Šumava.cz

Jan Roman Irving rozený Ircing (7.března 1915, Lisov - 24.dubna 1997, Praha) byl československý letec, pilot 311. bombardovací perutě RAF. V této peruti nalétal 1024 hodin, celkově nalétal 1125 hodin ve 115 operačních letech. Když se to sečte, byl by ve vzduchu nepřetržitě téměř 47 dní, tedy více než půldruhého měsíce… Narodil se v Lisově u Stoda v okrese Stříbro na jižním Plzeňsku a od tří let vyrůstal v Úhercích. Vychodil obecnou školu, měšťanskou školu a vyučil se strojním zámečníkem ve Škodě Plzeň. Od roku 1931 studoval na střední průmyslové škole v Plzni. Byl jedním z těch, kteří vyslyšeli výzvu „1000 pilotů republice“. V roce 1931 se stal členem Západočeského aeroklubu v Plzni a v letech 1934 až 1935 absolvoval letecké učiliště - školu pro odborný dorost letectva při Vojenském leteckém učilišti (VLU) v Prostějově, kde získal kvalifikaci pilota dvoumístných letounů. Po výcviku byl zařazen k 1. pozorovací letce Leteckého pluku 1 T. G. Masaryka na letiště Praha-Kbely. Do vypuknutí války dosáhl v československé armádě hodnosti rotného délesloužícího. V květnu 1939 opustil nacisty okupované Československo a přihlásil se na konzulátu v polském Krakově. Zapsal se do Cizinecké legie a byl transportován do Francie. Po povýšení do hodnosti Caporal-Chef byl 19. května 1940 jako jeden z mála československých bombardovacích letců ve Francii zařazen k bojové jednotce, Groupe de Bombardment GB I/21. V jejím rámci operoval na dvoumotorových bombardovacích strojích Marcel Bloch MB-210 a na moderních Amiot 351. Až do zhroucení Francie stačil vykonat celkem 11 nočních bombardovacích náletů proti soustřeďovacím prostorům nepřátelských jednotek. Francouzská žádost o sdělení podmínek příměří jej a několik dalších čs. bombardovacích letců zastihla na letišti Agen u Bordeaux, kde byl vyznamenán francouzským válečným křížem (Croix de Guerre). Právě odtud dva bombardovací letouny s čs. osádkami 18. června 1940 s požehnáním francouzských velitelů, ale bez řádné předletové přípravy a za nepříznivého počasí odletěly směrem k Anglii. Irving pilotoval stroj Amiot 351. Při této příležitosti se poprvé významněji zapsal do historie československého letectva. Se svým letounem totiž nepřistál v Anglii, ale pro špatné povětrnostní podmínky a nedostatek benzínu musel jeho stroj přistát v Jugoslávii. Dlouhou dobu byl se svými druhy považován za nezvěstného a in memoriam mu byla dokonce udělena Československá medaile Za chrabrost in memoriam. V Bělehradě se 1. září 1940 opět přihlásil do čs. zahraniční armády a přes Řecko a Turecko se dostal k čs. pozemní jednotce v Haifě v Palestině (čs. pěší prapor 11 – Východní), kde byli prezentováni 12. prosince 1940. Odtud byl 24. února 1941 přemístěn k čs. letectvu a po plavbě z Port Saidu přes Aden, Natal, Kapské Město, ostrov Sv. Heleny, Freetown a Gibraltar připlul 15. května 1941 do Anglie. O čtyři dny později byl přijat do řad RAF VR – zpočátku jako vojín (Aircraftman No 2 Class) a zakrátko jako četař (Sergeant). Zde se přihlásil do Britského královského letectva, absolvoval výcvik a v listopadu byl již jako rotmistr převelen k 311. československé bombardovací peruti RAF. Bojoval v bitvě o Británii a zúčastnil se nočních bombardovacích letů nad Německem. Od léta 1943 se aktivně podílel v bitvě o Atlantik. V červnu 1944 měl nalétáno 930 hodin, což bylo nejvíce ze všech pilotů perutě. Prvenství získal i co se týče počtu napadení zjištěných nepřátelských ponorek, zaútočil na ně celkem osmkrát. Irvingovým utkáním s ponorkami došlo 5. října 1942, 27. září 1943 (toho dne útočil na dvě ponorky), 20. října 1943, 1. ledna 1944 a 24. června 1944 (tři ponorky). Dne 28. října 1943 byl povýšen do hodnosti podporučíka a poté na poručíka. V srpnu roku 1944 byl převelen na Bahamské ostrovy, kde sloužil jako instruktor československých vojáků v boji na moři a rovněž sám provedl několik operačních letů proti německým ponorkám. Do Evropy se navrátil na palubě lodi Queen Elizabeth, 25. srpna 1945 se vrátil do Československa. V roce 1946 byl demobilizován a začal létat pro Československé státní aerolinie. Zároveň vedl výuku teorie a praktický výcvik pilotů. Z ČSA byl z politických důvodů v roce 1951 propuštěn. Poté musel vzít zavděk nekvalifikovanou, špatně placenou prací. V roce 1956 byl navíc dokonce zatčen StB a uvězněn ve vazbě v Ruzyni, odkud jej však později pro nedostatek důkazů propustili. V roce 1952, se poprvé oženil a narodily se mu dvě děti, jako první dcera Adriana (* 1953). V roce 1956 byl zatčen a uvězněn Státní bezpečností, odkud byl později pro nedostatek důkazů propuštěn. Po návratu z vězení se narodil syn Jan (* 1958). První vlna amnestií v roce 1960 se mu vyhnula. V roce 1964 byl částečně rehabilitován, v roce 1968 mu byl udělen čestný titul Zasloužilý vojenský letec a mohl se vrátit k Československým aeroliniím, kde létal až do odchodu do důchodu v roce 1977. Plně rehabilitován byl po roce 1989. Do roku 1996 působil v předsednictvu znovuobnoveného Svazu letců České republiky. V roce 1995 povýšen na generálmajora a dvakrát vyznamenán: v roce 1995 Národním řádem Francie s titulem rytíř (Chevalier de l´ Ordre National du Merite) a v roce 1997 Medailí Za hrdinství. Zemřel v Praze 24. dubna 1997 ve věku 82 let. Z druhého manželství vzešla dcera Iveta (* 1970), která se snaží zachovávat odkaz otce i jeho spolubojovníků. V domu čp. 60 v Úhercích zřídila svému otci muzeum. Pamětní deska Jana Irvinga je na rodném domku v Lisově čp. 15 a v roce 2001 mu byla v Úhercích odhalena pamětní deska na domu E11 v Hlavní ulici.