Šumava.cz

Ves Slatina u Horažďovic, dříve uváděno u Lnář, byla založena kolem roku 1150. Patří spolu s několika dalšími vsi mezi nejstarší v okolí. Např. ves na Hradišti - dříve Na Gradišti, ves Pole - dříve Na poli, ves Záboří, Bratronice, Slivonice, Pačejov aj. Okolí bylo zalesněno a jen málo osídleno. Jednalo se o dřívější rozptýlené slovanské osady, jejichž středisky byla slovanská opevněná hradiště "Na Hradišti" u Kasejovic a dále hradiště Na Práchni. Jejich původ sahá do období osídlování této oblasti Slovany. Původní slovanská osada se vyvíjela v ranně středověkou ves. Vzhledem k názvu vsi z něhož vyplývá, že se rozkládá na slatinné a bažinaté půdě, se při osídlování využíval terén vyšší, skalnatější a sušší. Nejstarší získaná půda ždářením je právě směrem za těmito nejstaršími osídlenými místy. Tito starousedlíci se postupně stávali gruntovníky. Nejstarší získaná pole jsou směrem od Liští, přes Trávníky, Stružka, Na dolích, k Novému, k Náramku a Hořicum. Všude jinde v okolí byly husté lesy (pralesy) a původní divoká příroda. Kolem roku 1170 bylo již získáno přes 100 korců půdy t.j. cca. 30 hektarů. Založení církevního statku ve Slatině Velkým zásahem do vývoje ranně středověké vsi ve Slatině bylo založení a vybudování církevního dvora (statku) kolem roku 1220 a postavení kostela zasvěceného sv. Václavu svatojiřským klášterem na Pražském Hradě. Tento klášter založil a vlastnil v této oblasti 7 dvorů (církevních statků). Svatojiřský klášter, který je jedním z nejstarších v Čechách (byl založen roku 973) se značně podílel na kolonizaci této oblasti. S církevním statkem byl postaven i již zmíněný dřevěný kostel zasvěcený sv. Václavu. Byl to první kostel v okolí. Další kostel byl postaven ve Velkém Boru až v roce 1283 Johanity ze Strakonic, dále kostel v Chanovicích až v roce 1357 a kostel v Kadově v roce 1384. Svatojiřský klášter vlastnil dvůr ve Slatině a v Poli celkem 56 let do roku 1284, kdy biskup Tobiáš je prodal za 170 hřiven stříbra panu Bohuslavovi, purkrabímu na hradu Zvíkov (formulář biskupa pražského Tobiáše z Bechyně, kapitola 233, strana 177). Text prodejní listiny biskupa pražského Tobiáše z Bechyně si mužete přečíst zde. Slatina se stává vrcholně středověkou vsí Založením a rozvojem církevního statku a další kolonizací se počet rodin ve Slatině rozrůstá na 30 a čítá celkem 160 obyvatel. Do dnes tradované a používané rozdělení "ve vsi" a "v chalupách" spadá do tohoto období kolonizace a rozvíjení středověké vesnice. Vypálení a zničení kostela ve Slatině Kostel ve Slatině, jakož i kostely v okolí byly vypáleny v době husitských válek. Bylo tomu v létě 1421, kdy majitelem slatinského statku byl Střízek z Nebřehovic u Písku. Jan Žižka táhnul se svým vojskem podruhé na hrad Rábí. Vypálil a zbořil kostel v Kadově a Přibíkovi, který se uchýlil na hrad Rábí poničil i tvrz. Dále vypálil kostel ve Slatině. Odtud vyslal část vojska do Chanovic, ale ta se v hustých lesích stočila směrem k Bezděkovu a zbloudila. Kostel v Chanovicích tedy zůstal zachován. Vojsko se dále vydalo směrem na Velký Bor, kde johanitům pobořilo hrad a kostel. Odtud pokračovali na Horažďovice a Rábí. Při tomto druhém obléhání hradu Rábí ho Žižka dobyl, ale přišel o oko, které mu údajně vystřelil Přibík z Kadova. Postavení zděné kaple ve Slatině Na místě vyhořelého kostela byla postavena zděná kaple sv. Václava. Postavili ji páni Nebřehovičtí, kteří slatinský statek vlastnili celkem 203 let. V roce 1765, kdy byl vystavěn nový kostel v Kadově a vysvěcen na sv. Václava za velké slavnosti, daroval ze slatinské kaple Ferdinand Kunáš z Machovic kadovskému kostelu stříbrný kalich a mešní roucha. Kapli nechal zbořit lnářský hrabě Kristián při stavbě špejcharu a postavil vedle pouze malou zvonici. Žívot vsi Slatina u Horažďovic výrazně ovlivnila i židovská komunita, která v ní existovala téměř tři sta let. Rozsahem židovského osídlení (ghetto, synagoga, škola) je Slatina svým způsobem ojedinělá. Držba Slatiny rodem Kunášů znamenala i výraznou změnu v jejím životě. Kunášové, podle příkladu mnohých jiných šlechticů, začali s postupným usazováním židů na svém panství ve Slatině. Umožnili jim pronájem některých opuštěných chalup a poskytli pozemky ke stavbě vlastních obydlí, která dala základ slatinskému ghettu. Tito židé se zabývali převážně obchodem s obilím a dobytkem, podomním obchodem a lichvou. Požívajíce Kunášovi ochrany jako "Schutzjuden", tj. chránění židé, museli svému ochránci odvádět značnou část svých příjmů. Již tehdy byly konány židovské bohoslužby o čemž svědčí zřízení židovského hřbitova, který povolil Václav Ferdinand Kunáš z Machovic, listinou vydanou roku 1723. Do slatinské náboženské obce příslušelo 12 vesnic, na hřbitov však byli pochováváni židé ze širokého okolí. Původní synagoga byla dřevěná, na čtyřech nosných dřevěných sloupech, velmi malá, o rozměrech asi 6x6 metrů. Stála v centru ghetta. V roce 1868 zakoupila židovská obec nový pozemek od J. Podlešáka za 500 zlatých a vystavěla novou, zděnou, na vesnické poměry honosnou budovu v podobě v jaké je dnes znovu obnovena (budova nové synagogy je památkově chráněným objektem se statutem „Kulturní památka"). Byla v ní škola, byt a modlitebna. Židovská škola, jejíž počátky sahají do konce 17. století, ukončila pro malý počet dětí svou činnost roku 1893. Z učitelů jmenujme alespoň Izáka Schwarze, který působil do roku 1872 a pro svoje zásluhy nejen o židovskou obec, ale i obec Slatinu byl velice oblíben. Židovští učitelé byli vůbec často rádci i pomocníky slatinských rychtářů a starostů. V čele náboženské obce stál samosprávný výbor složený z volených zástupců a vedený starostou. Tento výbor na svých schůzích vyřizoval záležitosti židovské obce, roční rozpočet, udržování synagogy a školy, příspěvky krajskému rabinátu do Blatné, podpory chudým souvěrcům, milodary a jiné záležitosti. Utvořením nové židovské obce roku 1868 v Lažanech Enisových došlo k oslabení slatinské obce a roku 1893 byla tato přičleněna do Horažďovic. Oslabení urychlilo i silné vystěhovalectví do Ameriky, v roce 1894 to bylo 134 osob, celkově pak téměř 250, jen ze Slatiny. Zde je nutné se zmínit o dvou významných členech slatinské židovské komunity z rodu Sabathů, bratrech Sabathových. Josef W. Sabath se v Americe stal významným členem Kongresu Spojených států amerických, spolupracoval s T.G.Masarykem. Jako člen Kongresu, jehož členem byl 43 let, byl autorem zákona důležitého pro české přistěhovalce, kterým byla přiznána národnost "Bohemia" (dříve "Austria") a tím se podstatné zvýšily přistěhovalecké kvóty z českých zemí. Jeho bratr Adolf Sabath byl vrchním soudcem města Chicaga. Z historického hlediska je nejzajímavější ghetto, z něhož se však do dnešní doby dochovaly jen domy č.p. 19, 29, 31 označené na katastrálním plánu obce Slatina z roku 1837, a i ty jsou značně přestavěné. Ghetto bylo postaveno v části obce na nehostinné, bažinaté půdě (na slatinách), kde v té době ještě vyvěral, snad léčivý pramen se značným obsahem hořčíku. V roce 1834 zde bydlelo 17 rodin, vždy v jedné místnosti, dokonce v některé i dvě rodiny Společně. Těžko si dnes dovedeme představit podmínky tohoto bydlení, když rodiny byly početné, i o deseti dětech, někdy i více. Domky byly vesměs dřevěné v kombinaci s kamenem a nepálenými velkými hliněnými cihlami. Hlavním důvodem proč Kunáš z Machovic židy ve Slatině usadil, byl důvod ekonomický pro něho samotného. Židovský živel však dával vesnici určitou rázovitost. Tak například se tu konaly židovské bály, převážně v hospodě žida Hasterlika. Slatina měla ještě druhou, dominikální hospodu. O sobotním šábesu vesnice ožila desítkami židů z celého okolí s jejich typickými černými kaftany, klobouky a dlouhými plnovousy. Zajímavou podívanou skýtaly i pohřební průvody procházející obcí ke hřbitovu na Hradcích. Přesto že zde žila dvě etnika, žili domácí obyvatelé i židé ve shodě a klidu. Chudí obyvatelé pomáhali židům při jejich obchodě jako honci dobytka do okolních tržišť, i do Prahy a Bavorska. Nosiči, poslové, sedláci nabízeli své povozy, dobytek a obilí. Lze tudíž říci, že v tomto ohledu doba rozkvětu slatinského židovstva byla významná i pro obec. S ubývajícím počtem židů se prázdnila i nákladná modlitebna, přestalo se vyučovat v "šůlu", dorůstající židovská generace hledala obživu ve městech, stěhovala se i do Ameriky. Bohabojný Mojse Hasterlik, chtěje zachránit alespoň synagogu pro další desetiletí, složil roku 1898 v Horažďovicích 2 000 zlatých na to, aby tato nebyla prodána a aby z úroků vkladu byly prováděny opravy. 20. září 1917 opustil Slatinu poslední žid, Karel Sabath, a odstěhoval se do Kasejovic. Téhož roku koupil synagogu za 10 800 Kčs obchodník a učitel hudby pan Karel Volmut. Podnikavě za "šůlu" přestavěl kupecký krám a z modlitebny stodolu. Po druhé světové válce se odstěhoval a opuštěná stavba sloužila k různým účelům obce i vzniknuvšího Jednotného zemědělského družstva. Když pak družstvo synagogu využívalo ke skladování strojených hnojiv zdálo se, že její osud je zpečetěn. Naštěstí ji po sloučení družstev tehdejší vlastník JZD Svéradice prodalo a noví vlastnící ji obnovili do dnešní podoby. V rámci dokumentačního výzkumu pro ICOMOS (Mezinárodní rada pro památky a sídla - nevládní organizace UNESCO) se sídlem v Paříži, navštívili Slatinu Rivka a Ben Zio Dorfmanovi z izraelské pobočky ICOMOS v Jeruzalémě. Výsledkem jejich návštěvy bylo doporučení, že by se za pomoci organizací, institucí a sponzorů měl zachránit stejným způsobem židovský hřbitov, jako součást ojedinělého komplexu vesnického židovského osídleni, dokud je ještě čas.