Šumavský rozcestník

stručně

název: památník bitvy u Sudoměře
kategorie: vojenské
podkategorie: pomníky
lokalita: strakonicko
GPS: 49°14'31.527"N, 14°3'50.278"E

popis objektu:
Památník bitvy u Sudoměře je památkou na bitvu, ve které roku 1420 odolal Jan Žižka se svými lidmi přesile královských vojáků a zvítězil nad nimi. Akademický sochař Emanuel Kodet zde v roce 1920 za pomoci stavitele Františka Kulíře vytvořil monumentální 16 metrů vysoký žulový památník se sochou Jana Žižky z Trocnova, sestavenou z kamenných kvádrů, jako připomínku této bitvy. Stojí mezi rybníky Markovcem a Škaredým jižně od obce Sudoměře, je přístupný z parkoviště (na odbočce vlevo ze silnice od Ražic těsně před Sudoměří) nedaleko železniční zastávky. Odtud vede k památníku modrá značka (asi 1 km).

stručně

název: pomník padlých WWI i II, Čestice
kategorie: vojenské
podkategorie: pomníky
lokalita: strakonicko
GPS: 49°10'5.532"N, 13°48'4.898"E

popis objektu:
Památník padlým v první i druhé světové válce z Čestic.

stručně

název: pomník padlých WWI, Čkyně
kategorie: vojenské
podkategorie: pomníky
lokalita: vimpersko
GPS: 49°6'54.548"N, 13°49'43.755"E

popis objektu:
Bezkonkurenčně nejkrásnější šumavský památník padlým v první světové válce a zemřelým legionářům ve Čkyni obsahuje dokonce zem z bojišť! Z italského Doss Alto a z bodákového zákopu francouzského bojiště u Verdunu.

stručně

název: památník Charles Havlat
kategorie: vojenské
podkategorie: pomníky
lokalita: volarsko
GPS: 48°54'41.117"N, 13°50'58.794"E

popis objektu:
Památník na které je napsáno: "Památník připomíná jak současné, tak i budoucím generacím tragickou smrt vojáka, ke které došlo v těchto místech na samém sklonku druhé světové války. Ve druhé polovině dubna 1945 zasazovaly spojenecké armády hitlerovcům jeden smrtelný úder za druhým. Jihozápadním Čechám přinesla osvobození 3. americká armáda generála G. S. Pattona, konkrétně V. a XII. sbor, který byl její součástí. Rozkaz k zahájení útoku na území našeho státu vydal generál Eisenhower 4. 5. 2945. Již následujícího dopoledne zahájily oba sbory svůj bojový postup od Aše po Český Krumlov v délce 350 km. Úsek od železné Rudy po Dolní Dvořiště spadal do kompetence XII. sboru, kterému velel genmjr. S. Leroy Irwin. Oblast od Strážného ve směru do prachatického a vimperského regionu byla svěřena jednotkám 5. pěší divize - Red Diamond, která nesla ve svém znaku červený kosočtverec. Severní úsek byl svěřen 2. pěšímu pluku, který bylo posílen ještě dalšímu připojenými divizními jednotkami. Jednalo se o 737. tankový prapor a 803. protitankový prapor. V tomto složení byly osvobozeny 4. a 5.5. Lenora i Volary a další obce regionu. Dne 7.5. přibližně 07.45 obdržel 803. protitankový prapor - který nesl ve svém znaku hlavu panthera drtícího v tlamě nepřátelský tank - rozkaz k prozkoumání dalších pozic německé armády. Úkolem byla pověřena 2. a 3. četa průzkumné roty pod velením poručíka Donald T.Warrena. Obě čety postupovaly v tandemu po silnici z Volar do Lenory. V místech, kde dnes stojí památník, napadli kolonu příslušníci 11. pancéřové divize SS, kteří se skrývali v okolních lesích podél silnice. Svobodník Charles Havlat sedící v prvním jeepu byl okamžitě zabit a další čtyři členové posádky obrněného kolového vozu M8 bylo lehce a těžce zraněni po zásahu pancéřovou pěstí. Střelba na obou stranách utichla pouhých deset minut před nabytím platnosti Remešské dohody. Ta stanovila zastavení bojů na všech frontách v Evropě na 8.30 hodin. Obě válčící strany zprávu obdržely opožděně až v posledním okamžiku. Ve svém důsledku však toto opomenutí přineslo zcela zbytečnou smrt amerického vojáka. Byla o to tragičtější, že ztratil svůj život při osvobození země, z které pocházeli jeho předkové. Čechoameričan Charles Havlat se narodil 10.11. 1910 jako první syn Havlatů v Dorchesteru, z zemědělském státě Nebraska. Prarodiče pocházeli z Moravy z obcí poblíž Osové Bitýšky. Spolu s ním sloužil v témže praporu jeho mladší bratr Rudolph. I nejmladší z bratrů Adolph ukončil válečné tažení v Německu. Pro bližší poznání země jejich předků a za její osvobození od fašistického teroru a nadvlády však Charles položil to nejcennější - svůj život. Místo jeho věčného odpočinku leží ve Francii v Lotrinsku na hřbitově v Saint-Avold. Zde pod číslem hrobu 75 sní svůj věčný sen spolu s dalšími desetitisíci kamarády, kteří také položili své životy na rozsáhlém evropském bojišti. Návrh na postavení pomníku inicioval pan Radim Košíček z Vlachova Březí společně se členy Militar Car Clubu z Plzně. O vlastní realizaci této památky se zasloužilo město Volary a zastupitelstvo města. Pomník byl slavnostně odhalen 4.května 2002. Čest jeho památce."

stručně

název: hřbitov Volenice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: hřbitovy
lokalita: strakonicko
GPS: 49°15'22.354"N, 13°44'45.886"E

popis objektu:
Hřbitov ve Volenicích leží stranou obce. Je na něm mimo jiné památník obětí druhé světové války - věznů z Osvětimi, které vezl vlak – Transport smrti. Před železniční stanicí Katovice byl vlak 20. dubna 1945 napaden americkými hloubkaři a polští vězni v naději, že se jedná o polské Katowice, využili zmatku a uprchli spolu s vězni jiných národností do lesů u českých Katovic. Cestou byli pronásledováni příslušníky SS, kteří transport doprovázeli, a u Novosedel jich bylo sedm zastřeleno, další čtyři u Katovic. Zastřelení vězni, mezi nimi i jeden Čech, byli pohřbeni na tomto hřbitově. Přeživší, zbylí uprchlíci byli ukrýváni na půdách statků, kde je voleničtí občané schovávali a živili. Po čase byla mrtvá těla exhumována a převezena do Prahy, ve Volenicích zůstal jejich památník.

stručně

název: muzeum selského statku, Volenice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: muzea, expozice
lokalita: strakonicko
GPS: 49°15'11.060"N, 13°44'53.382"E

popis objektu:
Volenické Muzeum selského statku návštěvníkům nabídne autentický pohled na životní podmínky venkovských obyvatel v jihozápadních Čechách zhruba před sedmdesáti lety. Třeba v kuchyni tak uvidíte dobové nádobí s kredencem, ve světnici kromě jiného zaujmou bytelné skříně, prastarý šicí stroj i rádio. Ve stáji je nářadí a náčiní, které sedláci dříve běžně používali na polích a při chovu hospodářských zvířat. Stodola ukáže nejrůznější stroje, kromě jiných i mlátičku obilí. Muzeum vznikalo několik let. Nemovitost, kterou tvoří obytná část, stodola a chlévy, po smrti posledního majitele nejprve odkoupila obec Volenice. Ta se pak finančně podílela i na rekonstrukci areálu, na kterou přispěl rovněž Jihočeský kraj a stát prostřednictvím ministerstva kultury.

stručně

název: fara Volenice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: fary
lokalita: strakonicko
GPS: 49°15'9.879"N, 13°44'49.739"E

popis objektu:
Volenická fara stojí v sousedství kostela sv. Petra a Pavla. První záznamy o ní pochází z roku 1344. V roce už k Volenické faře patřilo celkem 1760 lidí. V roce 1760 byla při požáru zničena původní budova, farní kronika a nejstarší farní matrika. Ještě téhož roku byla opravena do původního stavu. V roce 1919 byla farnost povýšena na děkanství.

stručně

název: kostel sv. Petra a Pavla, Volenice
kategorie: kultura a památky
podkategorie: kostely
lokalita: strakonicko
GPS: 49°15'9.741"N, 13°44'51.895"E

popis objektu:
Pozdně románský kostel sv. Petra a Pavla ve Volenicích byl vystavěn strakonickou hutí v letech 1230 - 1240. Během oprav po řadě požárů byl pozměňován do růných uměleckých stylů - gotického, renesančního a barokního. Z doby románské je zdivo hlavní lodi a kamenný portál v kobce na jižní straně. Románský kostel měl po stěnách freskové obrazy, jejichž zbytky jsou uloženy na půdě kostela. Gotická přestavba pochází z roku 1577 a vytvořil jí architekt Tomáš Červený z Mendrisia. Během přestavby byl přestavěn presbytář, klenba hlavní lodi nahradila původní dřevěný plochý strop. Dnešní klenba zaujme svými kruhovými a elipsovými ornamenty. Je zdobena vypouklými žebry, mezi nimiž jsou propleteny kruhy a elipsy. V západním svorníku je vytesán znak paní Kocové, ve východním zlaté kolo pánů Koců, v kostele se nachází i jejich rodinná hrobka. V roce 1715 byla přistavěna barokní věž. V roce 1909 byl kostel kompletně opraven podle návrhů Kamila Hilberta. Kostela je opatřen hlavním renesančně-barokním oltářem a čtyřmi vedlejšími oltáři. Při kopání hrobky rodu Koců byly nalezeny dva obrovské zuby, pokládané za lidské. První je 6,5 cm dlouhý a 3 cm široký, druhý je 5 cm dlouhý a 2,5 cm široký. Oba jsou dnes zabudovány nad vchodem do hlavní lodi. V kostele můžeme nalézt také tradiční varhany z roku 1650 věnované Lidmilou Kateřinou Kocovou. V roce 1652 byl vysvěcen první zvon Svatý Petr, v roce 1666 Svatý Pavel a roku 1871 Svatý Jan. V dubnu roku 1942 byly dva zvony sňaty a roztavený pro válečné účely. Voleničtí v roce 1974 zakoupili nové zvony - Petr a Pavel (vysvěceny 6. července 1975) a Marie (vysvěcen 17. října 1976). V kostele se také nacházejí historické věžní hodiny uvedené do chodu v roce 1906 farářem, panem Františkem Bláhovcem.

Šumava.cz