980 m, byl založen pasovským biskupem Philippem von Lambergem roku 1692. Kostel byl obnoven v roce 1946. Jižně od obce je přesná kopie Stožecké kaple (Tusetkapelle) z roku 1985. Je zde hraniční přechod.
Vlastní parkoviště, restaurace, úschovna kol nebo lyží, herna (kulečník, šipky).
bar
bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímVelké 2L se spchou a WC s možností až dvou přistýlek, jeden apartmán pro až 5 osob (ložnice s dvěma lůžky, obývací pokoj s BTV).
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrNově postavený penzion má vlastní parkoviště, úschovnu kol a lyží, jídelnu, bar, zahradu, letní terasu s venkovním posazením, ohniště, whirpool pro 5 osob.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímVšechny pokoje jsou prostorné a mají vlastní sociální zařízení.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konviceTuristika, cykloturistika, běžky.
možnosti v objektu: bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpoolDětem nabízíme velkou zahradu
vybavenost pro děti v objektu: brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
Po této cestě, spojující Pašice s Plástovicemi, ubíral se lichý starší muž, zvolna kráčeje proti chýlícímu se slunci, jež jako ohromná rudá koule stálo nad sinými horami věnčícími obzor. Vysoká, poněkud hubená postava jeho trochu kupředu se klonila: chůze člověka, jenž mnoho pracoval, mnoho a těžce se lopotil. Do brunátná osmáhlý obličej ostrých, skoro tvrdých rysů, nedbale oholený, poněkud přimhouřené oči, velké opálené ruce, oděv, režná košile, obuv, slaměný širák na hlavě, jedním slovem: celý jeho zevnějšek prozrazoval zřejmě, jakého druhu práce konal. Blatský sedlák typického rázu. Nepospíchal, každou chvíli se zastavoval, vpravo vlevo se zadívával; častěji vpravo, do žírných polních lánů, do Blat, za Blata, kde zahaleny poiou v závoji lehounkých par a počínajícího večerního soumraku, nové a nové lány se rozkládaly, kde zraky odpočívaly na bílých dvorcích, na červených střechách statků, na zeleni sadů četných vesnic a dědin blatských i zablatských; vlevo pak, k jihu, kam jen tu a tam pohledem zabrousil, rozlívala se široká hladina Volešku rybníka, rákosím vroubená a prorostlá, nehybná jako roztavený kov, sivosiná, nad níž poletovaly houfy bělavých, povykujících racků, po níž tiše plovala stáda divokých kachen. Viděl ty i ony, zrakem jich nesledoval, jen tu onde maně, opovržlivě, téměř zlostně rukou máchnul, jako by sám s sebou hovořil.
Došel k samým Plástovicům, k prvním chalupám této bohaté, úhledné vesnice. Kamenná hradba vroubila napravo cestu, za hradbou, podepíraje se o ni, stál člověk, padesátník jako on, jenž již drahnou chvíli na přicházejícího své oči upíral. Byl poněkud menší jeho, ale silnější, ramenatější. Na hlavě, která jedině přes hradbu čněla, měl podobný slaměný širák, starý, od slunce do šeda spálený, propocený, dlouhým užíváním úplně z formy vyšlý; neměl na sobě ani kabátu, ani vesty; ušpiněná, potem prosáklá, na krku a na prsou otevřená režná košile lepila se na plece a ramena.
„Jakube?" zvolal pojednou na příchozího, jenž, bera se mimo, pohroužen v myšlenky, nebyl si ho povšiml, ba, ani ho nespatřil. Oslovený sebou trhl.
„Aj, Jouzo, heleďme!"
Přistoupil blíže, přeje dobrého večera. Muž za hradbou se vzpřímil.
„Dejžto Pánbů!" odpověděl; „Přeju taky. Copak tě sem vede? Či jdeš dále, snad do Selce k bratrovi?" „Nejdu do Selce. Sem jdu, k tobě mám namířeno, Jouzo." „Nu, a?"
„Kakraholtské parno dnes. Už by, namouvěru, trochu vláhy neškodilo. Potom by zas mohlo být hezky, až by žně začaly. Stojí pěkně všecko, jaře lip než ozimy, jen to Kupkojc žito se mi nelíbí."
„Špatné semeno, Jakube! Řek jsem mu to hned, jak na podzim zašíval. Chtěl to ošidit, ošidilo jeho. Nu, nevěřil, smál se! Byl na studiích, rozumí všemu lip. — Nu, a co mi neseš? Posloužím ti něčím?"
„Nu víš, jen tak jdu. Promluvit se chce. Třeba poradíš. Jakpak, že se tě ptám, prodals tu svou dvouletou hřebičku v Netolicích? Povídali u nás, žes tam s ní byl."
„Neprodal, Jakube. Nebyly ceny, jen dvě stě padesát nabízeli. To radši počkám, pod tři sta ji nedám."
„Já jsem toho svého dvouletého valáška prodal včera ňákému židovi do Budějic za dvě stě osmdesát pět. Taky jsem se ošíval, tři sta deset jsem chtěl, ale žid dával dvě stě sedmdesát. Tak jsem mu ho musel nechat za ty peníze. Nic plátno, Pepík v Praze potřebuje pořád, Ferdovi a Frantovi aby člověk taky ještě dával. Je toho moc na mne."
Jouza pozatřásl hlavou.
„Dvě stě osmdesát pět za toho vraného valáška je málo," odpověděl. „I tři sta deset je málo. Takový koník! Kdybys byl čekal do jara, přes čtyři stovkys mohl žádat, a namouduši, byl bys je dostal. Ale tuhle o tom rozprávět nebudeme. Pojď, zajdeš k nám a povíme si."
Dal se podle hradby směrem k vesnici a došel po třiceti krocích místa, kde hradba byla prolomená polní cestičkou, uzavřenou laťovými dvířky, jež odstrčil a na cestu vyšel. Oba pak brali se mlčky do vsi.
Na návsi vstoupili do velice úhledného selského statku s pěkně omalovaným štítem, octli se na prostorném, čistě drženém dvoře, uzavřeném po levé straně obytným stavením a konírnou, naproti vratům stájí, kde umístěn byl hovězí dobytek, a stodolou, na pravé pak straně chlévy pro drobný brav a kůlnou. Vše bylo pěkné, zánovní, stavení taškami kryté, nikde neurážel nepořádek, ba, všude zámožnost a pečlivý dohled hospodářův se jevily.
