Šumava.cz

Slavonice jsou krásné renesanční město v okrese Jindřichův Hradec (v moravské části Jihočeského kraje kam byly roku 1960 po správní reformě začleněny). Díky zachovanému historickému jádru města se Slavonicím někdy přezdívá „malá Telč“ nebo „perla západomoravské renesance“. Roku 1961 byly vyhlášeny městskou památkovou rezervací. Slavonice jsou nejzápadnějším městem na historickém území Moravy a spolu s nedalekými Dačicemi jedinými dvěma moravskými městy na území Jihočeského kraje. Leží na česko-moravsko-dolnorakouském pomezí. Městem protéká Slavonický potok, který nedaleko Slavonic, u Stálkova, pramení. Město je konečnou stanicí železniční tratě Kostelec u Jihlavy - Slavonice. Zastavený čas je největší devizou Slavonic, řekl architekt David Vávra a Důsledky zastaveného času jsou jeho největší slabinou, pokračoval. Vznik města se datuje kolem 12. století. Nejstarší písemná zpráva pochází z roku 1260. Původně se jednalo o strážní osadu, později o trhovou ves na středověké zemské stezce spojující Prahu s Vídní, která patřila pánům z Hradce (větev Vítkovců - zlatá pětilistá růže v modrém poli). Obě náměstí vytvořila středověká zástavba měšťanských domů postavených na dlouhých parcelách s úzkými dvory, takže majitelé své domy a přilehlá hospodářství směřovali hlavním vchodem na náměstí a hospodářské budovy na zadní trakty svých domů. Mezi těmito náměstími stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie s dominující městskou věží. Věž byla postavená v letech 1503-1549. Chrám Nanebevzetí Panny Marie je trojlodní bazilika budovaná od pol. 14. století do roku 1521. Od konce 15. století pak bylo v okolí Slavonic zakládáno mnoho rybníků. V 16. století prožívalo město hospodářský rozkvět, došlo také k přestavbě všech domů na obou náměstích.  Během 16. století se významná část obyvatelstva města přiklonila k luteránské reformaci. Reformační sgrafitová výzdoba celé řady měšťanských domů tehdejšího luteránského obyvatelstva významně spoluutváří unikátní atmosféru města Slavonice. Těžké doby zažilo město za třicetileté války - bylo vypleněno švédskými vojsky. V roce 1575 mělo město 156 měšťanských domů z toho 28 na předměstí, po roce 1624 bylo ze 164 domů 73 pustých nebo vypálených. V roce 1680-1681 zdecimoval Slavonice mor. Z těchto útrap a válek se město vzpamatovalo až na přelomu 17. a 18. století. Nemělo však být všem neštěstím a katastrofám konce. Dne 27. března 1750 vzplál ve městě velký požár, který zničil velkou část obou náměstí a 44 domů spolu s městskou věží. Úpadek města, který po těchto událostech následoval, ještě prohloubilo přeložení poštovní cesty z Vídně do Jihlavy přes Znojmo v roce 1760. Dům čp. 62 byl tehdy přepřahací stanicí na této cestě. Dne 7. září 1902 byla vybudována a uvedena do provozu železniční trať mezi Slavonicemi a Telčí a také budova železniční stanice ve Slavonicích. O rok později, v roce 1903 došlo k propojení Slavonic s rakouským Waidhofen an der Thaya a dále pak se stanicí Schwarzenau na císařské železnici z Vídně do Českých Budějovic. Po rozpadu rakousko-uherské monarchie v roce 1918 a vzniku Československé republiky reagovalo město s převážně německým obyvatelstvem připojením k provincii Deutsch Südmähren se sídlem ve Znojmě. Do města byla povolána čs. armáda, aby podrobila město moci nově vzniklého československého státu. Rozpad monarchie ale také znamenal velké problémy pro místní textilní továrny, které ztratily tradiční odbytiště v bývalé monarchii a tato situace se ještě zhoršila vypuknutím celosvětové hospodářské krize na přelomu 20. a 30. let dvacátého století. Elektrifikace města byla dokončena připojením na síť ZME Brno v roce 1929. Podél státní hranice byla v letech 1936 až 1938 vybudována soustava pohraničních pevností - řopíků, které se dochovaly dodnes a jsou zásluhou nadšenců udržovány v dobrém technickém stavu a přístupny veřejnosti. Některé z těchto pevností jsou přímo v intravilánu města. Po Mnichovské dohodě bylo město v říjnu 1938 postoupeno Německu a stalo se součástí Německé říše. Slavonice se však nestaly součástí župy Sudety na západních hranicích země, ale byly přičleněny do říšské župy Dolní Podunají (Niederdonau) sousedního Rakouska. Hranice mezi Československem a Německou říší byly posunuty o 10 km na sever od Slavonic. České obyvatelstvo uprchlo do vnitrozemí (až na malé výjimky). Adolf Hitler zahájil inspekční cesty po připojených územích. Jižní Moravu navštívil ve dnech 26. – 27. října 1938. Cestu zahájil ve Vídni 26. října 1938 v 8 hodin ráno, kdy ve svém služebním automobilu Mercedes Benz s poznávací značkou WH 37925 odjel směrem k jihozápadní Moravě. Kolona vyrazila přes městečko Horn a pokračovala na Waidhofen an der Thaya k hraničnímu přechod Fratres a dále do Slavonic, kde ho přivítal velitel rakouské 44. pěší divize generálporučík Albrecht Schubert. Zde vůdce osobně navštívil opevnění, shlédl vojenskou přehlídku a vyslechl projev generála Kienitze. Ve Slavonicích vznikl Amtbericht pro 26 zabraných obcí a až do května 1945 patřilo město pod Landrat ve Waidhofenu. Na oficiálních hlavičkových papírech města se brzy poté objevil text, že město bylo 8.10. 1939 „osvobozeno Adolfem Hitlerem“... Dne 9. května 1945 bylo město osvobozeno vojsky Rudé armády. Na základě rozhodnutí vítězných velmocí bylo ve dvou vlnách (1945 a 1946) odsunuto veškeré německé obyvatelstvo a město bylo osídleno českým obyvatelstvem z vnitrozemí. V roce 1953 bylo město zahrnuto do tzv. hraničního pásma, což zapříčinilo značnou izolaci celého území od ostatní civilizace. Teprve v roce 1960 při reorganizaci okresů a krajů bylo zastavěné území města vyjmuto z hraničního pásma a mohlo začít využívat cestovního ruchu. Dne 31. srpna 1961 byly Slavonice prohlášeny městskou památkovou rezervací. Od správní reformy 1. července 1960 náležejí Slavonice k Jihočeskému kraji, okresu Jindřichův Hradec. V rámci integrace obcí byly v roce 1964 ke Slavonicím připojeny dříve samostatné obce Vlastkovec, Mutišov a Maříž, později, v roce 1972, také poslední připojená obec Stálkov. Německý název Zlabings.