Šumava.cz

Tábor je město ležící na řece Lužnici a co do počtu obyvatel po Českých Budějovicích druhým největším městem v Jihočeském kraji. Městské centrum je památkovou rezervací, významným centrem turistického ruchu. Tábor je historickým místem spjatým s husitským hnutím. Tábor ve výšce 450 m n. m. - přímo v historické centrum města a nejníže leží řeka Lužnice s výškou 384 m n. m. Tábor leží v Táborské pahorkatině, která se nachází na rozhraní Třeboňské pánve a Vlašimské vrchoviny. Název města patrně vznikl z husitského označení města Tábor (vzniklého podle biblické hory Tábor). Slovo tábor bylo obecné označení pro vojenská ležení, objevuje se od 15. století a vyskytuje se i v polštině a maďarštině. Označení vojenských ležení může také pocházet z turkotatarského slova tabur, znamenající vojsko v obranném postavení nebo vozovou hradbu, a do češtiny se tak dostalo přes maďarštinu. Na místě současného Tábora je prokázáno osídlení z doby halštatské a laténské (mohlo zde existovat keltské oppidum ve 2. století př. n. l., ale není to příliš pravděpodobné). Zaznamenán byl i nález mince císaře Hadriána z doby římské. Ve třináctém století zde nechal Přemysl Otakar II. postavit hrad Hradiště. Z roku 1368 je doklad pánů Hněvka a Konráda. Dále kraj patří pánům z Ústí. V této době už stál kostel svatého Filipa a Jakuba pod hradem. Samotný Tábor byl založen na jaře roku 1420 husity a pojmenován podle hory Thabor u Nazaretu, v dnešním Izraeli. Založení města navázalo na tradici husitských náboženských poutí na hory. Zakladatelé města (např. Petr Hromádka z Jistebnice), pocházející z celých Čech, byli odhodláni vytvořit nové společenství, odmítající lidské zákony a řídící se pouze zákonem Božím. Zpočátku zde byly realizovány ideály křesťanského komunismu, tedy dobrovolného společenství majetku. Nově příchozí odevzdávali všechen svůj majetek do kádí na náměstí. Takto sebraný majetek byl rozdělován mezi členy obce podle jejich potřeb. Teoreticky si byli všichni rovni, žili prostým životem bez přepychu, na pořádek dohlíželi čtyři zvolení hejtmani. Občané se nazývali táborité. Táborská obec měla od počátku vlastní vojsko. Zkušení velitelé, hejtmani, cvičili tábory v boji a zacházení se zbraněmi. Brzy poté táborské vojsko provádělo úspěšné výpady do okolí, dobylo a vyplenilo kláštery v Milevsku, Louňovicích a Zlaté Koruně. Uloupený majetek byl jedním z hlavních zdrojů příjmů táborského společenství. Dobyté kláštery a kostely táborité vypalovali. Jejich vnitřní zařízení, vzácné knihy, sochy i obrazy ničili a pálili, podpořeni ideou obrazoborectví. S nepřáteli zacházeli husité stejně nelítostně, jako katolická vojska s nimi. Táborský komunismus vydržel jen asi půl roku, do podzimu 1420. Pak táboři začali vybírat dávky od vesnických poddaných a stali se tak feudální vrchností, která přijala zvyky jiných držitelů půdy. Od roku 1437 byl Tábor královským městem. Roku 1452 se město vzdalo sedmnáctitisícovému vojsku zemského správce Jiřího z Poděbrad, zavázalo se mu věrnosti. Táborská církev se podřídila arcibiskupovi Janu Rokycanovi. Mikuláš Biskupec z Pelhřimova byl uvržen do vězení. V roce 1492 byla kvůli nedostatku vody na okraji města vybudována vodní nádrž Jordán přehrazením Tismenického potoka. Je nazvána podle řeky Jordán ve Svaté zemi. Roku 1512 byla dokončena stavba chrámu „Proměnění Krista Pána na hoře Tábor“jejímž stavitelem byl pražský mistr Staněk. Roku 1532 byl Tábor postižen velkým požárem a značně byl poškozen i hrad. Na konci třicetileté války, dne 23. 8. 1648, po 5 dnech obléhání Švédy byl dobyt Tábor. Roku 1750 byl povýšen Tábor na město krajské a byl jím do 1848. V roce 1902 se konala v Táboře velká Jihočeská hospodářská, průmyslová a národopisná výstava. V roce 1929 se v Táboře konala rozsáhlá Jihočeská průmyslová a hospodářská výstava, spojena s výstavou československého válečnictví, pořádanou ministerstvem národní obrany. Výstavu provázely sjezdy, slavnosti, kulturní události. Výjimečnost akce potvrdila i návštěva prezidenta ČSR T.G. Masaryka dne 30. června; celkem výstavu navštívilo přes 230 tisíc osob. Pamětihodnosti: Věž Kotnov (bývalý hrad), Stará radnice, kostel Proměnění Páně, vodní nádrž Jordán, Kostnický dům, Husův park, Botanická zahrada, Granátová skála, poutní kostel v Klokotech, barokní zámek Měšice. Členění města (město má 15 místních částí): Čekanice, Čelkovice, Hlinice, Horky, Klokoty, Měšice, Náchod, Smyslov, Stoklasná Lhota, Tábor, Větrovy, Všechov, Zahrádka, Záluží, Zárybničná Lhota.