Zámek z roku 1751 postavený sklářem Gattemayerem, přestavěn hrabětem Kinským, byl v roce 1800 zakoupen knížetem Schwarzenbergem, který zde zřídil vlastní lesní správu a vystavěl v Prášilech kostel, který byl za totality zbourán. V roce 1921 přešel zámek do vlastnictví Československého státu a od roku 1945 byl zámek součástí Vojenského újezdu Dobrá Voda, a byl totálně zdevastován. Současná majitelka zakoupila zámek v roce 1994 a po dlouhé a náročné rekonstrukci v zámku vybudovala nádherné stylové ubytování. Zámek zatím nemá opravenou fasádu.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup
domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímSpolečná stylová kuchyň s černou kuchyní, k dispozici zahrada s venkovním posezením, úschovna kol a lyží, parkoviště.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrRestaurace, salónek (nekuřácká jídelna), letní terasa, parkoviště, úschovna kol - lyžárna, dětské hřiště, ohniště.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímHezké 2L a 3L se sprchou a WC a možností přistýlky. Možnost vypůjčení TV-Sat
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Na bavorské a rakouské straně Šumava výrazně klesá do nížin, hory se zdají být výrazné a prudké. Na české straně hory klesají pozvolně, jsou plné přírodních úkazů, slatí, stojatých a tekoucích vod, zákoutí. Hřebenem Šumavy prochází hlavní evropské rozvodí mezi Černým a Severním mořem. Nad rozsáhlými plochými horskými pláněmi Šumavy vyčnívají klenby hlavních vrcholů. Nejvyšším vrcholem Šumavy je Velký Javor (německy Großer Arber) na bavorské straně hranice, nejvyšším vrcholem české části Šumavy je Plechý. Na Šumavu navazuje horské pásmo Českého lesa, které začíná v Domažlickém sedle a zasahuje až k Chebské pánvi. Nejvyšším vrcholem Českého lesa je hora Čerchov. Východní stranu Šumavy doplňuje Blanský les. Šumava nabízí množství možností jak pro letní, tak pro zimní rekreaci. K nejvýznamnějším střediskům rekreace na Šumavě patří Špičák se Železnou Rudou, Zadov a Churáňov, Antýgl, Kašperské Hory, Modrava, Kvilda a Lipensko. Řadu informací o těchto místech přináší náš první šumavský net šumava.cz, nejen textových, ale i obrazových – fotogalerie na http://www.sumava.cz/galerie/. Šumava má pro Vás širokou nabídku ubytování na Šumavě a v pošumaví. Ubytování v překrásných lokalitách vhodné pro rodiny s dětmi, s domácím zvířetem, na výlety, pro cykloturisty, turisty, sportovce, lyžaře. Připravené jsou též zajímavé tipy na výlety a rodinné rekreace. Můžete zvolit vybavený apartmán, rodinný penzion, nebo levné ubytování v pronajaté chalupě, privátu. Šumava nabízí ubytování, relaxaci, odpočinek a pohostinnost každému. Poznejte krásy jižních Čech, Šumavy, Českého lesa, Bavorského lesa během cyklistiky, turistiky, vodní turistiky, hypoturistiky, sjezdové lyžování nebo běžkování v bílé stopě.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Připlul zase mrak, zakryl slunce, pohltil jedva prokmitlý paprsek a šero vůkol znova; ale vítr odehnal mrak, paprsek opětně vyrazil, zbarvil ohnivým lemem odmetený mrak a šedé dotud kupy na východě a západě nabyly černých stínů, stavíce se na odpor jeho jasnému světlu. Mlhy prchly skoro docela, jen lehounké páry se vznášely ještě nad zelenými Blaty, za nimiž se rozbíhaly žloutnoucí lány na jihu a na severu, na západě vystupovaly modravé omšené hory.
Apolena se nehýbala z místa, na němž seděla, krčíc se pod pružné, kryjící ji proutí vrbové; prsty její se zaryly do měkkého drnu, hlava jí sklesla dopředu...
Konečně přišel Vojta, pojednou stál u ní, ani kroků jeho nezaslechla. Košile a spodky, jimiž byl oděn, byly suché, ale jinak velmi podobné oněm, jež svlékl, toliko, možno-li, ještě špinavější. Jak usedl podle ní, stalo se jí volněji, pocit bezpečnosti se jí vrátil.
„Bůh buď pochválen, žes přišel," pravila usmívajíc se.
„Snad ses nebála?"
„Bála, Vojto!"
„A čeho?"
„Nevím; bylo mi teskno v té samotě. Pořád myslím na toho člověka tam. Nedej Bože, abys ho byl zabil..."
„A co z toho, zabil-li jsem ho! Zabil bych ho ještě desetkrát, zabil bych každého, kdo by opovážil se tě dotknout. Nikdo na tebe nesmí sáhnout, rozumíš, nikdo! Jsi moje, víš! Mám tě rád!"
Ovil ramenem kypré její boky, přivinul ji k sobě, vášnivě ji líbal...
Zapomněla na vše, oči zavřela, poddávala se mu úplně, jata jsouc nevýslovným, necítěným dosud blahem. Pojednou, když vášeň jeho rostla, když divěji jal se ji objímat a líbat, vzpamatovala se přece, vymkla se mu, slzy jí vytryskly z očí.
„Vojto... mám tě ráda," zablábolila, sepjala prosebně ruce, „ale ustaň, proboha tě prosím!... Měj smilování se mnou!... Je hřích, co činíš..."
Tu divoký, nevázaný mladík, poslouchající do té chvíle jen pudů své vášně, přemohl sebe a ustal, překonán prosbami panenské, neuvědomělé duše. Uchopil pouze její ruku, hladil, objímal, líbal ji. Divé plameny, které mu sršely z očí, nezhasínaly sice, ale nepálily už, v sladce hřející zář se měnily.
„Abys věděla," pravil, „že tě mám radši než ten, který tě přepadl a o jehož život se tak bojíš, nechám tě... počkám..."
„A já tě za to mám tisíckrát radši, Vojto!"
„A nebudeš se už bát? Nepromluvíš o tom, co se stalo? Nikdy? S nikým?"
„Nikdy... s nikým..."
Usmívala se, ač slzy dosud tekly.
„Dobře. Slíbilas mi to! Vím, že slovu dostojíš. Kdyby se tě tedy ptali po něčem v příčině toho přepadnutí tam, toho chlapa, co jsem pohladil, řekneš, že nevíš, žes ho neviděla. Při tom setrváš, i kdyby onen člověk vyžvanil, že se s tebou setkal. Myslím však, že vyvázl-li, sotva se asi pochlubí."
Apolena přisvědčila; oné chvíle by byla přisvědčila na vše, co by Vojta byl řekl; připadalť jí vtělenou chrabrostí a prozíravostí: však už dávno v něm viděla junáka, před nímž zapadali v hluboký stín všichni mužští, s nimiž dosud se setkala.
„Ostatně," dodal, drže pořád její ruku a usmívaje se na ni svým hrdým, sebevědomým úsměvem, „kdyby nejhůře bylo, vezmu všechno na sebe. Ať mě zavrou! Věčně tam nebudu a poznám, jaké to tam je, zrovna jako chtěl poznat Lochmout."
„Ne, ne!" bránila se, „nechci, aby tě zavřeli. Nechci, abys byl ode mne odloučen... Toho se nejvíce bojím..."
„Bojíš se?" pravil velice vážně, pustiv její ruku. „Já se taky bojím, vidíš! — Ale, řekni, jakže se jednou neodloučíme ? Takhle... jako já mohu, se mnou žít nechceš, a vzít si tě nemohu za ženu. Jsi sedlákova dcera... kdeže by tě mi dali!... A potom, což já se mohu vázat?"
Ba, věděla, ačkoli nikdy ještě o tom nepřemýšlela. Sklopila hlavinku, do země se zadívala.
„Nebudeme sví," řekla po chvíli, „jiného nebudu."
„Nu, až odejdu na vojnu," odtušil, „kdo ví, jak se rozmyslíš."
„Proč mluvíš takové smutné věci ?"
„Máš pravdu — není třeba o nich mluvit. Až nadejdou, budou tu."
Odmlčel se, zadíval na její smutně zastřená líčka. Pojednou se vzchopil, vzal ji zase za ruku, v jeho očích se zajiskřilo.
