detailní info
kategorie: kultura a památky
/
osobnosti
lokalita: táborsko
GPS: 49°18'0.469"N, 14°28'19.588"E
popis
Karel Kryl (12.dubna 1944, Kroměříž – 3.března 1994, Mnichov) byl československý a moravský písničkář, básník a grafik, jeden z hlavních představitelů českého protikomunistického protestsongu v letech 1968–1989. Písně psal včetně poetických výrazných textů - v repertoáru měl krátké úderné pamfletické písně, ale i delší poetické a melancholické skladby. Karel se narodil v rodině knihtiskařů, která vlastnila tiskárnu v Novém Jičíně, kterou založil už jeho dědeček. Po záboru Sudet v roce 1938 se rodina musela přestěhovat do Kroměříže, kde jeho otec Karel Kryl st. musel tiskárnu obnovit. Jeho matka Marie, rozená Šebestová, pocházela z Frýdku. Kromě Karla měli další dvě děti, dceru Marii (narozena 1943) a syna Jana (narozen 1947). Tiskárna byla v roce 1950 komunisty zlikvidována a rodina přestěhována do suterénu neudržovaného domku v Pavlovské ulici (později přejmenována na kapitána Jaroše). Karel Kryl chtěl být hrnčířem po pradědečkovi a proto v letech 1958–1962 absolvoval Keramickou školu v Bechyni. Teprve posléze se ale rozhodl věnovat hudbě a poezii. Jeho první vydanou písní je Nevidomá dívka, kterou v roce 1968 nahrála skupina The Bluesmen a nazpívala Hana Ulrychová. Jeho první deska byla vydána půl roku po invazi sovětských vojsk v srpnu roku 1968. Titulní písnička „Bratříčku, zavírej vrátka“ vznikla údajně naprosto spontánně v noci 22. srpna 1968, jako okamžitá reakce na vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Jeho písně se hrály zprvu dokonce i v rádiu – např.: Tak vás tu máme bratři z krve Kainovy. V pořadu Čtrnáct na houpačce moderátora a hudebního kritika Jiřího Černého a jeho ženy Miroslavy bylo nasazeno několik jeho písní, uspěla ale až píseň Bratříčku, zavírej vrátka, která se držela v hitparádě několik kol. Později byla zakázána a zákaz se rozšířil nakonec i na samotný pořad. Karel Kryl odjel z Československa 9. září 1969 na písničkářský festival v západoněmeckém hradě Waldecku. Po dvou týdnech se rozhodl podat si žádost o politický azyl a tak v Německu už zůstal. Ostatní tvorba mu vycházel až do roku 1989 v exilu. V roce 1973 se oženil se svou první manželkou Evou Sedlářovou, dcerou českých emigrantů. Manželství ale brzy skončilo rozvodem a pro Kryla to byla doživotní jizva. Spolupracoval s redakcí Svobodné Evropy, nejprve externě, od roku 1983 pak jako zaměstnanec. Podílel se na sportovních a hudebních pořadech. Psal básně, písně a knihy. Nepožádal o německé občanství, protože by přišel o československé a toho se nevzdal po celý exil. Do Československa se Karel vrátil 30. listopadu 1989, aby se zúčastnil pohřbu své matky, která zemřela 24. listopadu. Po krátkém nadšení ze Sametové revoluce Kryl na počátku roku 1990 uveřejňuje kritickou píseň Sametové jaro (album Tekuté písky). Později v kritice polistopadového vývoje pokračuje. V roce 1993 Karel Kryl poskytuje Miloši Čermákovi velmi rozsáhlý (knižně vydaný) rozhovor Půlkacíř (slovo půlkacíř již dříve Kryl použil v básni Jde jaro do léta). Podle svého vyjádření v Půlkacíři byl hrubě nespokojen se společenskou situací, politickou reprezentací a celkovým směřováním. Karel Kryl zemřel náhle a zcela nečekaně na srdeční příhodu dne 3. března 1994 v Mnichově ve věku nedožitých 50 let, když dva dny předtím byl ještě v Praze. Zádušní mši celebroval jeho přítel opat benediktinského Kláštera břevnovského Jan Anastáz Opasek v klášterním kostele sv. Markéty v Praze a pochován je na Břevnovském hřbitově. Kryl je jedním z nejuznávanějších zástupců protikomunistického protestsongu. Mimo zpívanou poezii vydal také několik sbírek poezie i delších básnických skladeb knižně, většinou je doprovodil vlastními grafickými díly. Jeho texty i nezpívaná poezie vynikají hlubokou obrazností a metaforikou a velkou formální dokonalostí.
doplňující info
odkaz: http://www.karelkryl.cz/
