popis objektu:
První zmínky o Dubu jsou z let 1274. Na místě dnešního zámku stávalo tvrziště, později tvrz, hrad a teprve pak zámek – v průběhu let mnohokrát přestavovaný. Jedním z prvních majitelů je uváděn Jan z Dubu. Dále rod Dubských z Třebomyslic, který sídlil na Dubu v 1.polovině 15.století. Rod Dubských z Třebomyslic byl významný český rod, který za krále Václava IV. a později Ladislava, získal velké majetky převážně na Moravě, a proto nakonec prodal Dub a přesídlil úplně na Moravu. Potomci tohoto hraběcího rodu dodnes vlastní zámek Lysice na Moravě. Dalším významným rodem, sedícím na Dubu, byl rytířský rod Boubínských z Újezda. Z tohoto rodu vynikal zvláště Petr Boubínský, který byl členem družiny skvělého Viléma z Rožmberka. Rytíř Petr Boubínský byl nesmírně charismatický muž, který požíval důvěry Viléma z Rožmberka, doprovázel ho na cestách, honech a slavnostech, ale byly mu svěřovány i diplomatické úkoly. Byl např. mezi vyvolenci, kteří jednali o polskou korunu pro rakouský císařský dvůr, kdy Vilém z Rožmberka svojí výmluvností získal polskou korunu takřka pro sebe. Prvními dochovanými pozůstatky po předchozích majitelích jsou dva alianční znaky Říčanů a Hodějovských (nad oknem východního křídla a u krbového ostění v hale). Pavel Kavka z Říčan byl jedním ze zemských správců za stavovského povstání proti Habsburkům v letech 1618 až 1620. Po porážce na Bílé hoře sice nebyl popraven, jelikož nestál na špičce odboje, ale byl uvězněn na hradě Zbiroze a veškerý majetek mu byl zkonfiskován. Teprve když v roce 1622 jeho manželka, rozená Anežka Hodějovská z Hodějova, vyplatila čtvrtinu hodnoty statku, byl Dub převeden na její jméno. Po složení dalšího finančního obnosu byl i Pavel Kavka osvobozen, ale jeho zdraví bylo útrapami věznění tak podlomeno, že za necelý rok po svém propuštění umírá. Na Dubu se pak vystřídala celá řada dalších majitelů. Po Říčanech následovali Markvartové z Hrádku, hrabata Buquyové, Rajští z Dubnic, Zuckerové z Tannfeldu, nebo baroni Nádherní. V roce 1839 přichází na Dub jeden z nejvýznamnějších majitelů, rytíř Mořic z H?nigsteinu. Jako jeden z nejvýznamnějších majitelů je uváděn proto, že jeho zásluhou byl zámek přestavěn do dnešní tudorovské podoby. Rytíři Mořici z Honigsteinu se tehdejší zámek jako sídlo nezamlouval, a proto ho nechal, podle návrhu profesora architektury Českého vysokého učení technického v Praze, Josefa Niklase, rodáka z nedaleké Volyně, přestavět do tehdejší módní novogotické podoby. J. Niklas jako asistent techniky vyučoval kreslení na pražské reálce také dva syny B. Němcové. Přestavba zámku trvala od roku 1854 do roku 1860. Byla však natolik nákladná, že se při ní tehdejší majitel tak zadlužil, že už roku 1865 musel celé panství prodat. Sám pak společensky klesl na pouhého ředitele panství v Kolíně , odkud později odešel do Rakouska, kde zemřel. Romantický život na zámku za doby rytíře z Honigsteinu literárně ztvárnil spisovatel Bohumil Havlasa, rodák z nedalekých Strunkovic nad Blanicí ve svém románu Tiché vody. V roce 1865 kupuje zámek pražský měšťan Odkolek. V roce 1872 ho však už prodává pražskému Židovi Schlessingerovi. Ten držel panství pouhých deset let a v roce 1882 je panství znovu prodáno MUDr. Bellotovi a jeho ženě Anně. Dr. Bellot ale už za čtyři roky umírá po nezdařené operaci. Jeho manželka držela zámek ještě šest let – od roku 1892 ho však trvale předává své dceři Alině, která se provdala za Rudolfa Bambergra. Sama si nechala v roce 1902 postavit naproti faře nákladnou vilu (za 40 000 Kč), která byla po ní pojmenována Anna. Sem pak zajížděla z Prahy na celé léto po dobu dvaceti let až do své smrti v roce 1922. V roce 1917 prodává Rudolf Bamberger zámek rodině Bromovských. Josef Bromovský byl řídícím správním radou Spojených strojíren Ruston – Bromovský – Ringhofer. Krátce po koupi panství, už v roce 1923, však umírá.Po jeho smrti převzala majetek jeho žena Marie, rozená Daubková z Litně. Spolu se třemi dětmi – Josefem, Marií a Jiřím zde žila až do roku l948. Po roce l948 Josef s matkou odchází do Rakouska. Zde umírá nejprve matka, za mnoho let po ní syn. Marie odešla do Austrálie, kde žije dodnes. Jiří odešel až v roce l950 do Anglie. V roce 1948 byl zámek převeden do majetku státu a přeměněn na internát Středního odborného zemědělského učiliště. Tato léta byla obdobím naprosté devastace objektu. Zámecké komnaty byly přizpůsobeny potřebám školy, tzn. místnosti byly vykachlíkovány, přeměněny na WC, koupelny a ubytovací pokoje. Na podlahy byly všude položeny dřevotřísky a na ně linoleum, což mělo za následek zničení všech dřevěných podlah v přízemí i některých v patře. Do dřeva se dostala dřevomorka, takže prakticky veškeré dřevěné části v zámku shnily. Když se Jiří v roce l992 z Anglie vrátil, neměl již sil na jeho obnovu a zámek roku l998 prodal.
