Šumava.cz

Jednou z nejvýznamnějších akcí obnovených místních tradic v Hořicích na Šumavě jsou bezesporu pašijové hry jejichž počátek sahá až do 13. století. Hořický tkadlec Paul Gröllhesel s pomocí faráře sepsal text pašijového příběhu nazvaný "Utrpení a smrt našeho Pána Ježíše Krista - truchlohra o pěti jednáních s předehrou" a spolu s patnácti hořickými měšťany jej nacvičil a sehrál. Hra byla hrána mimo kostel, bez kostýmů, pouze s rekvizitami. Hry získali tolik na oblibě, že bylo postaveno poutní místo – kostelík a pašijové divadlo. Kaple Panny Marie Bolestné byla postavena na místě dřevěné kaple jako zmenšená kopie kostela ve Svérazu. Základní kámen byl položen roku 1780, vysvěcena byla 1. září 1782. Stavba byla jednolodní, obdélná, s elipticky ukončeným presbytářem, k jehož jižní stěně přiléhala malá sakristie. V polovině 19. století byla ke kapli přistavěna pseudogotická předsíň. Loď měla falešnou dřevěnou klenbu, presbytář klenbu zděnou. Stavba byla kryta šindelem, barokní věžička nad průčelím plechem. Kazatelnu měla kaple rokokovou s klasicistními prvky. Hlavní oltář byl do kaple přenesen ze zrušené jezuitské koleje v Českém Krumlově. Oltářní obraz Piety Teferlské byl malovaný na měděném plechu a pravděpodobně pocházel z původní kaple. V kapli byly barokní boční oltáře svaté Anny a svatého Josefa, malé varhany pocházely z roku 1881. Kaple byla opravena roku 1904. Roku 1966 byla odstřelena, přestože měla v té době pouze poškozenou krytinu. Zachovány zůstaly základy zdí do výše 0,5 metru a podlaha. Boží hrob byl vytesán v přírodní skalce, opraven byl obcí roku 2011. Komunisté se ale snažili o úplnou likvidaci pašijové tradice - divadelní budova sloužila nejdříve jako ovčín a sklad slámy. Potom byla dřevěná stavba rozebrána a v roce 1966 byly zděné části budovy spolu se zmíněným blízkým poutním kostelíkem zničeny trhavinou. Nápad znovu obnovit jednu z nejstarších tradicí Pašijí v Evropě vzešel z hořické radnice v roce 1990. V témže roce vznikla „Společnost pro obnovu pašijových her v Hořicích na Šumavě“. Budovu divadla vystřídal malebný přírodní amfiteátr s pěti sty krytými sedadly. Současné Pašijové hry navázaly na slavnou a bohatou tradici dřívějších her a bez nadsázky se zapsaly mezi kulturní pořady regionu s vysokou uměleckou hodnotou. Pašijové hry v Hořicích na Šumavě mají hluboko zakořeněnou tradici. Toto divadelní představení Kristova života předváděli místní občané již od roku 1816. Lidové hry s duchovní tématikou měly v historii na mnoha místech, nejen na Šumavě, velký význam pro životy prostých lidí a byly velmi rozšířené. Zachování hořických pašijových her bylo ohrožováno válkami, po Husitských válkách v 15. století a třicetileté válce v 17. století se v Hořicích dařilo hry oživovat. V 19. století velká tradice zdejších her a jejich stoupající kvalita, zajistila jejich proslavení. Hořické pašijové hry se od té doby staly pojmem, lákaly šlechtice, vysoké církevní hodnostáře, členy císařského rodu i další významné osobnosti. V prvních letech se konaly každoročně (1893, 1894, 1895, 1896). Představení navštívilo v prvních dvou letech 80 tisíc návštěvníků. Hlediště divadla bylo po prvním ročníku dostavěno na nevídanou celkovou kapacitu 2 000 míst. Mezi hosty pašijových her byli i členové císařské rodiny, členové předních šlechtických rodů, vysocí církevní hodnostáři a další významné osobnosti. V roce 1897 zde američtí filmaři natočili první celovečerní film. Do první světové války se hry ještě konaly v letech 1898, 1903, 1908 a 1912. Dalších představení se Hořice dočkaly až v roce 1923 a potom v letech 1927, 1930, 1933 a 1936. Všechna představení byla hrána německy. V roce 1923 byl text přeložen do češtiny a celkem šestkrát knižně vydán. Jejich obliba přerušená na čas 1. světovou válkou trvala až do nástupu nacistů. V roce 1939 byly hořické pašijové hry zrušeny. Po skončení 2. světové války se kvůli nástupu komunismu nepodařilo jejich obnovení…Díky neúnavné iniciativě prvního svobodně zvoleného starosty obce ing. Miroslava Čuňáta a řady dalších nadšených lidí, z nichž jmenujme alespoň ing. Karla Filu a Růženu Hotovou, vznikla na sklonku roku 1990 Společnost pro obnovu pašijových her v Hořicích na Šumavě - Pašije. Premiéra jedinečných novodobých pašijových her v Hořicích se uskutečnila 23. června 1993. Nechyběli ani představitelé církevních kruhů: papežský nuncius v České republice Giovanni Coppa, arcibiskup pražský kardinál Miroslav Vlk, českobudějovický biskup Antonín Liška, generální vikář českobudějovické diecéze Ladislav Dvořák a další. Dnešní pašijové hry se odehrávají na venkovní přírodní scéně v sousedství bývalé divadelní budovy a každoročně přivádějí do Hořic na Šumavě diváky. Před amfiteátrem naleznete volně přístupnou stálou expozici o předválečné historii obce a místních pašíjových her. S historií pašijových her se můžete seznámit v Muzeu pašíjových her. Příběh vyprávějící o posledních dnech Ježíše Krista obsahuje: Poslední večeři s učedníky Krista, Rozjímání v zahradě Getsemanské, Zajetí a Soud u Velké Rady, Soud u krále Herodese a Piláta Pontského, Odsouzení a Křížovou cestu, ukončenou Ukřižováním Ježíše Krista.