po Praze bývala rozlohou druhá největší obec na území Čech - Stodůlky zajímavosti ze Šumavy
rozlohou 648 ha největší rybník na světě - rybník Rožmberk zajímavosti ze Šumavy
nejstarší kamenný hrad v Čechách - Přimda zajímavosti ze Šumavy
největší jedinec svého druhu v ČR - Lukavický tisovec zajímavosti ze Šumavy
nejvýše položené sluneční hodiny v Čechách - Kleť zajímavosti ze Šumavy
jediný kostel na světě zasvěcený sv. Vintíři - Dobrá Voda zajímavosti ze Šumavy
první verše "polámal se mraveneček" napsal Josef Kožíšek, Lužany zajímavosti ze Šumavy

vražda v hájence Lipovka, Nekmír

detailní info

kategorie: kultura a památky / krimi
lokalita: plzeňsko
GPS: 49°50'41.112"N, 13°15'13.480"E Zobrazit na mapy.cz

popis

Ve večerních hodinách 6. března 1951 vypukl v opuštěné hájence "Lipovka" v blízkosti malé obce Nekmír v tehdejším okrese Plzeň požár. Následující den při ohledání požářište byly nalezeny značně ohořelé části lidského těla. Vzhledem k vysokému stupni ohoření tkání a kostí mrtvoly vzniklo podezření, že tělo neznámého človeka bylo polito hořlavou látkou a zapáleno. V blízkosti ohořelé mrtvoly se pak nacházely předměty, která se i pres vysoký žár neroztavily - jedna velká kovová přezka od pánské obuvi, kovová výztuha do límce pánské košile a střepy skel dioptrických brýlí. Na krku mrtvoly byla nalezena část řetízku, jehož články mely tvar obdélníčku. Z těchto nálezu vznikla domněnka, že se jedná o pozůstatky muže. Pitva prokázala, že se jedná o muže vysokého 170 - 175 cm ve veku kolem 50 - 60 let. Další nálezy soudních lékařu, zejména známky "vaření krve v tepnách" vyvolávaly domněnku, že muž uhořel zaživa. Bezprostřední příčinu smrti neznámého muže se však pitvajícím lékařům nepodařilo zjistit, neboť jak je v pitevním protokolu doslova uvedeno: "končetiny, tak i vnitrní útroby většinou chybějí". Další pátrání po totožnosti ohořelé mrtvoly bylo bezvýsledné… Až náhod a ukázala na vraha. Byl jím Hubert Pilčík (14.října 1891, Nový Hrozenkov - 9.září 1951, Plzeň) český sériový vrah, který své vraždy páchal v letech 1948 - 1951. Celkový počet jeho obětí je neznámý, i když obětí bylo pravděpodobně více byl usvědčen z pěti vražd a je tak možné, že Pilčík je vrahem s největším počtem obětí v Československu. Pracoval ve Škodových závodech v Plzni jako zámečník. Oženil se s o 11 let mladší Antonií. Toto manželství zůstalo bezdětné. Bydlel v Senci (od centra Plzně vzdálené 10 km) a byl známý jako bylinkář a milovník přírody, což mu přineslo velmi dobrou pověst. Vydával se za převaděče, ovšem zájemce o přechod přes železnou oponu vraždil na odlehlých místech a poté se zmocnil jejich věcí. Některé lidi však skutečně převedl, a to kvůli tomu, že je neměl o co okrást a aby se vyvaroval podezření. Mimo to loupil v domech sousedů, na což se přišlo až po jeho zadržení. Doma měl malý zbrojní arzenál, do nějž patřil anglický samopal Sten, anglický revolver, rakouská pistole značky Roth-Steyr ráže 8 mm, československá pistole CZ ráže 7,65 mm, německý výsadkářský nůž s vysouvací čepelí a obušek s kovovým jádrem. Při domovní prohlídce se v jeho domě v Senci u Plzně našly ilegálně držené krátké i dlouhé palné zbraně a větší množství munice. V tajné skrýši v kozím chlívku pak policisté objevili nespočet kufrů, šatstva, prádla, osobních věcí a cenností. Jak se později prokázalo, byl to majetek lidí, kterým Pilčík sliboval bezpečný přechod přes hranice. Místo toho je však na různých odlehlých místech zabíjel. K odhalení pomohla náhoda - nedaleko Plzně, v katastru obce Nekmíř, vyhořela jednoho březnového dne roku 1951 hájovna. Lesáci objekt skoro nevyužívali, takže žádný mimořádný případ. Ovšem pouze do té doby, než se v požářišti našly lidské ostatky. Policisté ve skutečnosti tehdy objevili i zbytky ohořelých šatů, sklo od brýlí a přezku z bot. Na krku mrtvého zůstal zlatý řetízek s medailonkem. Muž byl dobře živený, vysoký asi 170 až 175 centimetrů a mohlo mu být kolem padesáti let. Mezitím experti našli na místě požáru zeminu kontaminovanou zbytky lehkého minerálního oleje. Vzhledem k tomu, že nenašli žádné stopy po naftě či benzinu, byl to s největší pravděpodobností olej motorový. Jeho zbytky zaznamenali i na oděvu a prádle mrtvého. Ačkoliv pravděpodobně žádný z příslušníků Sboru národní bezpečnosti, kteří se případem zabývali, nepochyboval, že jde o úmyslný trestný čin, nešťastnou náhodu nemohli zcela vyloučit. Muž přece mohl chtít v hájovně jen přespat, přitom neúmyslně podpálil zbytky sena a uhořel. Uplynuly čtyři měsíce a stále nikdo nevěděl, kdo vlastně v hájovně uhořel. Nicméně 20. července se v bývalém pískovém lomu, poblíž vyhořelé hájenky, našla zcela náhodně mrtvola neznámé ženy. V tomto případě to ale byla nepochybně vražda. Zhruba třicetiletá vyšší plnoštíhlá žena, pouze v podprsence a bílé batistové košili, měla kolem krku utaženou bílou šňůru. Pitva prokázala, že byla uškrcena před třemi až pěti měsíci… Jedněmi z těch, které měl Pilčík převést, byl i Emanuel Balley a jeho dcera Renata. Emanuela Balleye 6. března 1951 v hájence Lipovka omráčil úderem do zátylku a poté polil motorovým olejem a zapálil. Při pitvě byly v žilách nalezeny stopy po varu krve, což prokázalo, že Balley uhořel zaživa. Renatu Balleyovou Pilčík v lese omráčil pytlíkem s pískem, uškrtil provazem a poté zahrabal v malé lesní pískovně. Zde ji 20. července nalezly děti, které šly nasbírat písek k drhnutí špinavých hrnců. K identifikaci posloužil stomatologický nález, se kterým policie obcházela dentisty v Plzni. Jeden z nich označil netradiční „acolitovou inlay“ za svou práci a vyhledal jméno pacientky. Pilčík dále uvěznil Danielu (či Dagmar) Balleyovou (12), neteř Renaty Balleyové. Tu připoutanou k dřevěné desce držel v kozím chlívku, aby o ní jeho žena nevěděla. Zde ji pohlavně zneužíval a mučil. Aby utlumil její křik, dával jí na hlavu bednu s dvojitými stěnami vyplněnými hadry. Nutil ji psát dopisy, které měly utvrdit ostatní v domnění, že je Pilčík převedl. Podvyživenou dívku vidělo i několik sousedů, protože ji Pilčík někdy v nepřítomnosti ženy pouštěl. Nález těl Balleyových vyšetřovatele dovedla k příbuzné, která své převedení přes hranici odložila kvůli počasí a strachu jít v noci přes les. Ta nejdříve odmítala spolupracovat, protože se domnívala, že policie vyšetřuje ilegální přechod přes hranice. Poté, co se dozvěděla, že se našla těla jejích příbuzných, dala vyšetřovatelům Pilčíkovu adresu. Sama ho znala pouze pod přezdívkou strýček. 6. září byla celá čtvrť zajištěna a dva policisté pod záminkou výměny elektrických hodin vstoupili do domu a Pilčíka zatkli. Policie u něj nalezla spoustu osobních předmětů a dokladů. Po jejich vyhodnocení bylo určeno, že Pilčík zabil kromě Balleyových minimálně další tři lidi. Danielu Balleyovou policisté našli při prohlídce lesa živou, avšak ve špatném fyzickém i psychickém stavu. Vypověděla o věznění i mučení, kterého se na ní dopustil. Sám Pilčík zapíral, vymýšlel si a měnil výpovědi. Vraždy, které prokazatelně spáchal, zapíral a naopak se přiznával k vraždám lidí, kteří byli stále naživu. Pilčík také přiznal, že na dobu svého zatčení původně plánoval vraždu své manželky. Dalšími zavražděnými jsou jistý inženýr Kraus, jehož tělo bylo nalezeno v lese zaházené větvemi, dále jeho manželka a plzeňský obchodník Jan Hůrka, kterého u sebe Pilčík na několik týdnů ubytoval a poté zavraždil. Pilčík byl nakonec obviněn z pětinásobné vraždy, všeobecného ohrožení, napomáhání nelegálnímu útěku, nedovoleného ozbrojování, znásilnění, omezování osobní svobody, týraní svěřené osoby, ohrožení mravní výchovy mládeže, podvodu a krádeže. K procesu však nedošlo, protože 9. září 1951 spáchal ve své cele sebevraždu - oběsil se na oprátce vyrobené ze dvou kapesníků. Skutečný počet obětí se nepodařilo nikdy zjistit. Je velmi pravděpodobné, že Pilčík zavraždil mnohem více osob, než se podařilo prokázat. Hledání pohřešovaných v zahraničí bylo velice komplikované a spolupráce s příbuznými ilegálních emigrantů problematická. Pilčíkova manželka také k objasnění případu příliš nepřispěla. Nejdříve zapírala, že by o něčem věděla. Pod tíhou důkazů (lidé si všimli, že střídá neobvyklé množství oblečení) se však částečně přiznala a vypověděla, že se sama na ničem nepodílela a z manžela měla strach, proto ho neudala. Po Pilčíkově smrti se objevila informace, že byl tajným spolupracovníkem Státní bezpečnosti v rámci akce „Kameny“. Jejím cílem bylo odhalení převaděčů a lidí pokoušejících se o ilegální přechod hranic. K tomu se využívali falešní převaděči, kteří převáděli přes uměle vytvořenou hranici, aby vzbudili dojem, že se přechod podařil. Za touto falešnou hranicí byli tito lidé zadrženi údajnými americkými agenty, kteří je přivítali a provedli s nimi výslech, jehož cílem bylo zjištění totožnosti převaděčů a dalších skutečností. To, že byl Pilčík spolupracovníkem Státní bezpečnosti, bylo zpochybněno, ovšem několik důkazů této teorii nahrává. Pilčík vlastnil zvláštní povolení pro pohyb v pohraničním pásmu, které se běžným občanům nevydávalo. Jeho sebevražda byla také značně podezřelá. Údajným omylem dostal místo jednoho kapesníku dva, které mohl svázat a použít jako škrtidlo. Jako původní způsob sebevraždy bylo uvedeno omotání svázaných kapesníků kolem krku a jejich zavázání na uzel. Pitva však jednoznačně prokázala, že kapesníky nebyly uvázány okolo celého krku a působily pouze vpředu, nešlo tedy o oběšení. Jeho hlava je uložena v plzeňském Ústavu soudního lékařství. Pilčíkův případ byl inspirací pro epizodu Bestie seriálu 30 případů majora Zemana. Strážmistr Jan Zeman (Vladimír Brabec) řeší případ muže, který převádí přes hranice lidi prchající po únorovém převratu z komunistického Československa na Západ. Místo toho je však převaděč vraždí a okrádá. Do akce je povolán také mladý Jirka Hradec (Rudolf Jelínek). V bažinách uprostřed noci má jít za světýlkem. Když jej dožene, zjistí, že je to převáděčova manželka Berta (Stella Zázvorková). Případem byl inspirován i film Kráska a netvor 1950 z roku 2010. Zde bylo Pilčíkovo jméno změněno na Sivok a v hlavních rolích se zde objevili Klára Issová a Tomáš Töpfer. Případem je volně inspirována kniha Vězněná českého spisovatele Pavla Renčína.

vražda v hájence Lipovka, Nekmír na mapě