Chráněná krajinná oblast Blanský les byla zřízena 12. prosince 1989 vyhláškou Ministerstva kultury ČR na ploše 212 km2. Z celkové rozlohy zaujímá lesní půdní fond 56,6%, zemědělský půdní fond 32,5%, vodní plochy 2,5%, zastavěná území 1,2% a ostatní plochy 7,3%. V oblasti je vyhlášeno 19 zvláště chráněných území a 18 památných stromů. Území je rozděleno do 3 zón s ohledem na přírodní hodnoty oblasti. Správa CHKO má zpracovaný a schválený základní strategický dokument "Plán péče o chráněnou krajinou oblast Blanský les" na léta 2008 - 2017, ve kterém je zakotvena ochrana a další péče o CHKO. Území chráněné krajinné oblasti zasahuje do geomorfologického celku Šumavské podhůří, podcelků Prachatická hornatina (převážná část území), Bavorovská vrchovina (malá část na severozápadě území patří k okrsku Netolická pahorkatina) a Českokrumlovská vrchovina (na jihu CHKO malý cíp okrsku Boletická vrchovina). Z podcelku Prachatická hornatina zasahují do území okrsky Blanský les (centrální nejvyšší část území), Křemžská kotlina (centrální sníženina), v jižní části Chvalšinská kotlina a na západě Lhenická brázda. Pruh na východě území tvoří Kaplická brázda (okrsky Kroclovská a Velešínská pahorkatina), která již patří k celku Novohradské podhůří.
Český les tvoří pohraniční pohoří od domažlické části Českého lesa po Dyleňský les. Je geomorfologickým pokračováním Šumavy. Do roku 1990 byla velká část oblasti v hraničním pásmu a tím byla veškerá hospodářská činnost dosti omezena. Většina obcí s odsunem německého obyvatelstva zanikla, což přispělo i k tomu, že se jedná o území relativně nenarušené lidskými zásahy. Po mnoho desetiletí uzavřené hraniční pásmo horského hřbetu se zachovalými cen¬nými přírodními stanovišti v celkové rozloze 473 km2 bylo v roce 2005 vyhlášeno jako Chráněná krajinná oblast Český les. Na jejím území dnes nalezneme 23 maloplošných zvláště chráněných území a 4 evropsky významné lokality soustavy NÁTURA 2000. Všechna tato území chrání nejcennějšf části přírody Českého lesa. Velkoplošná ochrana tohoto území nebyla v minulosti zvažována právě z důvodů existence hraničního pásma, i když si ochrana přírody uvědomovala přírodovědecký význam celé oblasti. Dnes se ukazuje význam Českého lesa z hlediska ochrany přírody v podobě původních lesních společenstvech na různých stanovištích, které jsou cenné pro svoji zachovalost v rámci celé České republiky. Jedná se o různá společenstva bučin a jedlobučin až o podmáčené smrčiny a vrchoviště s výskytem borovice blatky. Český les se stále více ukazuje jako významné studijní území vývoje vegetace v jednotlivých sukcesních stádiích v jednotlivých vegetačních stupních na plochách obcí zaniklých po druhé světové válce. Na řadě míst se zachovaly původní cenné bučiny, vzácná rašeliniště s porosty borovice blatky či pestré květnaté louky a pastviny. Z chráněných živočichů zde žije ohrožená vydra říční, tetřívek obecný, rys ostrovid či bobr evropský. Chráněná krajinná oblast Český les se rozkládá od Broumova po Folmavu v délce 65 km. Geomorfologicky je oblast tvořena Částí pohraničního pohoří Český les. Hlavní hřeben s nejvyššími vrcholy Čerchov (1042 m n. m.), Dlouhá skála (969 m n. m.) a Havran (894 m n. m.) probíhá severojižním směrem a dosahuje průměrné nadmořské výšky 700 - 800 m. Vrcholovými partiemi Českého lesa probíhá hlavní evropské labskodunajské rozvodí. Na Spatně přístupných svazích zůstaly zachovány porosty původních acidoťilních, méně často květnatých bučin. Tyto lesní porosty jsou ve sníženinách vystřídány údolními nivami s rozsáhlými slatiništi v okolí drobných vodních toků. četné potoky jsou oživeny vzácnými druhy živočichů, jako je vydra říční, mihule potoční a opětovně se rozšiřující bobr evropský. Druhově bohatá je lesní avifauna s jeřábkem lesním, datlíkem tříprstým a lejskem malým. V severní části jsou jedinečným biotopem rašeliniště vrchovištního typu s porosty borovice blatky.
Třeboňsko je jedna z mála CHKO vyhlášených v rovinaté krajině po staletí kultivované člověkem. Přesto se zde zachovaly mimořádně cenné přírodní hodnoty. Na mnoha místech lze dosud hovořit o harmonické krajině, kde jsou lidské aktivity v určité rovnováze s přírodou. Proto je Třeboňsko vyhlášeno i jednou ze šesti českých biosférických rezervací programu Člověk a biosféra (MAB) UNESCO (od roku 1977). Na utváření krajiny Třeboňska se člověk podílel již od 12. století, a to zejména úpravami vodních poměrů původní močálovité krajiny, jejichž výsledkem je důmyslná síť umělých stok (například Zlatá stoka, Nová řeka) a množství rybníků, které dělají z Třeboňska centrum českého rybníkářství (celkem 460 rybníků). Rozsáhlé rybniční soustavy s druhotně vytvořenými litorálními společenstvy se staly evropsky významným hnízdištěm i migrační zastávkou vodního ptactva. Oblast vyniká bohatostí mokřadní a vodní vegetace. K nejcennějším biotopům Třeboňska patří rozsáhlá přechodová rašeliniště se zachovalými rostlinnými společenstvy (blatkové bory) a na ně vázanou faunou bezobratlých. Zachovány zůstaly z velké části i původní meandrující toky řek (např. Lužnice) s pravidelně zaplavovanými nivami a zbytky lužních lesů i extrémně suché lokality vátých písků. Jsou tu vyhlášeny dva mokřady mezinárodního významu chráněné Ramsarskou konvencí (Třeboňské rybníky, Třeboňská rašeliniště). Oblast je významná z hlediska ochrany řady ohrožených obratlovců, např. vydry říční a orla mořského. Vyvážená přírodní složka krajiny je na Třeboňsku vhodně doplňována poměrně řídkým osídlením a zachovalou unikátní architekturou historických měst (městská památková rezervace Třeboň) a vesnic. Přírodní i kulturní faktory tak vytvářejí z Třeboňska území mimořádné v evropském kontextu a dávají mu i vysoký rekreační potenciál. V oblasti je tradičně soustředěn výzkum ekologie mokřadů (Botanický ústav AV ČR), v poslední době bylo Třeboňsko zařazeno do mezinárodní sítě území dlouhodobého ekologického výzkumu (ILTER).
Uprostřed Evropy, podél hranic Německa, Česka a Rakouska, na evropském rozvodí, z něhož jako ze „střechy“ Evropy stékají vody řekou Vltavou a dále Labem do Severního moře, do Dunaje a Černého moře vody z německé (Bavorský les) i rakouské strany (Mühlviertel), leží lesnatý hornatý masiv Šumava - Bavorský les. Jako jeden z největších souvislých komplexů lesa ve střední Evropě je nazýván i Zeleným srdcem Evropy. Na 920 km2 zde leží dva národní parky - na německé straně od r. 1970 NP Bavorský les, na české od r. 1991 největší český národní park NP Šumava s 680 km2. Očekává Vás tu krajina místy až mystická - rozlehlé náhorní planiny s horskými smrčinami jako někde na severu Evropy, zádumčivá rašeliniště - slatě na náhorních plošinách Šumavských Plání, luhy v údolní nivě Vltavy, ledovcová jezera ve strmých ledovci vymodelovaných karech pod hraničním hřebenem, nabízejícím zase výhled až k alpským ledovcům. I když les je tu téměř všudypřítomný, najdete tu jako oživení krajiny i jinou než lesní přírodu - hluboce zaříznutá údolí se skalními útvary a balvanitými sutěmi nad peřejnatými horskými bystřinami, či zbytky bývalé kulturní krajiny horských pastvin a luk, desítky let se vyvíjející bez obhospodařování člověkem. Od prvních návrhů na ochranu Šumavy jako přírodního parku v roce 1911, přes výzvu prof. Komárka v roce 1946 k vyhlášení Šumavy za národní park i další pokusy v letech 1968 - 1969 a v 80.letech, uplynula do vyhlášení NP Šumava dlouhá doba. Byla vyplněna dílčími kroky k ochraně jednotlivých území jako přírodních rezervací i "předstupněm" velkoplošné ochrany v podobě vyhlášení největší chráněné krajinné oblasti (CHKO) tehdejšího československého státu (roku 1963 - CHKO Šumava o rozloze 163.000 ha). Území NP Šumava zahrnuje většinu z nejcennějších přírodních společenstev Šumavy s potřebou přísné ochrany. Touha poznávat přírodu i historii, sžívat se s přírodou v rozsáhlém území NP i orientace cílů národního parku na umožnění těchto poznávacích a relaxačních aktivit, tak důležitých pro moderního člověka, je smyslem "lidské" dimenze i v NP Šumava.
Národní park Bavorský les byl založen 7.října 1970 jako první Národní park v Německu. 1.srpna 1997 byl Národní park rozšířen o 11 000 hektarů až k Železné Rudě. S celkem 24 000 hektary je to největší německý lesní národní park. "Prales pro naše děti a děti našich dětí", tímto často citovaným výrokem určil Bavorský ministr Dr.Hans Eisenmann hlavní myšlenku Národního parku: "nechat přírodu být přírodou".Jeho rozhodnutí nezpracovat polomy v tehdejších jádrových zónách Národního parku a ponechat tyto plochy přirozenému vývoji, padlo po vichřici v srpnu 1983. Ještě za jeho působení v úřadu tak bylo rozhodnuto o směřování k přirozenému vývoji lesů. Bavorský les - s tímto jménem se nám pojí obrazy téměř nekonečného moře lesů, tak jak je známe z románů a povídek Adalberta Stiftera či z maleb Reinholda Koeppela, temná a tajemná, od světa odloučená lesní samota. Typický přirozený zlom smrku způsobený houbamiNárodní park - pojem, který je spojen s touhou po neporušené přírodě, je mnoha lidem znám z tolika televizních pořadů o Národních parcích mimo Evropu. Příliš často je takto vytvářen obraz jakéhosi zeleného ráje, téměř ideálního neporušeného světa, nerušeného zásahy lidskou rukou. Pro zaměstnance parku, místní obyvatele i návštěvníky Národního parku Bavorský les bylo a stále ještě je náročné pochopit a akceptovat, že příroda tuto lidskou představu smetla bez milosti ze stolu. Les v Národním parku Bavorský les jde svou vlastní nepředvídatelnou cestou, která je rozmanitější, než si dokážeme představit a znovu a znovu nás překvapuje. Tento les národního parku ukazuje opravdu nezávislý, sebevědomý život, ukazuje svou pomíjivost, nový začátek a právě tím odhaluje svou, na nás nezávislou, samostatnost. Polom, kůrovec, škody sněhem, divoká zvěř, rys a vlk, vrbovka, dřípatka, troudnatec, zkáza a neproniknutelná mladá divočina, to všechno není zdejšímu lesu cizí, právě to všechno je divoký les v Národním parku.
Hnutí DUHA s úspěchem prosazuje ekologická řešení, která zajistí zdravé a čisté prostředí pro život každého z nás.
Přírodní rezervace Čepičná (evidenčním číslem 2054) leží jižně od obce Budětice a oblast spravuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Důvodem ochrany je ochrana významné přírodní lokality. Na vápencovém podloží, zejména na výchozech krystalického vápence, se zde vyskytuje řada chráněných druhů vzácných vápnomilných a teplomilných rostlin. V rezervaci roste např. smrkovník plazivý, kruštík tmavočervený, okrotice bílá, okrotice červená, vratička měsíční, hořec brvitý, trýzel vonný, hlaváč fialový, prorostlík srpovitý, ožanka hroznatá, rozrazil ožankovitý, čistec přímý, lomikámen tříprstý, zimostrázek alpský, vlnice chlupatá a další. Lesní porosty na vápenci tvoří významnou genovou základnu buku lesního. Území je významné i z hlediska entomologického. Vápencové skály jsou dominantním prvkem krajiny, celek je nedílnou součástí územního systému ekologické stability.
Stanice "Pomoc přírodě" leží 2 km od centra města Týna nad Vltavou, nedaleko rozhledny Semenec u cesty směrem k soutoku Vltavy a Lužnice. Areál Stanice "Pomoc přírodě" je přístupný veřejnosti od dubna do října každou sobotu a neděli odpoledne od 13 do 17 hodin. V tuto dobu je v areálu přítomná služba, která vás ráda seznámí s obsahem našich sbírek. Pro návštěvníky je k dispozici altán, pocitová stezka. Prohlédnout si můžete americká plemena koní. Na Stanici můžete zakoupit turistickou známku Vltavotýnské rozhledny a vlastní známku Stanice. Nabídka programů pro školní skupiny. K vidění je expozice lesních společenstev jižních Čech, sbírka léčivých bylin, geologická sbírku typů jihočeských hornin, sbírku světových druhů borovic, na křídlech pterodaktyla - paloentologická expozice. Stanice „Pomoc přírodě“ je zájmové občanské sdružení existující od roku 1994, jehož cílem je praktická ochrana přírody a výchova veřejnosti k harmonickému vztahu k přírodě a k ekologickému využívání přírodních zdrojů podle principů udržitelného rozvoje. Hlavním projektem Stanice je zakládání naučného arboreta. Nyní je v areálu shromážděno přes 150 taxonů dřevin. Ve speciální sbírce rodu Pinus – borovice, je shromážděno 29 druhů, pěstovatelných v našich podmínkách. Vrbovna obsahuje 13 druhů vrb. Založena byla expozice o přirozených lesních společenstvech jižních Čech, v rámci které vzniklo 14 ukázkových ploch. Expozice léčivých rostlin obsahuje 17 druhů. V areálu byla shromážděna kompletní sbírka hornin jihočeského regionu. Nabídka programů pro školy a skupinové výpravy: Komentovaná prohlídka areálu s průvodcem bez omezení věku - Skupina společně s průvodcem prochází jednotlivé přírodovědné sbírky a seznamuje se všemi smysly s jejich obsahem (čichá k bylinám a ochutnává je, hladí kameny, poslouchá zvuky lesa, pozoruje rozdíly mezi borovicemi a zkouší je pojmenovávat apod.). Výklad je oživen drobnými hrami a hádankami, na závěr setkání se zvířaty (kozy, koně). Výklad a průběh programu je uzpůsoben věku účastníků. O krajině předškolní děti prochází poslepu a naboso pocitovou stezku sestavenou z rozdílných povrchů, na jejichž základě odvozují prvky v krajině (louka, pole, les, pastvina apod.). Určují, které části krajiny jsou vytvořené člověkem, hovoří o tom, jak člověk vzhled krajiny ovlivňuje. Děti pak vytvářejí vlastní model nebo obraz krajiny. Program je zaměřen na zvýšení smyslové vnímavosti dětí a pochopení krajinné skladby. Borovice světa aneb druhová rozmanitost - cílem programu je ozřejmění shod a rozdílů mezi listnatými a jehličnatými stromy, seznámení se základními druhy jehličnanů, jejich vývojem i s obecnými ekologickými a evolučními principy. Program je postaven na využití naší sbírky světových druhů borovic, která čítá 25 botanických druhů. Děti se naučí všímat si znaků, které vedou k rozlišení a určení rostlinného druhu, pochopí závislost vzhledu a vlastností organizmu na jeho životních podmínkách. Krajina obrazů - malba v plenéru - varianta programu O krajině, kdy na úvodní teoretický program navazuje praktická část, v níž se děti změní na malíře – krajináře, vyhledávají vhodnou kompozici obrazu a technikou vaječné tempery na formát A2 malují v plenéru obraz krajiny, vycházejí přitom z motivů, které pozorují v okolní krajině, snaží se malířsky vystihnout charakter rozdílných krajinných prvků a atmosféru ročního období.
