Šumava.cz

Kamenná mohyla chránící kamenný kříž připomíná místo tragického skonu českého hudebního skladatele a pedagoga Jana Jakuba Ryby. Stojí poblíž obce Voltuše, vzdálené asi tři kilometry od Rožmitálu Mohyla je opatřena fiktivní podobiznou a pamětní deskou s textem: „Zde dne 8.IV 1815 skonal J.J.Ryba, učitel a hud. Skladatel“. Jakub Jan Ryba žil v Rožmitále pod Třemšínem sedmadvacet let. S jeho neobyčejným životním příběhem a tragickým osudem se můžete seznámit v Podbrdském muzeu v historickém jádru města. Ryba svůj život ukončil. Zemřel v pouhých 49 letech, zanechal po sobě ženu a děti, z nichž nejmladšímu bylo pouhých pět let. Na základě pamětí syna Josefa Arnošta zůstal den před smrtí vzhůru dlouho do noci a spálil mnoho písemností. V sobotu 8. dubna 1815 vstal časně ráno, políbil ženu jako obvykle, vzal si s sebou knížku a odešel. Zúčastnil se jitřní mše v kostele Povýšení sv. Kříže jako obvykle a nikdo na něm nepozoroval nic neobvyklého. Domů se však již nevrátil. Našli ho po dlouhém hledání až v pondělí desátého dubna, v neprostupném houští poblíž obce Voltuše. Břitvou si prořízl hrdlo (tepny na krku a obou zápěstích), smrt nastala zřejmě okamžitě. Vedle něj ležel svazek děl Seneky, na jehož posledním listu bylo tužkou připsáno: „Odchází do lepšího světa, protože tento byl pro něj nesnesitelný.“ Jeho nejznámější skladba Česká mše vánoční nám dodnes přináší radost. Díky své lidové melodičnosti a prostému ději, zasazenému do českého prostředí, se stala neodmyslitelnou součástí Vánoc a každý rok znovu a znovu okouzluje posluchače nejen v České republice.

Jakub Jan Ryba (26. října 1765, Přeštice – 8. dubna 1815, Voltuš u Rožmitálu pod Třemšínem) původně křtěn Jakub Šimon Jan R., byl český hudební skladatel přelomu klasicismu a romantismu. Sbíral lidové písně a sepsal je do sborníků českých písní. Jeho nejslavnější, dodnes nejhranější a nejpopulárnější skladbou pro vánoční období je Česká mše vánoční. Už jako osmiletý uměl velmi dobře hrát na klavír a učil se na housle a varhany. Od roku 1780 studoval s pomocí svého strýce v Praze piaristické gymnázium, po jeho ukončení v roce 1785 studoval filozofii. Získal značný rozhled a vzdělání (kromě češtiny a samozřejmé němčiny četl francouzsky, italsky, latinsky i řecky). Byl přívržencem osvícenské ideologie. Po pěti letech jej však otec, který byl podučitelem v Přešticích, povolal do Nepomuku, kde se uvolnilo místo učitelského pomocníka. J. J. Ryba toto místo ale nedostal. V roce 1786 se stal pomocným učitelem v Mníšku a od roku 1788 až do smrti působil jako učitel v Rožmitále. V roce 1790 se oženil, byl otcem třinácti dětí, z nichž přežilo sedm. Jedním z jeho synů byl i významný český oftalmolog prof. Josef Arnošt Ryba (1795–1856). Později žije a skládá v bídě – místo venkovského učitele v lidech nevzbuzovalo autoritu – avšak v této době složil svoji nejznámější vánoční mši, Českou mši vánoční z roku 1796. Má český text, protože Ryba byl toho názoru, že „z latinsky zpívaných žalmů nemá náboženský užitek ani zpívající ani poslouchající“. I další svá díla psal s českým textem. V roce 1815 odešel 8. dubna ráno směrem k Voltuši, kde měl pod kopcem Štěrbina schůzku s intelektuálem Nicholausem Riessem. Tento politický emigrant původem z Porýní se v Rožmitále usadil po okupaci své země Napoleonem (po roce 1800). Riess ho na dohodnutém místě nalezl ještě živého, avšak umírajícího, s krčními tepnami podřezanými břitvou. Jako sebevrah byl Ryba pochován bez obřadu na zrušeném morovém hřbitově, teprve po čtyřiceti letech spočinul na rožmitálském hřbitově. Jeho čin měl důvod v dlouhodobé vyčerpanosti, depresích, obtížné ekonomické situaci rodiny, trýznivém fyzickém onemocnění (trpěl zlatou žilou), neutěšených vztazích nekonformního učitele k nadřízeným a také ve vlivu stoické filosofie, která sebevraždu za jistých okolností schvalovala jako eticky žádoucí (Ryba patřil mezi vášnivé čtenáře Seneky). Na místě jeho smrti v roce 1854 postavili lesní dělníci kamenný křížek, v roce 1933 byl doplněn kamennou mohylou, která zde stojí dosud. Vedle mohyly se nachází i pomník k 50. výročí vzniku Československa.