Šumava.cz

Jaroslav Nachtmann (1.listopadu 1915, Kladno (Kročehlavy) - 2.května 1995, Regen (SRN)) byl špičkový protiodbojářský konfident, který byl za protektorátu velmi nebezpečným, úspěšným a aktivním konfidentem gestapa. Podílel se na provokacích proti domácímu odboji a následně udal gestapu stovky Čechů (odhaduje se na 300). Byl přítomen zatýkání, dále pomáhal při výsleších zadržených a budoval fiktivní odbojové tzv. volavčí sítě. Postupně se dostával do styku se skoro všemi ilegálními organizacemi odbojového hnutí v protektorátu. Po druhé světové válce byl předán sovětské vojenské rozvědce Směrš a odvezen do Sovětského svazu, kde byl odsouzen a vězněn asi deset let v sibiřských pracovních táborech. V roce 1963 byl navrácen do ČSSR, kde byl odsouzen a následně vězněn až do konce roku 1966. Již během věznění spolupracoval s komunistickou státní tajnou bezpečností (StB) a ve spolupráci s ní pokračoval až do svého prozrazení v roce 1968. Za svou kariéru vystřídal řadu krycích jmen jako poručík Šulc, Dr. Kejvan, Jaroslav Nebeský, Eva, Míla, Jarda. V roce 1974 se vystěhoval do SRN, kde žil až do svých 79 let. Jaroslav Nachtmann pocházel ze smíšeného manželství. Už od začátku byl muž mnoha tváří – údajně dentista, prvorepublikovým dopravním strážníkem české uniformované policie a také profesionální boxer. Po 15. březnu 1939 přijal německé státní občanství a do řad gestapa (byl i členem NSDAP a SS) byl přijat v prosinci 1939 - nejprve k vrchnímu kriminálnímu tajemníkovi Paulu Elbersovi do pražského referátu II BM (české pravicové hnutí). Pracoval jako konfident, agent – provokatér a jako takový má na svědomí stovky životů českých odbojářů. Od listopadu 1942 působil jako vedoucí pracovník protiparašutistického referátu SBF a postupně se dostával se do styku skoro se všemi ilegálními organizacemi odbojového hnutí v protektorátu. Řídil nově vytvořenou agenturní síť, v níž byly jednotlivé izolované odbojové skupiny kontrolovány konfidenty. Jaroslav Nachtmann (v té době krycí jméno Dr. Kejvan)se na konci roku 1944 infiltroval i do odbojové organizace „Brutus“, což byla skupina, vedená Václavem Bradáčem (předválečný tajemník Antonína Švehly) a brzy z ní učinil nástroj gestapa. Tímto způsobem gestapo pronikalo do řad domácího odboje a Nachtmann si zároveň vytvářel členstvím v této skupině svoje alibi pro pozdější tvrzení, že spolupracoval s odbojem. Českým policistům se dne 7. května 1945 podařilo Nachtmanna vylákat z Hotelu Zlatá husa (sídlo skupiny Brutus během Květnového povstání 1945), na Můstku jej přemoci a zatknout. Dne 9. května 1945 objevila hlídka Revolučních gard (RG) v Petschkově paláci asi 300 německých žen a dětí, 19 českých rukojmí a 6 dlouhodobě vězněných Čechů. Správcem budovy byl určen Ladislav Vaněk a ten k nemilému překvapení českých úřadů předal nejdůležitější zajaté příslušníky gestapa Williho Leimera, Williho Abendschöna a konfidenta Jaroslava Nachtmanna sovětské vojenské rozvědce Smerš. Díky tomu byl Nachtmann v polovině května 1945 transportován do SSSR, kde byl v prosinci odsouzen k patnácti letům nucených prací, které si začal odpykávat na Sibiři v táborech nucených prací „Siblag“ a „Ozorlag“. I zde fungoval pod krycím jménem „Eva“ jako donašeč (informátor) ve prospěch vedení obou táborů. Po deseti letech (v říjnu 1955) mu byla udělena amnestie, dostal služební byt a pracoval na poliklinice KGB v sibiřském městě Tajšet. Zhruba po osmi letech (10. června 1963) byl v SSSR opět zatčen, aby byl předán československé StB, která jej zvláštním letadlem dopravila do Prahy. V soudním procesu byla Nachtmannovi prokázána nepřímá vina na smrti 200 účastníků odboje a za trestní čin obecného ohrožení (stíhání za vraždu bylo zastaveno) byl odsouzen (1.října 1964) k trestu čtrnácti let vězení. Koncem října 1964 (asi po třech týdnech od vynesení rozsudku) na žádost Nachtmannova obhájce mu bylo do odpykání uloženého trestu započítáno i více než desetileté období strávené v pracovních táborech v SSSR. Tak se jeho trest v Československu zmenšil na necelé čtyři roky, s datem ukončení v roce 1967, 1968). K profesi konfidenta (tentokráte ve službách StB) se Jaroslav Nachtmann vrátil a vykonával ji už v průběhu věznění ve Valdicích.  Jeho osobní svazek StB byl veden už od 2. listopadu 1962, tedy ještě z doby pobytu v SSSR.  Věznici ale opustil již za dva roky a to dne 22. listopadu 1966 aby se zavázal se k další spolupráci s StB (zde vystupoval pod krycími jmény „Míla“ nebo „Jarda“). Státní tajná bezpečnost (StB) jej zaměstnala v zubní ambulanci v městečku Votice (v oblasti nazývané také jako Česká Sibiř). V létě roku 1968 byla v tisku osvobozeného od cenzury odhalena pravá totožnost Jaroslava Nachtmanna a tak se stal se pro práci u StB nevhodným a neupotřebitelným. Po šesti letech (počátkem května 1974) se vystěhoval do SRN. Zemřel 2. května 1995 ve věku 79 let v německém Regenu.