jediná gotická katedrála v Bavorsku - Řezno zajímavosti ze Šumavy
největší restaurace v ČR - Na Spilce, Plzeňský prazdroj zajímavosti ze Šumavy
největší jednoobloukový most bez táhla na světě - Žďákovský most zajímavosti ze Šumavy
první veřejné pouliční osvětlení v Čechách - Fr. Křižík, Písek zajímavosti ze Šumavy
nejvyšší kopec na území bývalého protektorátu Böhmen und Mähren - Javorník 1089 m zajímavosti ze Šumavy
největší výrobce těstovin ve střední Evropě „Bratři Zátkové" - Boršov nad Vltavou zajímavosti ze Šumavy
nejdeštivějších místo v České republice - 1500 mm/rok - Březník zajímavosti ze Šumavy

pametní deska P. Engelmar Unzeitig

detailní info

kategorie: kultura a památky / památníky
lokalita: lipensko
GPS: 48°43'24.376"N, 13°58'59.090"E Zobrazit na mapy.cz

popis

Pamětní deska na kostele sv. Jana Nepomuckého v zaniklé obci Zadní Zvonková s textem: "P. Engelmar Unzeitig, Marianhiller Missionar, Seelsorger in Glöckelberg 1940/41 duchovní správce ve Zvonkové, 2.3.1945 im KZ Dachau, mučedník lásky".

Engelmar Hubert Unzeitig, CMM (1.března 1911, Hradec nad Svitavou - 2.března 1945, koncentrační tábor Dachau) byl katolický kněz a řeholník z řad sudetských Němců a odpůrce nacismu. Zemřel krátce před osvobozením v koncentračním táboře Dachau, přičemž některými spoluvězni byl považován za světce a nazýván Anděl z Dachau. Hubert Unzeitig se narodil v Hradci nad Svitavou (tehdy se ovšem obec ještě jmenovala Greifendorf) uprostřed převážně německé jazykové enklávy severně od Brna. Jeho rodiče byli velmi zbožní rolníci. Otec padl v řadách rakouské armády během 1. světové války, a tak se matka musela sama starat o šest dětí. Ve škole a doma mluvil Hubert německy. Česky se naučil až během služby u českého sedláka ve Vřesicích, kde pracoval jako čeledín. V roce 1927 se rozhodl pro kněžskou a misionářskou službu. V sedmnácti letech tedy odešel do Reimlingenu v Německu, kde vstoupil do Kongregace marianhillských misionářů a přijal řeholní jméno Engelmar. Posléze (po noviciátě v Holandsku) byl i na univerzitě ve Würzburgu. Kněžské svěcení obdržel 6. srpna 1939. V roce 1940 byl přidělen na duchovní výpomoc do Horního Rakouska v Riedeggu. Jelikož od roku 1940 přináležela část pohraničních farností českobudějovické diecéze pod duchovní správu diecéze v Linci, byl poslán do „budějovické“ farnosti ve Zvonkové. Začal tak působit jako farář ve vesnici Zadní Zvonková (Glöckelberg) nedaleko Horní Plané v protektorátu Čechy a Morava. Zde se P. Hubert Engelmar Unzeitig dostává poprvé do konfliktu s představiteli nacistické strany a místními udavači. Mezi obyvateli se našlo dost lidí, které nadchlo učení národního socialismu a demagogie německého vůdce Adolfa Hitlera. Ideologie národního socialismu byla ale absolutně neslučitelná s učením Ježíše Krista. Pater Engelmar byl pro své hluboké náboženské nasazení při správě farnosti obviňován z „protiněmecké činnosti“, která měla spočívat v jeho kázání na „obranu Židů“. Byl zatčen 21. dubna 1941 a linecké gestapo ho poslalo do koncentračního tábora v Dachau, kde byli internování "neposlušní" duchovní pastýři. V Dachau se stal pouhým číslem 26147. Tak to bylo alespoň chápáno vedením koncentračního tábora. Pater Engelmar ale i v šedivé mase trestanců koncentračního tábora vynikal svou blíženeckou láskou, která dosáhla přímo heroických rozměrů. Například se naučil v koncentračním táboře rusky, aby mohl pomáhat obzvláště krutě týraným ruským zajatcům. Dokonce se mu podařilo zorganizovat pomoc zvenčí při „zajištění zásobování“ nejnutnějšími potravinami. V táboře byli internováni mimo jiné i ruští zajatci a otec Unzeitig se od nich naučil jejich rodnou řeč. V roce 1944 vypukla v táboře epidemie skvrnitého tyfu, jež si vybírala mezi podvyživenými vězni svou nejvyšší daň. Vedení tábora vyzvalo kněze, aby se přihlásili zejména k duchovní službě mezi nakaženými v té části tábora, kde byli shromažďování infikovaní nemocní. Engelmar Unzeitig byl jedním z 20 kněží, kteří odešli konat svou povinnost s vědomím, že jdou prakticky na jistou smrt. Zemřel 2. března 1945, den po svých 34. narozeninách a jen několik týdnů před tím, než koncentrační tábor Dachau osvobodila americká armáda. Z uvedených 20 duchovních přežili jen dva. V jednom z dopisů své sestře napsal: „Nic nám nedokáže vzít klidnou jistotu, že my všichni se cítíme v bezpečí Boží dlaně, jak o tom hovoří svatý Pavel: Ať už žijeme či jdeme na smrt, patříme Pánu! Veškeré naše konání, veškerá naše vůle i možnosti, co jiného je to než Jeho Milost, která nás nese a vede … Láska znásobuje síly, činí nás vynalézavými, činí nás vnitřně svobodnými a šťastnými.“ Engelmara Unzeitiga bývalí spoluvězni z koncentračního tábora v Dachau označovali jako „anděla Dachau“ a „německého Maximiliana Kolbe“. Dne 26. června 1991 byl ve Würzburgu zahájen Unzeitigův kanonizační proces. Jeho druhá fáze, beatifikace, byla oficiálně započata ve Vatikánu v květnu 1999. V prosinci 2009 papež Benedikt XVI. potvrdil Unzeitigovy hrdinské ctnosti, což je předpokladem pro jeho blahořečení. Dne 21. ledna 2016 uznal papež František jeho mučednictví a tím se mu otevřela cesta k blahořečení. Dne 24. září 2016 byl v bavorském Würzburgu blahořečen.

pametní deska P. Engelmar Unzeitig na mapě

místa v okolí

Unzeitig sv. Engelmar Hubert

Unzeitig sv. Engelmar Hubert

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: lipensko
GPS: 48°43'23.918"N, 13°58'59.491"E

zobrazit více
pamětní deska obnovy kostela sv. J. Nepomuckého

pamětní deska obnovy kostela sv. J. Nepomuckého

kategorie: kultura a památky / památníky
lokalita: lipensko
GPS: 48°43'24.445"N, 13°58'59.517"E

zobrazit více

další místa v okolí

firmy v okolí