popis objektu:
Jedna z největších českých papíren se nachází jen 4 km vzdušnou čarou od historického jádra Českého Krumlova. V Českém Krumlově existovala ruční výrobna papíru již v roce 1614. Výrobna byla pronajímána městem různým nájemcům a v roce 1766 byla prodána Jiřímu Pachnerovi. Velká změna a počátek velkého rozvoje výroby papíru byl spjat s příchodem obchodníka Ignáce Spira z Jindřichova Hradce do Českého Krumlova. Ten zakoupil v roce 1861 starou papírnu od Theodora Pachnera, rytíře z Eggensdorfu, a následně investoval třicet tisíc zlatých na nákup strojů a ostatního potřebného zařízení. Přeměnou dřívější ruční práce ve strojovou výroba papíru značně vzrostla. Dne 23. října 1866 však došlo k velkému požáru a závod byl téměř celý zničen. Protože si dal Spiro svůj podíl pojistit, získal nové prostředky a tak se mu během jednoho roku podařilo uvést továrnu znovu do provozu. Tehdejší kulturní a hospodářský rozvoj vyžadoval zvýšenou výrobu papíru. Jeho výroba, prováděná dosud pouze ze starých hadrů, nestačila a vedla k hledání nových surovin. Nejvýhodnější z nich byla jemná dřevná drť. Prot zakoupil Ignác Spiro v roce 1867 za pětasedmdesát tisíc zlatých od Jana Wolfla Pečkovský mlýn při silnici z Českého Krumlova do Rožmberka. V tomto mlýně, který v té době skutečně sloužil k mletí obilí, zřídil brusírnu dřeva. Mlýn měl velmi výhodnou polohu nedaleko Českého Krumlova, poměrně výhodné dopravní spojení a dostatek pracovních sil v okolí obce Větřní. Mlýn byl původně plánován jako celulózka pro krumlovskou papírnu, ale o devět let později byla změněna na papírnu a stala se technickou špičkou v celém Rakousku-Uhersku a později i ČSR. V roce 1883 byl zahájen provoz sulfitové celulózky. V roce 1911 pak byla postaven největší stroj na světě na výrobu papíru pro rotační tisk. K zajímavým technickým dílům patří i Spirova vodní elektrárna ve Vyšším Brodě z roku 1903, která s napětím 15.000 V zásobovala nejen papírnu, ale i přilehlé části jižních Čech. Spirova továrna ve Větřní se později po znárodnění stala národním podnikem Jihočeské papírny. Obchodními společníky se později stali Ignáci Spirovi i jeho dva synové, Ludvík a Emanuel. V hospodářské krizi kolem roku 1873 se mohli udržet jen kapitálově silní podnikatelé. Řada závodů v té době krachovala, ale Spirova papírna díky vhodně prováděným investicím vzkvétala. Papírenské výrobky byly dobré kvality a vyvážely se daleko do světa, dokonce i do USA. Všechno zboží se muselo dovážet na nádraží do Velešína, což bylo nákladné a pomalé. Proto firma vybudovala v roce 1896 vlastní vlečku z továrny na nádraží do Kájova. V roce 1889 byla velkým požárem zničena přípravna dřeva a papírenské stroje. Pojišťovna opět z větší části škodu nahradila, a tak bylo možné zakoupit v zahraničí nové stroje, a tím továrnu podstatně zmodernizovat a rozšířit. Původně vodní pohon byl záhy posílen o parní, který byl neustále rozšiřován. Během první světové války se ukázalo, jak uškodila Rakousko - uherské monarchii její závislost na severské nátronové celulose. Spirové vycházejí z této situace a ihned činí přípravy k tomu, aby se dala tato surovina vyrábět v jejich závodě. Různé okolnosti zabránily tomu, že již v roce 1917 koncesovaný plán vystavět provoz na nátronovou celulosu mohl být uskutečněn až v roce 1926. Byl to opět první podnik toho druhu v republice a Spirova továrna se stala významným závodem, zcela soběstačným, a nebyla odkázána na dovoz z ciziny. V září 1929 se přeměňuje dosud soukromá firma na akciovou společnost s akciovým kapitálem šedesát milionů československých korun. Po hospodářské krizi ve třicátých letech dvacátého století dochází k další modernizaci závodu, kdy jsou přestavovány a vyměňovány papírenské stroje a další strojní části jednotlivých provozů. Na celkovém objemu vývozu československého papírenského průmyslu se společnost podílela přibližně 47 %. Osudný rok 1938 hluboce zasáhl do dějin továrny. V rámci protižidovských opatření se Němci zmocnili majetku Spirovy rodiny a v září 1941 došlo ke sloučení Spirovy papírny s málo prosperující rakouskou papírnou Steyrermühl ve Steyeru. Válečného hospodaření se na továrně podepsalo neudržováním zařízení, jeho rychlého opotřebení a zastavení výroby na konci války. V roce 1946 je založen národní podnik Jihočeské papírny ve Větřní. V roce 1958 pak výrobní jednotky národního podniku Jihočeské papírny ve Větřní, které zahrnovaly provozy ve Větřní, Českých Budějovicích, Loučovicích, Táboře, Přibyslavicích a Červené Řečici. Po Sametové revoluci v roce 1990 založena akciová společnost Jihočeské papírny, v roce 1992 transformace akciové společnosti na holding a společnost JIP - Papírny Větřní, a.s. se stává dceřinou společností holdingu. V roce 2010 JIP - Papírny Větřní, a. s. v rámci konkurzního řízení Olšanských Papíren a. s. získává závod Lukavice. V roce 2011 uvedení do chodu zakoupené linky HURUM na zpracování odpadních obalových materiálů Tetrapack.
