Kotouň 95, 335 01 Nepomuk, Tel: 371 595 115
Parkoviště, restaurace pro ubytované, posilovna, sauna, venkovní posezení s grilem, úschovna a půjčovna kol a lyží.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen
garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezením2L s možností přistýlky se sprchou, WC, BTV/SAT. Apartmány 2 - 6 ti lůžkové s vlastní koupelnou, WC, BTV/SAT, vybavenou kuchyňkou a venkovní terasou s výhledem na pasoucí se koně.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce SilvestrŠumavská roubená chalupa u lesa, nedaleko kempu Annín na řece Otavě.
bar bezbariérový pokoj bezbariérový přístup domácím zvířatům vstup povolen garáž gril internet, wifi konferenční centrum krb nekuřácký objekt ohniště parkoviště otevřené parkoviště uzavřené společenská místnost úschovna cenných předmětů zahrada s posezenímParkování u objektu, hala s krbem, kuchyně s tekoucí vodou, tenisový kurt 1 hod. denně zdarma.
vybavení pokojů: balkón CD přehrávač DVD přehrávač internet, wifi koupelna s vanou koupelna se sprchou lednice minibar pračka satelit televize trezor WC na pokoji apartmány 2L apartmány 3L apartmány 4L apartmány 5L apartmány 6L 1L 2L 3L 4L 5L 6L přistýlka stravování restaurace jídelna snídaně obědy večere restaurace v objektu, možnost ubytování bez stravy vlastní vaření společné vlastní vaření na pokoji lednice mikrovlnná trouba myčka nádobí nádobí sporák toustovač trouba konvice bazén venkovní bazén vnitřní fitcentrum ping-pong sauna solárium squash šipky tělocvična tenisový kurt úschovna kol úschovna zimní výbavy vysoušeče obuvi wellness whirpool brouzdaliště dětská postýlka dětská židle dětské hřiště dětský bazén dětský koutek hlídání dětí houpačka pískoviště prolézačky skluzavka dětský vlek trampolína salónek zasedací místnost kongresový sál bussiness centrum dataprojektor flipchart konferenční set pódium šatna v sezóně pouze týdenní pobyty ubytování celoročně / provoz v zimní sezoně kauce Vánoce Silvestr
Šumava je jednou z nejnavštěvovanějších rekreačních oblastí naší země díky svým přírodním atraktivitám. Potencionální nabídka území zahrnuje veškeré formy turistiky v letní i zimní sezóně i v mimosezónách. Šumava je svou rozlohou a krásnou přírodou vhodná pro pěší turistiku, cykloturistiku, jízdu na koních, sjezdové i běžecké lyžování (Bílá stopa na Šumavě). Vyhledávaným místem je také protože se zde nachází mnoho historických památek a kulturních zajímavostí. Šumava je pro dovolenou v létě více než vhodná. Celá její oblast je jedním z nejrozsáhlejších lesních komplexů ve střední Evropě. Šumava byla taktéž zařazena Mezinárodní unií pro ochranu přírody do "Červené knihy ekosystémů". Díky své krásné krajině a čistému vzduchu je v letních měsících ideálním místem pro rekreaci. Dovolená v zimě se dá na Šumavě prožít mnoha způsoby. Na své si zde přijdou běžkaři, sjezdaři, i ale milovníci pěší turistiky a zasněžené krajiny. K poznávání Šumavy Vám poslouží ubytování na Šumavě - chalupy, rodinné penziony, apartmány, farmy, hotely, chaty, horské chaty, penziony a další. Většina nabízí ubytování za příznivé ceny a je vybavena pro pohodlný pobyt turistů, lyžařů, běžkařů, cyklistů, rodin s dětmi během rekreace, dovolené, víkendu.
Ukázka z knihy Mlhy na Blatech Karla Klostermanna:
„Spíš, Vášo ?"
Jazyk se mu zvolna rozvázal.
„Nespím. Co chceš?"
„Přicházím ti říci, že zítra časně ráno už pustím vodu z rybníčku; předem upravím strouhu pod sadem, aby ta špína se nestavěla a volně odtékala do velké strouhy za vsí a tou do Volešku. Vymohls mi to u sedláka; dobře ses poradil. Hněval jsem se na tebe, žes tak otálel, ale teď se už nehněvám. Mám tě rád za to a děkuju ti! Slyšíš ? — Děkuju!"
Václavovi bylo, jako by pojednou těžký, zaléhající ho balvan se byl svalil z hrudi. Chtěl promluvit, leč nemohl, tou měrou jej překvapilo nenadálé, neočekávané blaho...
A Vojta se k němu sklonil a políbil ho na ústa. Tu rozvázalo se mu sevřené hrdlo.
„Vojto... děkuju ti za dobré slovo. Bál jsem se tolik!... Kdo může za strach?... Neměls mě strašit, ani nevíš, co jsem zkusil... Ve všem ti budu po vůli, jen o jedno tě prosím... Měj slitování a nedopouštěj, aby co počínáš, padlo na mého otce. Raděj bych se v hrobě viděl..."
Tu Vojta mu přiložil ústa až k samému uchu, jedva slyšně šeptal, ale hlas jeho zněl měkce, zcela jinak než dříve narážel na Václavův sluch.
„Buď bez starosti, na nic nemysli takového! Však mě znáš a víš, že mne nikdo nechytí. Ve Zlivi mají takové sádky u Bulku; prozradilo se to, protože dvacet lidí bylo zasvěceno do té věci. Ví teď o tom každý, jen knížecí nevědí, protože nikdo přes všechno se neopováží jim říci. Ale o tuhletom nezví živá duše, protože budu rybničit já sám jediný, rozumíš? — K tomu za tři roky odejdu na vojnu a potom je konec těm sádkám tady. Až se vrátím z vojny, nastanou mi jiné práce. Toho sádkářství mám zapotřebí jen pro začátek; však už jsem ti to vyložil... Apolena mi povídala o Kubátovi, vaše bába ve Zbudově jí to všechno řekla, vždyť vy jste z jeho rodu. Páni Kubátu sťali na Blatech a já, vidíš, ho pomstím na pánech! Kubáta zachránil sedlákům Blata, ale sedlákům patří víc. Sedlákům patří taky lesy, a ty se pánům musí vyrvat. Do soudného dne by toho sedláci nedokázali, protože nemají kdy, aby se rvali, a také sedí na svém a o své se bojí. Kdo s pány chce podstoupit boj, třeba, aby byl volný jako pták a pohyblivý jako voda."
Václav dobře nechápal, jeho mozek o jednom složení nepracoval tak rychle, aby byl dovedl vystihnouti a sledovati, co tu slyšel, po stránce spojitosti příčinné; jemu bylo jasno jen tolik, že Blata náleží nyní sedlákům, ale že bývaly doby, kdy páni usilovali jim je vyrvat; Kubáta uhájil sedlákům jejich právo, ač hlavu za ně dal; tohoť se naslyšel dost a dost od svého dětství, o tom bába ve Zbudově, pocházející z rodu Kubátova, mnoho vypravovala, honosíc se tímto svým předkem a snažíc se budit lásku a úctu k jeho památce v srdcích svého potomstva. Že by však valné lesy hlubocké kdy byly bývaly majetkem selským, o tom nikdy neslýchal; přesto, slyše to nyní z úst Vojtových, nevzpíral se tomu. Proč by to nebylo i pravdou, když se to vůbec povídalo! — Páni sedlákům tolik vzali, do poroby je uvedli, robotou je mučili; proč by jim také lesů nebyli pobrali ? A pobrali-li, proč by bylo nespravediivo a hříchem jim je zase vyrvati ?... Snad nadejde, až čas se naplní, zase jeden takový Kubáta... snad už přišel, snad té chvíle k němu mluví...
„Slyšels o Zlatěšovicích ?" ptal se ho Vojta.
„Neslyšel."
„Tak ti povím. Ziatěšovice byly vesnice, a nezbylo po nich nic, ani dobře se neví, kde stávaly. Někde snad pod Vrkočem nebo pod Kamenným vrchem za Chlumcem, kde je ted Obora. Páni to zabrali a sedláci se museli vystěhovat. Nebožka moje bába měla prabábu, která odtamtud pocházela. Kámen na kameni nezůstal po Zlatěšovicích, všecko zarostl les. Nu tak ? — Nenáleží ten les sedlákům ?"
„Ach Vojto, proč jsi mi tohle všecko nevyložil? Proč jsi nemluvil ke mně, jako mluvíš dnes ? Vypovědět ti nemohu, co bys mi byl ušetřil trápení..."
„Blázne! Kdybys byl ukázal trochu kuráže, všechno bych ti byl už dávno řekl. Co s člověkem, který se všeho a pořád bojí? Jak jsem ti měl věřit? Ale dost ted. Řekl jsi otci, co jsem chtěl, vymohls mi ten rybníček, a teď tě mám rád. Neboj se už víc, však uvidíš, co dokážu. To jsem ti chtěl říci; teď se vyspi, zítra se pustíme do práce. Uvidíš, jak nám to poletí."
Řka tato poslední slova, Vojta se sklonil znovu nad Václava a ještě jednou ho políbil. Ten objal oběma ramenoma jeho šíji, přitiskl k sobě jeho hlavu.
„Zaplať ti to Pánbůh!" zašeptal; „vzal jsi ze mne všechen strach... Našels dobré slovo... dobré slovo... Není nad dobré slovo, za dobré slovo život dám..."
Slzy se mu lily po lících, slzy nesmírného ulehčení. Vojta se mu po chvíli vymknul, odstoupil od něho, na své lože se odebral.
Ticho zas hluboké; jen tu a tam zafrkal kůň, zabzučela moucha, zařinčel slabě řetěz. Václav ležel s otevřenýma očima; co byl živ, nebylo mu tak volno. Strašlivé chmury prchly jakoby dobročinným kouzlem; dobré slovo je zaplašilo. Už neviděl v konání Vojtově nic nekalého, nebezpečného; ba, zdálo se mu, že hříbek se hotoví k čemusi velkému, rekov-nému a on že mu k tomu urovnal cestu. Jak jen se mohl takhle děsit? Dva roky budou mít v zahradě sádky, to je vše. K smíchu pomyslit, že by Vojtu chytili; na toho nikdo nevyzraje. Pak odejde, sádky budou prázdny, zůstane nevinný rybníček v jich sadě... Knížecím neubude, leda pár kaprů, temže knížecím, kteří po věky sedlákům tolik křivd a zla nadělali, nejlepší půdu jim ubrali, z rodných dědin je vyhnali... Snad by je docela byli obrali, z kořene vyvrátili, kdyby nebyl přišel Kubáta, Blata uhájil... Nyní snad přijde druhý Kubáta, vyrve jim lesy, které taky bývaly selským majetkem... Jak to provede tento nový Kubáta, o tom prostý hoch nepřemýšlel; jemu stačilo, že Vojta to řekl a že nepochybuje o zdaru svého poslání. Vojta dokáže všecko, co chce. Běda tomu, na koho zanevře! Nelze se mu ubránit, jakási tajná, nadpřirozená moc zří mu z očí... Však na sobě se přesvědčil, jak strašně působí tato jeho moc; ani prstem Vojta nemusil pohnouti, a byl by ho zničil pouhým pohledem očí svých. Zachvěl se, když pomyslil... Než, Vojta se hněval jen, dokud on mu nebyl po vůli; nyní se už nehněvá, řekl mu, že ho má rád, poděkoval mu, políbil ho... Koho Vojta má rád, je v bezpečí, nic zlého se mu nemůže přihoditi... Však Apolena to dobře vystihla; nelze pochybovat: její zásluhou je, že se odhodlal promluviti s otcem... Proč jen tak váhal ?... Jeho obavy byly zcela bezdůvodné... A pak, ty jeho strachy o Apolenu!... Ani pomyšlení, že by Vojta choval nekalé úmysly v příčině jeho sestry...
Oj! dobré slovo všecky chmury zahnalo...
Sen se sklonil nad ubohým hochem, zlatý, tvrdý sen, jenž tak dlouho a tak nemilosrdně se jeho lůžku vyhýbal...
Je na světě cosi neviditelného, povzneseného nad hmotu, jakýsi odlesk božstva, jež vše proniká. Není srdce lidského tou měrou zatvrzelého a nepřístupného, aby nikdy nepřipustilo světlého paprsku boží pravdy. Rozum lidský jí nechápe, nevystihuje, ale cit ji tuší. Zárodek poznání dobra a zla rázem vyklíčí, jakmile se ho dotkne teplá záře tohoto paprsku, jenž tisícerým způsobem si k němu cestu najde, cestu často předchozím vychováním upravenou, zhusta však neschůdnou a divým býlím hustě posetou a zatarasenou.
Václav spal na svém loži a Vojta poblíže něho nespal.
Nespal, ale volno mu bylo u srdce; nepoznané dosud blaho mysl teplem hřálo; láska upravila cestu světlému paprsku. Jakýs sladký hlas se v něm ozval: pochválil ho, že nezneužil vlády, kterou měl nad slabým děvčetem, jež se mu poddávalo, nebránilo se, nevzdorovalo, toliko o slitování prosilo. Věčná legenda o bázni před slabším, jež vyvedla lidstvo z temna pusté sveřeposti. Donedávna tento divoký, jedině svými pudy a vášněmi vedený hoch neznal dosahu slov: Ty nesmíš! — Nadešla chvíle, kde sám ponejprve si řekl: Ty nesmíš Apoleně ublížit! Ty se musíš přemáhat! — Nebyl si dobře vědom, proč tak třeba se zachovati, ale nesměl, nesměl! — Čím dále tím určitěji se tato zápověd v jeho duši uplatňovala. Kdyby mu byla dívka odporovala, hravě by byl její odpor přemohl, ale takhle byl malomocný. — A dívka řekla:
„Prosím tě, Vojto, promluv dobré slovo s Václavem! Bojí se tě — zbav ho strachu! Bude tě mít rád!" — Bylo mu k smíchu, když to poprvé slyšel; než, že Apolena si toho přála, počal o tom přemýšleti, a pojednou se mu podobalo, že přání Apolenino jest rozkaz, jehož třeba bezpodmínečně uposlech-nouti. Sel tedy a dal dobré slovo Václavovi; byl by snad do ohně také skočil, kdyby Apolena byla prosila, aby tak učinil. — A jak promluvil dobré slovo a shledal se s jeho účinkem na Václava, tvrdá kůra, jež svírala jeho srdce, kouzlem změkla a jemu bylo, jako by byl vykonal cosi velkého, dobrého, hrdinného, as takového jako Kubáta, když zachránil sedlákům právo na Blata, nebo jako by jim byl získal lesy, na něž, jak se domníval, měli právo. Právo !, Hluché slovo dotud u něho, jež tu a tam slýchal pronášeti, jehož tu a tam i sám užíval, nepřemýšleje o jeho dosahu, a jež pojednou se mu zdálo čímsi vznešeným; vždyť se týkalo i Apoleny. Což dívka, dcera sedláka, nebude mít radost, až lesy se vrátí jejímu rodu? Královnou by ji učinil, stokrát by dal život za ni! — Nebyl si zase dobře vědom, jak a proč by to učinil, ale jistojistotně by neváhal, kdyby k tomu dojiti mělo. A ta velká radost, již způsobil Václavovi, to štěstí, jež mluvilo z jeho trhaných slov, jež tryskalo k němu z doteku jeho ruky, z jeho políbení! — Sdílelo se mu, sloučilo se s jeho duší, hřálo ho, nebývalým, neznámým dotud uspokojením jej naplňovalo. Věru, že ho bude míti rád, že ho nebude více strašit, kamarádem mu bude a zas a zas mu dá dobré slovo. Oj, potěší se Apolena!... V sen ho ukolébaly tyto myšlenky plné zářivého tepla.
