Šumava.cz

Výstavba železnice přinesla do Českých Velenic hospodářský a stavební rozmach - na strategicky výhodném místě, asi 2,6 km západně od centra Gmündu bylo vybudováno nádraží, které tvořilo významný železniční uzel celého Rakouska-Uherska. Vedly odtud tratě z Vídně do Plzně (1869) a do Prahy (1871). Železniční stanicí České Velenice tak procházela dráha Františka Josefa z Vídně do Plzně (trať 199 Gmünd NÖ - České Budějovice – zastávky na trase - České Budějovice, Nové Hodějovice, Nová Ves u Českých Budějovic, Trocnov, Radostice u Trocnova, Borovany, Hluboká u Borovan, Jílovice, Petříkov, Nové Hrady, Vyšné, Veselí nad Lužnicí, České Velenice, Gmünd NÖ.) a odbočovala z ní trať do Prahy (226 Gmünd NÖ - Veselí nad Lužnicí – zastávky na trase - České Velenice, Nová Ves nad Lužnicí, Dvory nad Lužnicí, Hrdlořezy, Suchdol nad Lužnicí zastávka, Suchdol nad Lužnicí, Majdalena, Majdalena zastávka, Třeboň lázně, Třeboň, Lužnice, Lomnice nad Lužnicí, Frahelž, Vlkov nad Lužnicí, Veselí nad Lužnicí.). V souvislosti se stavbou nádraží byly vybudovány i železniční dílny a opravny, které byly pro pozdější vývoj Č. Velenic nesmírně důležité (měly více než 1000 zaměstnanců). Za prací se tak do osad, které tvořily předměstí Gmündu, přistěhovaly spousty dělníků. Bývalé osady se tak rychle měnily k nepoznání. Celé předměstí dostalo moderní městský ráz. Proběhla výstavba dvou- až třípodlažních domů podél dnešních ulic Čsl. legií, Revoluční a Vitorazská, dále hotelů a obchůdků. Po 1. světové válce bylo na základě smlouvy ze Saint-Germain-en-Laye 10. září 1919 město Gmünd rozděleno. Větší část zůstala v Rakousku, severozápadní část, tj. nádraží a okolí za řekou Lužnicí, byla od Rakouska odtržena a byla 31. července 1920 přičleněna k Československu. V říjnu 1938 byly České Velenice připojeny k Německé říši, k městu Gmünd, a dostaly název Gmünd III.-Bahnhof. Na žádost Rudé armády byly 23. března 1945 České Velenice jako důležitý železniční uzel, jímž proudily na východ německé zbraně, bombardovány americkým letectvem. Třicet bombardérů Consolidated B-24 Liberator 15. letecké armády USA zasypalo nádraží, železniční dílny a okolí tisícem leteckých bomb. Zahynulo asi 1 300 lidí. Bombardování způsobilo hromadný odchod obyvatel z města. Důvodem odchodu byla ztráta obydlí, ale i ztráta zaměstnání v rozbořených železničních dílnách.  Ze stanice České Velenice (tehdy Gmünd) vycházely dvě úzkorozchodné tratě Waldviertelbahnen do Litschau (Ličova), ze které v Alt Nagelbergu odbočuje dráha do Heidenreichsteinu (Kamýku). Na nich byl provoz zahájen roku 1900; úsek do Weitry a Gross Gerungs (Velkých Kerušic) se zahájením provozu v letech 1902 - 1903. V roce 1927 bylo nádraží zrušeno, ale úzkokolejka přes České Velenice jezdila až do roku 1951, kdy byly rakouské dráhy nuceny postavit přeložku po jižním břehu řeky Lužnice. Úzkorozchodné koleje v Českých Velenicích byly přeměněny na silnice, polní a pěší cesty. Dodnes zde zůstaly pozůstatky po točně a most přes řeku Lužnici u bývalého pěšího přechodu. V letech 2010 - 2012 bylo za 870 000 000 Kč celé nádraží zrekonstruováno. Dnes tak České Velenice tvoří moderní stanici evropského měřítka. Ve stanici jsou 2 ostrovní nástupiště spojená podchodem s halou, 11 dopravních kolejí a jedna manipulační k odstavování nákladních vozů. Na českobudějovickém zhlaví se nachází bývalé depo, kde postupně probíhá demolice. Za stanicí leží Železniční opravny a strojírny, ve kterých se opravoval například parní vůz Komárek. Slouží jako přestupní stanice pro spoje z Vídně do Českých Budějovic (Plzně) a Veselí nad Lužnicí (Prahy). Trať České Budějovice – České Velenice je nově v celé délce elektrifikována.