Zámek z roku 1751 postavený sklářem Gattemayerem, přestavěn hrabětem Kinským, byl v roce 1800 zakoupen knížetem Schwarzenbergem, který zde zřídil vlastní lesní správu a vystavěl v Prášilech kostel, který byl za totality zbourán. V roce 1921 přešel zámek do vlastnictví Československého státu a od roku 1945 byl zámek součástí Vojenského újezdu Dobrá Voda, a byl totálně zdevastován. Současná majitelka zakoupila zámek v roce 1994 a po dlouhé a náročné rekonstrukci v zámku vybudovala nádherné stylové ubytování. Zámek zatím nemá opravenou fasádu.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup
domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímSpolečná stylová kuchyň s černou kuchyní, k dispozici zahrada s venkovním posezením, úschovna kol a lyží, parkoviště.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrRestaurace, salónek (nekuřácká jídelna), letní terasa, parkoviště, úschovna kol - lyžárna, dětské hřiště, ohniště.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímHezké 2L a 3L se sprchou a WC a možností přistýlky. Možnost vypůjčení TV-Sat
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Fauna Šumavy se dotvářela do dnešní podoby během doby poledové a měla původně téměř výhradně lesní charakter. Většina druhů živočichů vázaných na les se udržela do dnešní doby s výjimkou velkých predátorů (medvěd, rys, vlk, kočka divoká) vázaných na přirozená stanoviště. Vodní toky Šumavy jsou v horních tocích minimálně znečištěny a díky tomu je Šumava jednou z nejvýznamnějších oblastí výskytu vydry říční v České Republice. Unikátní fauna bezobratlých, vázaných na rašeliništní společenstva, zahrnuje řadu vzácných reliktních druhů severského původu a byla jedním z hlavních důvodů zařazení Šumavy do Červené knihy ekosystémů IUCN. Jako velký lesní celek skýtá Národní park Šumava vhodné prostředí i pro větší druhy obratlovců. Je tradičním refugiem pro lesní druhy kurovitých ptáků. I přes silný úbytek během posledních několika desítek let přežívají na Šumavě populace tetřeva hlušce i tetřívka obecného. Relativně hojnější je jeřábek lesní. Z velkých predátorů žije dnes na Šumavě trvale pouze populace rysa ostrovida. Jeho úspěšné znovuvysazení během 80. let bylo podmíněné velkou rozlohou zalesněného území, poměrně nízkým stupněm osídlení a dostatečnou potravní základnou (hlavně srnec obecný). Velké druhy kopytníků, především jelen evropský, jsou za absence ostatních predátorů uměle myslivecky obhospodařovány a jejich četnost regulována. Ubytujte se na Šumavě a poznávejte čistou přírodu na kole, pěšky, na lyžích a to vše za příznivé ceny. K dispozici jsou Vám k pronájmu celé chalupy, jednotlivé apartmány v apartmánových domech, rodinné penziony, horské hotýlky, komplexy hotelů, ale také kempy a farmy. Více na http://www.sumava.cz/. Šumava - to je pravá česká dovolená v pohodlí za příznivé ceny.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
„Nechte si říci, kmotro," — došel jí dech, jinak by Potužák se byl asi sotva dostal k slovu — „co se týče vašich dětí, do toho mi nic není, to si spravte mezi sebou, do toho vám nemluvím, leda požádá-li mne kdo z vás o radu. Ale co se tkne Blat a jich dělení, to je, kmotra, věc nás všech a té my muži rozumíme lip než vy ženské. Proto vy nás nechte a nemluvte nám do toho. Až uvidíte, že vám z toho rozdělení poteče větší užitek, budete ráda, že právě tuhle Jakub byl první, který nás na to přivedl, a nebudete říkat, že z něho mluvila kořalka."
Mluvil vážně, klada důraz na každé slovo, a vymohl si, že ho nechala domluvit, ač několikrát se pokoušela ho přerušit; avšak když domluvil, spustila s onou karakteristickou ženskou logikou, o níž se rozbíjejí všecky argumenty:
„Och ty můj Spasiteli! Och kmotře můj zlatý! Vy jste, čemu se říká moudrý člověk, a kdyby on byl jako vy, slova bych neřekla. Ale on takový není, on má jen svou tvrdou hlavu, a kdybych já nesháněla, kdepak bychom byli!..."
Obrátila se pak na svého manžela a nyní zase její argumenty padaly jako rány perlíku.
„Ty! Mluv teď sám a řekni: moclipak jsem utržila loni za husy? Tři sta padesát šest zlatých, vid? Rci, není tohle pravda? — A za peří? — Osmdesát sedm zlatých! — Či to zas není pravda?... A za prasata?... Tři sta osmdesát zlatých! — Či lhu?... Máslo a vejce ani nepočítám, za ty bylo tolik, že jsme se celý rok šatily, já a naše holky. A teď mi řekni, ty mudrlante rozdělivý, jak ty peníze seženu, až nebude možno odchovat tolik hus a vepřů jako teď? — Neboť tolik je přece jisto, že až Blata rozdělíte, tolik jich a po celé léto tam nebude se moci pást!"
„Dej mi svatý pokoj s tvými husami!" zabručel Jakub Krušnej. „Ze samé trávy ty husy nejsou živy a z té, co ji spasou, bylo by seno, a seno není marnost. Oč by tu bylo dobytka víc! To nepočítáš a zrní bereš na ně, že bych dva koně za ně uživil."
Popřela a svou vedla dál. Trvalo hodnou dobu, než Potužák se dostal k slovu.
„Ty mlč, Jakube," pravil; „přece vidíš, že takhle nepořídíš..."
„Se mnou každý pořídí, kdo mluví moudře a jedná jako rozumný člověk!" skočila mu do řeči a hlas její, dotud zlostný, křiklavý, nabyl pojednou rázu téměř plačtivého; „ale tenhle tu, kmotře, ten se mnou arciť nepořídí, třeba byl tyran tyranská. Cožpak neztloukl ondyno, víte, když přišel od vás, holku, svou dceru, svou krev! Tak ji ztloukl, že je do dneška jedna modřina, pravý lazar! Div žebra jí nepřerazil a do smrti by ji byl utloukl, kdyby mu nebyla utekla! Nu, co čumíš na mne, ty jeden ukrutnice ukrutánská? Chceš mi snad říci, že to není pravda ?..."
Krušnej sklopil zraky, jsa patrně v nesnázích.
„Je to pravda!" pravil po chvíli; „ztrestal jsem ji, ale patřilo jí to! Proč jsem jí nabil, Jouzo, povídat ti nebudu; na svou hanbu bych ti to řekl..."
„Ty toho naděláš!" přerušila ho žena; „zbůhdarmas ji týral, jako litý draks byl..."
„Jouzo, jak jsem tu pod nebem, spravedlivě jsem trestal, a ty bys byl na mém místě jinak nejednal..."
„Ale, já se tě neptám po tom. Trestals, nu taks trestal, a víš proč, a trestal-lis přece nespravedlivě, zodpověz si to před svým svědomím, já tvým soudcem nejsem."
A pojednou, s tváří usmívavou, obrácen k selce, lehce uhodiv pěstí na stůl a změniv úplně svůj hlas:
„Kmotra," děl, „hleďte, po dobrém si promluvme! Vy jste přece taky rozumná žena, krásně jste trošku zhorka nakvašená a krásně nejednáte ve všem, jako bych snad já... jako by snad jiný jednal. Máte mnoho dětí, tedy taky mnoho starostí, ale uvažte! — máte taky pěkný statek, větší než já, lepší polnosti, víc dobytka byste mohli vychovat, víc by vám vynášel, kdybyste se nevzpírala novotám, k nimž dojít musí. Ale o tom já vám nyní mluvit nebudu, však sama nahlídnete, až si všecko rozmyslíte. A tuhle s Jakubem jsme staří kamarádi a rád ho mám. Možná že má své chyby, ale kdo jich nemá ? — Namouduši, jak to tu všecko vidím a jak si myslím, že by se leccos ještě dalo zopravit a zonačit, ani chvíli bych neváhal, a kdyby tuhle Jakub chtěl, dceru bych dal vašemu synovi, jen co by statek převzal..."
Slyše tato slova, Jakub sebou škubl, div se stoličky se nespotácel. Dceru Potužákovou pro svého syna! — Vždyť v ničem na světě neviděl většího štěstí. Tolik už o tom uvažoval a tolik se bál nadhodit o tom slovo, aby neprchly sny, v nichž se kochal.
„Co to povídáš, Jouzo ?" zablábolil, chápaje se Potužákovy ruky, „mému synovi že bys dal dceru?..."
I v duši jeho ženy slovo se neminulo účinku. Zlostný výraz rázem zmizel z jejího obličeje, kupředu se nahnula, oči vypoulila.
Než jen na okamžik. Najednou, jako by se vzpamatovala, rukou máchla, vzdorovitě hlavou hodila.
„Ale jděte, kmotře!" vyrazila ze sebe. „Z kohopak si chcete tropit blázny? Ze mne dojista ne!... Leda tenhle můj že by vám mohl uvěřit — zpozdilý jest dost na to! Však já dobře vím, že vy dceru nedáte leda pánovi... Máte jedinou a věna pro ni máte sdostatek..."
Potužák upřel na ni oči.
„Teď zas já vám řeknu, kmotra, abyste těchhle řečí nechala," pravil velmi vážně. „Co vás to napadá, domnívat se, že bych chtěl holku dát pánovi ? Povídám vám, že ji jinému nedám než sedlákovi. Selská je a pro sedláka ji vychovávám!"
„Pánbůh ti požehnej za tohle slovo, Jouzo!" pravil pohnutým hlasem Krušnej, jemuž slzy vytryskly z očí.
„Nu věru, člověk neví, proč se tomu tak divíte nebo proč o tom pochybujete," mluvil dále Potužák. „Cožpak jsem kdy dával najevo, že bych chtěl provdat holku za pána? Přece víš, Jakube, jak o tom soudím..."
„Nu arci, arci — já vím, ale vezmi z hlavy té mé tuhle, co si tam nasadila..."
„A pak," pokračoval stejným klidným a vážným tónem Potužák, „proč bych ji nedal zrovna vašemu Jakubovi? Jemu jako jinému spořádanému sedlákovi! Ovšem, sedlákem by musel být a statek mít v rukou. To arci nespěchá, holka je mladá a vy se zrovna do výminku neženete."
