Šumava.cz

Jaroslav Antonín Rajlich (4.února 1909, Šternov - 15.května 1997, Dírná) byl český učitel a malíř. Častým motivem jeho děl byla právě Dírná a její okolí. Jaroslav Antonín Rajlich se narodil 4. února 1909 jako druhé dítě manželům Karlu Vojtěchu Rajlichovi a Marii Rajlichové, rozené Hejhalové ve středočeské obci Šternov, kde jeho otec působil jako kovář. Jejich první dítě - dcera Lidunka (1908) zemřela těsně po narození. Záhy se všichni přestěhovali do jihočeské Dírné, kde se jim postupně narodili další synové -Karel (1910), Václav (1914) a Jan (1920). Po absolvování obecné školy v Dírné (1919) a měšťanské školy v Tučapech (1923) studoval Jaroslav Rajlich v létech 1923 až 1927 na učitelském ústavu v Soběslavi. Získal aprobaci „odborný učitel“ pro obory matematika a kreslení. Učit začal na obecné škole v moravské obci Lubnice u Dačic, potom působil na měšťanské škole ve Starém Hobzí a Starém Městě pod Landštejnem. Tři roky učil na české menšinové škole v Lipovljanech v Chorvatsku. Další „štací“ byla měšťanská škola v Nové Bystřici, městečku s asi třemi tisíci obyvateli na samém okraji Jižních Čech. Oženil se v létě 1936 s mladičkou Marií, rozenou Šimkovou, dcerou dírenského ševce Františka Šimka a Marie Šimkové, rozené Salabové. V roce 1938 se jim narodil první syn Jaroslav Petr. Po obsazení českého pohraničí vojsky Velkoněmecké říše museli manželé Rajlichovi narychlo opustit Novou Bystřici. Přestěhovali se do středočeského Jankova v tehdejším votickém okrese. Tam působila na měšťanské škole Jaroslavova teta Anna Hejhalová. Bydleli postupně v podnájmu u paní Doubkové (Jankov č. p. 18), kde se jim v roce 1940 narodil druhý syn Tomáš Bohumil a v tzv. „naturálním bytě“ (Jankov č. 29) přímo v budově školy. Po osvobození se všichni vrátili do Nové Bystřice, kde postupně bydleli v ulici Dr. Beneše č. 389, ve Vitorazské ulici č. 475 a na náměstí v č. 57, což byl nejstarší dům ve městě. Po odchodu obou synů na vysokoškolská studia se Rajlichovi přestěhovali ke svým rodičům do Dírné 73, do domku, který jim syn Jaroslav za peníze získané během působení v Chorvatsku a s pomocí půjčky od tchána Šimka postavil v roce 1938. Jaroslav pak postupně učil na druhé devítiletce v Jindřichově a Hradci a po té – až do důchodu – na devítiletce v Tučapech. V Dírné působil ve sboru dobrovolných hasičů, ve spolku zahrádkářů, vedl místní lidovou knihovnu a matriku. V Dírné žili Rajlichovi až do své smrti. Jaroslav zemřel 15. května 1997, jeho žena Marie o dva roky později, 20. března 1999. Oba jsou pochováni na novém dírenském hřbitově. Největší vášní Jaroslava Rajlicha bylo malování. Byl velmi pilný, nakreslil a namaloval více než tři tisíce děl, počítaje v to i grafické práce. Systematicky se v oboru vzdělával a několik let navštěvoval prázdninové malířské kurzy pro učitele - výtvarníky, vedené předními českými malíři. Často vystavoval a to v roce 1937 ve Starém Městě, v roce 1941 v Jankově a ve Voticích, v létech 1947 a 1956 v Nové Bystřici, 1964, 1971 a 1982 v  Dírné, 1979, 1984 a 1994 v  Soběslavi, 1987 v Jindřichově Hradci, 1988 v  Tučapech a 1990 ve Starém Hobzí. Posmrtné výstavy mu byly uspořádány v roce 2004 v Dírné a 2006 ve Sněžném na Moravě. Za svou činnost byl v roce 1980 oceněn tehdejším Ministerstvem kultury titulem „Zasloužilý pracovník v kultuře“. Také za svou knihovnickou činnost obdržel několik čestných uznání od tehdejšího Krajského národního výboru v Českých Budějovicích. Z dalších oblastí zájmu Jaroslava Rajlicha je třeba uvést zejména sportovní rybolov, zahrádkaření a sadaření. Rád houbařil. Měl rovněž rozsáhlou a vzorně vedenou sbírku knižních značek – ex libris. Ta, jejichž byl autorem, vystavoval na četných domácích i zahraničních výstavách a přehlídkách. Sbíral a zaznamenával také jihočeská lidová rčení, pořekadla a pranostiky. V době pobytu v Jankově a Nové Bystřici se intenzivně věnoval loutkaření. Dlouhá léta vedl soubor amatérských loutkoherců a sepsal a vydal dokonce několik loutkových her, jejichž seznam následuje:  Hloupý Honza se žení, Osvěta Plzen, Jaromír Mareš 1948, Hodný vodník, Fr. J. Balatka, Holešov na Moravě 1940, Les, Osvěta Plzen, Jaromír Mareš 1946, O doktoru zachránci aneb Tažení proti veřejnému nepříteli, Liga proti tuberkulose Praha 1942.