Památník odsunu obyvatel a zánik obce Silnice - Landstrassen stojí ve Philippsreutu nedaleko kopie Stožecké kaple. Připomíná naše mrtvé a ztracené vlasti – je na něm text: "Landstrassen - Patenschaft Philippsreut / Landstrassen. Den toten der Heimat gewidmet".
Vlastní parkoviště, restaurace, úschovna kol nebo lyží, herna (kulečník, šipky).
bar
bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímVelké 2L se spchou a WC s možností až dvou přistýlek, jeden apartmán pro až 5 osob (ložnice s dvěma lůžky, obývací pokoj s BTV).
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrNově postavený penzion má vlastní parkoviště, úschovnu kol a lyží, jídelnu, bar, zahradu, letní terasu s venkovním posazením, ohniště, whirpool pro 5 osob.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímVšechny pokoje jsou prostorné a mají vlastní sociální zařízení.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konviceTuristika, cykloturistika, běžky.
možnosti v objektu: bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpoolDětem nabízíme velkou zahradu
vybavenost pro děti v objektu: brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Zelené srdce Evropy - tak se nazývá jeden z největších lesních porostů ve střední Evropě – ŠUMAVA. Ona Šumava jsou rozlehlé náhorní planiny, vrcholy, rašeliniště, ledovcová jezera, hluboké lesy, divoké bystřiny, ale také lidová architektura, kaple, Schwarzenberský či Vchynicko-Tetovský kanál a to vše je třeba chránit. To si uvědomovali již naši předci, když před sto lety - v roce 1911 podali první žádost o vyhlášení národního parku na Šumavě. Ovšem teprve až v roce 1991 se stala Šumava s rozlohou 680 km2 největším národním parkem v ČR. Šumava jako typická lesní oblast středohorského charakteru je dodnes domovem původní středoevropské lesní zvěře. V lesích Šumavy se volně pohybuj losi a rysi, kteří byli do volné přírody vráceni v 80. letech. V potocích žije populace raka říčního. Na rašeliništích se vyskytuje vzácný tetřívek, v horských oblastech mohou i běžní návštěvníci zaslechnout tokání tetřeva a na otevřených mokřadech mohou pozorovat jeřábka lesního. Šumava ale není jen přírodním rájem vhodným jen pro milovníky aktivní dovolené, ale je místem, kde mohou krásy přírody poznávat opravdu všichni. Rozsáhlá síť cyklotras láká pak na Šumavu každoročně tisíce turistů stejně tak, jako stále populárnější vodácký sport. Horní tok Vltavy, Otava a Vydra jsou splavné od jara do podzimu a sjet je může opravdu každý a nemusí vlastnit loď. Šumava díky vysoké nadmořské výšce má ideální podmínky pro zimní sporty. Většina běžeckých tratí je v poloze nad 1000 m n. m. Běžecké stopy se upravují od poloviny prosince do konce března, což můžete on-line přes net sledovat na informačním serveru Bílá stopa. Milovníci sjezdového lyžování jistě ocení vysokou kvalitu služeb, které poskytují ski areály Zadov – Churáňov, Železná Ruda, Špičák, Lipno Kramolín a další. Lipno nabízí celoroční koupaní, ať už v přehradě nebo v aqvaparku. Dovolená v Železné Rudě, v Hartmanicích, na Zadově, na Špičáku, v Hojsově Stráži, na Modravě, na Lipně, na Churáňově či Kvildě a kdekoliv jinde na Šumavě přinese každému návštěvníkovi přesně to, po čem touží, neboť každý si může vybrat a je z čeho vybírat. Rekreační střediska, apartmány, hotely, horské chaty a horské hotely, chaty a chalupy, pensiony jsou po celý rok připraveny vám nabídnout kvalitní a levné ubytování, ať už přijedete na dovolenou, na víkend s přáteli nebo budete chtít na Šumavě oslavit Silvestr či osobní výročí.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Když bral se cestou z Pašic domů, prchly mlhy, jasno bylo; když četník odváděl jeho syna, obviněného z těžkého zločinu, nové mlhy se hnaly od západu, hustší, dusivější těch, jež prchly, šedými perutěmi letěly za odváděným, za urvaným od krbu rodinného. Zahalily Blata i ves kraj ve chmurné stíny své a těžce lehly na srdce rodičů.
„Já jsem se ničím neprovinil," pravil Václav, opouštěje rodný práh; „já toho člověka neznám, jen jsem ho viděl, jak se sbíral a vlasy jeho byly krví slepené."
„To se ukáže," odvětil četník, „jen pojďte a nezdržujte mě! Kdyby vaše svědomí bylo čisté, nebyl byste před ním utíkal."
„Bůh suď!" pravil otec. „Jdi!" —
Asi hodinu po zatknutí Václava vrátil se Vojta z Blat. Když slyšel zvěst, trhl sebou. „Není možná," pravil, „Václav onoho člověka neuhodil, tím méně obral."
Bylo znát, že je rozechvěn, ale jen na okamžik. Pak usedl za stůl, pojedl večeři, a nepromluviv slova, šel poklidit v maštali, načež ulehl. Už ležel na své posteli, když pacholek k němu přistoupil a zašeptal:
„Vojto, spíš ?"
„Dej mi pokoj!" odbyl ho nevrle hoch.
Pacholkovi se zdálo, že z očí hříbkových vyšlehl zelenavý, fosforeskující svit. Měl na jazyku otázku, ale zadržel ji zpět, tou měrou jej překvapil tento pohled hochův. Odešel mlčky na své lože. Vojta sebou ani nepohnul, ticho bylo, jen tu a tam kůň zafrkal nebo zadusal.
Venku valily se němé mlhy; zpočátku jen hustě mžil drobný déšť, ale k půlnoci se spustil strašný liják, jehož příval vztekle bušil do poloslepých okének maštale.
Pacholek se vzpřímil na svém loži a poslouchal; hříbek ležel jako mrtvý, ani dechu jeho nebylo slyšet.
„Ten kluk spí!" zabroukal čeledín, „on jediný na celém statku spí!"
Ba, mýlil se! Hříbek spal právě tak málo jako kdo jiný na statku; ležel jen a přemýšlel. Snad poprvé v jeho životě ozývalo se v jeho nitru něco jako svědomí, něco jako strach před následky toho, co učinil...
A v sednici, v bytě hospodářově, jen dopola svlečena, choulila se selka na svém loži, štkajíc a plačíc ve strašných duševních mukách.
„Bože, můj Bože, mne trestej za moje hříchy, ale nad dětmi se smiluj, chraň je a opatruj!" drala se jí z hrdla dušená modlitba.
Hospodář, střídavě přecházeje blikavým světlem lampičky mdle ozářenou světnicí a posedávaje na židlích, na lavici, na posteli, neplakal, nevzdychal, nemluvil, leda tu a tam pronesl kratičké slovo rezignované útěchy:
„Jakáž pomoc! Člověku je souzeno trpět a reptat nemá! Dá Bůh, i tomuto bude konec!"
„Mé dítě! Mé ubohé dítě!" zalkala matka.
Stanul před štkající ženou, jeho těžká, tvrdá ruka se položila na její rámě.
„Upokoj se přece a přestaň plakat," jal se jí domlouvat; „už jsem ti řekl, že dojdu zítra na Hlubokou a nabídnu loudu kauci, aby ho propustili a na svobodě vyšetřovali. Za dva, za tři dni snad se vrátí..."
„Ale ta hanba, ta strašná hanba! Že mu vzal peníze, ten i člověk ho nařkl..."
„V tom je to; proto ho vzali do vazby. Jinak by ho byli prostě obeslali. Ale ta hanba bude krátká. Kdopak by uvěřil?..."
„Krátká, pravda... ale přece se nesmyje ani za deset let! Můj Bože, můj Bože dobrotivý a spravedlivý! Ty ztrestáš vinu toho, kdo uvalil na nás a na moje dítě tuhle strašnou hanbu..."
„Mlč a nesvolávej boží trest na nikoho! Už se stalo, že nevinní byli i na hrdle trestáni a museli to snésti..."
Zaburácel venku vítr, snášel se prudký liják, jako by vodopád se lil se střechy, vztekle šuměl a hrčel příval.
Tu Potužák odstoupil od lože plačící ženy, k oknu se přiblížil ven se zadíval.
Ještě tohle!" zasténal. „Ustrň se, Bože náš, nad naší těžkou prací! Před samými žněmi tohle! Úroda polehne, zle bude, zle!..."
A té chvíle strach sedláka, jehož čáka po celý rok a rok od roku se vznáší za odměnou lopotné práce své, zvítězil nad bolem otcovským...
A v maštali čeledín zase se probudil.
„Boží dopuštění! Vojto, spíš ? Vojto, zítra celá Blata budou pod vodou!"
„To ať se kdo podívá! Ten kluk spí, ani probudit ho nelze... a potopa vůkol... a Černík odvedl Vášu!... A ten zmetek dovede spát!"
Když nazejtří se rozednilo pod širými zbudovskými Blaty, pohoda nebyla lepší. Prudký liják sice přestal, než se ještě rozbřesklo, ale drobný, hustý déšť padal, šedé mlhy se valily a po slunci nebylo potuchy. Nebe a země v jedno splývaly, v cosi neurčitého, pohyblivého, vše pohlcujícího.
Apolena prohlásila, že půjde domů.
„Nemůžeš, dítě! — Blata jsou pod vodou, ani loďkou bys neprojela, strhl by tě proud."
„Babičko moje zlatá, nezdržujte mě! Kdyby Zbudovský rybník, Vohlanov a Volešek v jednu hladinu se byly slily, šla bych přece, a kdybyste mi nedali, soužením bych umřela."
Strýc hospodář přistoupil.
„My tě nezdržujeme," pravil, „jdi dolů k stoce a podívej se! Uvidíš, bude-li možno dostat se do Plástovic. Možná dost, že ani k té stoce nedojdeš. Bláta po kolena všude, půda rozmočená na kaši a za pět minut promokneš až na kůži. Nebuď bláhová a seď; však doma vědí, kde jsi. Či myslíš, že jim tam pomůžeš ?"
