a na podzim, co z nich handlíři nekoupí a do Bavor neodhoní, doma se vykrmí s ostatní nesčíslnou drůbeží, která se cpe z nakradeného, koňům odňatého ovsa, a pak na zimu do Budějovic prodává. Husy, kachny a kuřata jsou jako buchtičky; zato koně vypadají, jako by pocházeli ze sedmi hladových let egyptských, odchová-li si hospodář přece nějaké lepší hříbě, hospodyně ho nechá jen proto, že ví, kam stržené za ně peníze se dostanou — synům totiž.
Dlouhá kapitola v příčině synů Krušného: Nej starší, Jakub, čítá třicet let. Odbyl si vojnu, sedí doma a převezme hospodářství, udrží-li je totiž starý, o čemž se začíná pochybovat, ježto každý a každá z něho utrhávají; zlobí se na své bratry, protože těmto dává vinu všech přítomných i budoucích tísní a starostí.
Rád by se již byl oženil, ale máma brání, protože nechce do výminku, jak říká, až všecky děti budou zaopatřeny; dokud sama hospodaří, nevěstu v domě nestrpí. — Druhému, Josefovi, je dvacet osm let, študuje devátý rok v Praze na „doktora", neboť na kněze nechtěl, jak původně se s ním zamýšlelo. Spotřebuje každým rokem pět až šest set zlatých, a když o svátcích a prázdninách zavítá do Pašic, ohromuje svým velkopanským chováním veškera Blata a hašteří se s Jakubem, který tvrdí, že o takovém věčném studentu nikdy neslýchal. Starý nesmí slova říci a musí se mlčky obdivovati věhlasu, učenosti a velkoměstským způsobům tohoto svého letorostka, jenž mámě přede všemi přirostl k srdci a kvůli němuž by tato potahy z polí prodala. — Třetí, Ferda, o rok mladší, také studoval, ale když to nijak nešlo a on v nižším gymnasiu důkladně propadl, začež máma veškery profesory celého světa do horoucích pekel proklela a jmény všech užitečných i dravých zvířat označila, byl dán na učení, vyučil se zámečníkem, odbyl si vojnu a dostal se pak k železnici. Jezdí prozatím jako brzdař po trati mezi Cmuntem a Vídní, stane se — máma o tom nepochybovala a tátovi v té příčině se odňalo slovo — co nevidět konduktérem a v dohledné době velkým pánem na dráze. Prozatím mu služné nestačilo a bylo třeba mu přidáván, aby již nyní tohoto velkého pána dělat mohl. — Čtvrtý, jménem Matouš, čítal dvacet tři jara a sloužil u dragounů, kde se domohl hodnosti desátníka. Až se vrátí, oslní samého knížete svou mužnou krásou, takže tento jej vezme do svých služeb a udělá ho hajným nebo spíše ještě lokajem, aby mohl při stole přisluhovati samé paní kněžně a urozeným princeznám a hraběnkám, které k ní zavítají návštěvou. Toť stálo psáno zlatým písmem v knize řízení světového a běda tomu, kdo by se byl opovážil o tom pochybovat. — Rozumí se, že Matouš lokajem nezůstane, nýbrž že postoupí buď na štalmajstra nebo na správce zámku na Hluboké nebo v Libějicích nebo v Třeboni. Dbá-li kníže pán své cti a slávy, není možno, aby jinak učinil. Dočká-li se toho panímáma Krušná, bude si připadat jako sama paní kněžna. — Pátý a nejmladší, Frantík, čítající věku svého patnáct let, měl náramnou chuť na vojančinu, a proto už ničemu se nechtěl učit na německé reálce v Budějovicích, kde prozatím ještě studoval. Po prázdninách vstoupí do kadetní školy a za pět nebo šest let bude z něho oficír, který každého dne bude beze všeho moci zasednout k tabuli císaře pána na vídeňském hradě. Vsugeroval toto pomyšlení mámě tak, že tato sebe samu přímo viděla sedící podle země královny v pozlacené dvoraně, a na pojídala ze stříbrných talířů a popíjela vína ze zlatých pohárů, a předem se tou svou slávou pávila.