lokalita: sušicko
šumavská poloha: mapy.cz
informace přináší šumavské ubytování: apartmány Rudík, Železná Ruda
Nejmohutnější zřícenina hradu v Čechách, Rabí (Rábí), leží ve stejnojmenné vesnici na vyvýšeném ostrohu nad řekou Otavou v nadmořské výšce 540 metrů. Od počátku 14. století stávala na místě dnešního hradu tvrz pánů z Velhartic. Založený byl pány z Budětic. 14. stol., později jej vlastnili Švihlovští, významně rozšířili za účasti stavitele Benedikta Rieda. Po 30ti leté válce zpustl. V červnu roku 1421 byla obléhána a dobyta husity, při obléhání přišel o druhé (pravé) oko Jan Žižka z Trocnova. V 15. století proběhla rozsáhlá přestavba při níž došlo k rozšíření rozlohy hradu a bylo zesíleno jeho opevnění. Uprostřed byl postaven donjon s obytnou i obrannou funkcí, celková rozloha hradu (asi 1 hektar, jedná se o největší hrad v Čechách) byla rozčleněna na tři části které bylo možné hájit samostatně. Roku 1498 byla dokončena hradní kaple. v 18. století vyhořel. Částečně byl renovován od roku 1920. V současnosti je přístupný veřejnosti, v rekonstruovaných prostorách je umístěno malé muzeum. Dělostřelecké opevnění s baštami, konírna, nádvoří, hradní studna, lednice, hradní interiéry, nespodnější části hradních sklepů. Hrad je národní kulturní památkou.
Vítkův kámen (pod vlivem Občanského sdružení Vítkův Hrádek, německy Wittingstein, Wittinghausen), zřícenina gotického hradu ležící na vrcholu Vítkův kámen na pravém břehu Lipenské přehrady, je nejvýše položenou zříceninou v ČR (1053 m n. m.). Byl založen Vítkovci ve 13. století a sloužil jako pohraniční pevnost a správní středisko panství. Postavený byl Vítkem z Načeradce v roce 1277. Vítek přisel do jižních Čech ve 12. století, a to z družiny českého knížete z rodu Přemyslovců. V roce 1173 je zmiňován Vítek, z Prčice jako vyslanec k císaři Friedrichu Barbarossovi a roku 1179 se pak patrné usadit v jižních Čechách. O jeho vlivu svědčí i ta skutečnost, že jeho državy nepodléhaly tzv. právu od úmrtí, což znamenalo, že po jeho smrti majetek nepřipadl zpět přemyslovskému knížeti. Vítek směl se svým majetkem volné disponovat, a tak, ho rozdělil ve skutečnosti mezi čtyři sví syny - Jindřicha z Hradce, Vítka II. staršího - předchůdce rodu pánů z Krumlova, Vítka III. mladšího - zakladatele rožmberského rodu a Vítka IV. Mezi vítkovské državy se patrné v té době řadila nově založená sídla Nové Hrady, Rožmberk, Třeboň a Krumlov, který měl být jejich v pořadí již čtvrtým hradem. Tento významný historický okamžiky je zachycen na obraze „Dělení růží“, který je v současnosti součástí prohlídkové trasy zámku Český Krumlov. První písemná zmínka o hradu se objevuje v roce 1347. V roce 1394 zde byl vězněn král Václav IV, jeden den. V letech 1427 až 1465 Vítkův kámen měli Reinprechtové z Wallsse, potom Rožmberkové. Za vlády Rožmberků byly k původnímu hradu přidány hradby s pěti baštami. V roce 1602 jej Petr Vok přenechal císaři Rudolfu II. V roce 1622 přešlo krumlovské panství na Eggenberky, po jejich vymření hrad zdědil Schwarzenberg, který na hradě ubytoval lesní personál. Brzy však hrad vyhořel a zůstal pustý. V roce 1869 hrad nechali zčásti opravit Schwarzenberkové a také hradní věž upravili na rozhlednu. Ve vlastnictví Schwarzenberků byl do roku 1945. Díky výbornému rozhledu do kraje býval strategickým místem pro armádu. Už za třicetileté války v něm sídlila posádka. V roce 1919 si na věži zřídila pozorovatelnu československá finanční stráž. Po druhé světové válce, kdy byla pohraniční část Šumavy nepřístupná, byl využíván protivzdušnou obranou státu. Ve věži byla instalována vidová hláska a v hradu byla usídlena vojenská posádka. Později věž zchátrala a stala se nepřístupnou. Po odchodu armády v roce 1990 se majitelem hradu stala obec Přední Výtoň. V roce 1998 bylo založeno Občanské sdružení Vítkův hrádek, které z darovaných 11 milionů korun nechalo zříceninu a zejména věž zrenovovat. Uvnitř jeho členové postavili dřevěné schodiště o 61 schodech. Dnes je po rekonstrukci přístupná veřejnosti a plošina na obytné hranolové věži slouží znovu jako rozhledna. Vítkův kámen se stal inspirací pro mnoho malířů a spisovatelů. Mezi ně patřili například spisovatel Adalbert Stifter ve svém historickém románu Vítek a básník Adolf Hejduk.
Nejvýše položené pravěké sídliště v ČR (980 - 1010 m n. m.) - hradiště z doby laténské, nejvýše položená pravěká pevnost v Čechách. Vzniklo jako keltská pevnost v 2. a 1. stol. před Kristem. S výjimkou jižní strany je poloha chráněná příkrými srázy a valy, dodnes dobře zachovalými. Protáhlé hradiště o rozměrech 370 × 80 m sestává z vnitřní akropole opevněné dvojitým pásem kamenných valů, na ni navazuje od jihu předhradí, obehnané dalším kamenným valem asi 2 m širokým, lícovaným, do něhož jsou začleněny i roztroušené rulové skalky. Brána do akropole byla na západní straně, kde jsou stopy jejích základů. Vodní zdroj byl patrně v prohlubni na východě předhradí. Kamenné valy byly zvýšeny dřevěnými palisádami. Hradiště sloužilo jako refugium (útočiště v době nebezpečí) pro obyvatele ze širokého okolí. Z hradiště je překrásný výhled na kamenné moře na protějším Šafářově vršku a hrad Kašperk. Vede k němu naučná stezka Keltové na Šumavě.
Hauswaldská kaple, dnes tedy pozůstatky tří původních kaplí byly v minulosti známým poutním místem. Díky zázračnému uzdravování poutníků z celé Evropy se místu přezdívalo "malé Šumavské Lurdy". Ležící 2 km jižně od Srní poblíž Vchynicko-Tetovského kanálu, bylo zničeno za dob komunistického režimu. Kaple Nanebevzetí Panny Marie s věžičkou (velká Hauswaldská kaple) z roku 1860 byla odstřelena 14.září 1958 a dnes je z ní jen ruina. Toto místo bylo znovu přivedeno k životu 12.srpna 2006, především zásluhou občanského sdružení Karel Klostermann - spisovatel Šumavy. Dnes je místo atraktivní vodou z pramene, který je přiváděn v ručně tesaných vantrokách, které jsou uloženy na 59 bludných kamenech, představujících korálky na růženci a stékajícího na skleněný blok s otiskem spojených dlaní člověka, který vytvoří známá sklářka Vladimíra Tesařová z Dobré Vody, autorka skleněného oltáře a Křížové cesty. Místo Hauswaldské kaple je opředeno mnoha legendami - Dvě selky přišly do těchto míst sekat trávu, když tu se objevil medvěd. Selky se začaly modlit k Panence Marii, aby je zachránila. Medvěd jako by zázrakem zchroml a posléze s bolestným kňučením se odpotácel zpět do lesa. Selky na dík vzdání zakoupily obrázek Panny Marie a pověsily ho na místě jejich záchrany. Na toto místo přicházeli lidé, kteří špatně viděli nebo oslepli. Po očistě očí v pramenu vody začali opět vidět. Přicházeli i sedláci a dřevorubci, kteří byli po úrazech chromí. Po modlitbách k Panně Marii odcházeli z tohoto místa již bez pomoci, odkládali berle. Našlo by se mnoho dalších příběhů z tohoto místa, kdy třeba bezbožný sedlák nepohnul s vozem apod. Traumatologický bod A 37.
Roku 1355 povolil Karel IV. bratřím - Petr, Jošt, Oldřich a Jan z Rožmberka vystavět pro správu nově nabytého bavorovského zboží hrad; jeho jádro postaveno v letech 1360 - 1370. Husité Helfenburk nedobyli. V rožmberském majetku byl s krátkými přestávkami až do roku 1593, kdy byl prodán Petrem Vokem městu Prachaticím. Koncem 16. století uváděn jako pustý. Od roku 1622 patřil Eggenberkům, roku 1719 ho zdědily Schwarzenberkové. Po pozemkové reformě v roce 1919 ve státním majetku.
Dívčí kámen (Maidstein, Menštejn, lidově též Dívčák) byl impozantní rožmberský hrad, který stával na skalnatém ostrohu nad soutokem Křemžského potoka a Vltavy. Dnes je z něj rozsáhlá zřícenina s okolní přírodní rezervací (oblast skalního ostrohu nad soutokem řeky Vltavy a Křemžského potoka, důvodem ochrany je reliktní borový les). Strategicky důležité skalnaté návrší kontrolující tok Vltavy i stezky kolem řeky bylo osídleno již odpradávna. Archeologický výzkum prokázal existenci rozsáhlého hradiště již v 15. století př. n. l. a posléze dalšího významného hradiště v době halštatské (6.–7. století př. n. l.) Menší rožmberská pevnůstka zde prokazatelně stála již ve 13. století. V roce 1349 vydal Karel IV., král český a císař římský na žádost Rožmberků listinu (dodnes se zcela vyjímečně dochovala), v níž jim povoluje vystavit na dané lokalitě hrad. Jošt, Petr a Oldřich I. z Rožmberka zde následně vybudovali jeden z největších a nejmocnějších rožmberských hradů. Stavba probíhala v letech 1350 – 1384, nicméně jádro hradu bylo dobudováno již v roce 1360, kdy hrad dostal prvního purkrabího. Roku 1394 na tomto hradě Jindřich III. z Rožmberka krátce věznil krále Václava IV. V roce 1420 dostal hrad příležitost osvědčit své kvality, když jej pří svém tažení proti Oldřichovi II. z Rožmberka oblehl Jan Žižka. Pobořil sice latrán a některé další části hradeb, ale jádro hradu urputně bráněné Vilémem z Potštejna dobít nedokázal. Vrcholného významu dosáhl hrad v letech 1451 – 1461, kdy v něm přebýval Oldřich II. z Rožmberka (zemřel 1462) a po jeho smrti význam hradu upadal (v roce 1470 byl již jen strážním hradem se stálou posádkou 24 střelců). V roce 1506 byl z rozhodnutí Petra V. z Rožmberka opuštěn a cca od roku 1540 se o něm mluví již jako o zřícenině. Dívčí kámen byl jeden z největších a nejmocnějších Rožmberských hradů. Jeho jádro bylo dvoupalácové (vnější zeď se dochovala až do 3. patra), v uspořádání typickém pro 14. století. Dále zde bylo předhradí s mohutnou okrouhlou věží (věž zanikla, hradby se zachovaly). Krom toho zde bylo ještě rozsáhlé přídatné opevnění (tzv. podhradí – latrán) s předvalem v uspořádání typickém pro velké rožmberské hrady (zaniklo). To vše ještě obklopoval příkop s padacím mostem, strmé skály, na nichž byl hrad vystavěn.
Značně rozpadlá zřícenina hradu na skalnatém ostrohu nad Blanicí. Dodnes patrné obvodové zdivo a pozůstatky valových opevnění. Dříve sloužil jako základna nového feudálního panství. Hrad byl založen roku 1341, r. 1359 náležela k hradu dvě města a několik okolních vesnic. Za husitských válek bez majitele, po roce 1440 vydrancován, vypálen a rozbořen.
V 10. až 13. století sídlo správy přácheňské župy. V té době zde stával románský hrad a dřevěný kostelík. Hrad zpustl po přenesení zprávy do Horažďovic kolem roku 1250. Po roce 1315 postaven Bavory ze Strakonic gotický hrad s mohutným opevněním. Roku 1558 opuštěn. Dochovaly se torza věže a hradeb se čtyřmi baštami.