Šumava.cz

Boleslav Jablonský (14.ledna 1813, Kardašova Řečice - 27.února 1881, Zwierzyniec), vlastním jménem Karel Tupý, řádovým jménem Karel Eugen Tupý, byl český obrozenecký básník, katolický kněz a národní buditel. Proslul hluboce procítěnými milostnými a vlasteneckými básněmi a jeho dílo patří k počátkům romantismu v české literatuře.  Boleslav Jablonský byl o tři roky mladší než Karel Hynek Mácha. Žili spolu stejnou vlasteneckou atmosféru kříženou s romantickým vnímáním světa. Dokonce i původ měli shodný - otcové obou byli chudí mlynáři. Avšak zatímco Máchův génius svými vášnivými křídly narážel na nízké krovy probouzejících se Čech, Jablonský patřil k nejoblíbenějším básníkům své doby. Jeho milostné verše v záplavě veršotepeckých konstrukcí strhovaly svou upřímností. Však jimi básník platil krutou daň, neboť slovo bolest není v jeho jménu nadarmo. Narodil se v Kardašově Řečici a když z ní po třinácti letech odcházel na gymnázium do Jindřichova Hradce, opouštěl spáleniště s ruinami domů. Protože třikrát vyhořela. Byl Hradcem okouzlen a vnímal jej jako „pannu zakletou v pohádce“. Jindřichohradecké gymnázium probudilo jeho rozum i duši. Zásluhou vlastenecky cítících profesorů, především Karla Hrubého a Jana Dubského, začal psát verše a spojovat představu své budoucnosti s budoucností českého jazyka a národa. Po gymnáziu v Jindřichově Hradci studoval filosofii v Praze. Na filosofických studiích přilnul k českým literárním vlastencům soustředěným kolem Josefa Kajetána Tyla a podílel se na jejich činnosti v Kajetánském divadle. Literární historik Arne Novák ve svých dějinách literatury uvádí, že Jablonskému se „život rozestoupil na tři díly.“ Je to přesná formulace. Prvním „dílem“ jsou roky dětství a studií. Mladík se dychtivě vzdělává, má cit a talent, píše dobré verše, ty úplně první německy. Po gymnáziu studuje filozofii, o prázdninách hrává s řečickými ochotníky divadlo v hostinci U Nekutů. Pak zkouší studium práv, ta však nedokončí. Tehdy byl romantickým lyrikem píšícím verše v Kolárově duchu a pod uměleckým jménem K. T. Řečický. Básníkův otec byl velmi chudý a velmi přísný - v básnické perspektivy mlynář ze Širůčkova mlýna nevěřil. Jeho synovi už bylo čtyřiadvacet let a ještě nestál na vlastních nohou a tak jej roku 1837 posílá do strahovského kláštera. Vstup k premonstrátům jeho syn v podstatě dostal jako příkaz. Poslechl tedy, ale klášterní život jej vyděsil. Postrádal pražský vlastenecký ruch, divadla, schůzky literárních přátel s předčítáním básní, svobodu. Proto klášter opustil a snažil se dokázat, že se svým psaním bude - li třeba i hraním divadla v Tylově družině, uživí. Ovšem do kláštera se na otcův příkaz vrací. V roce 1838 byl Jablonský vysvěcen na kněze. Rodiče byli blažení a zcela zapomněli na to, že ho před časem v Praze nechali bídně živořit a převrátili mu naruby soukromý život. Zato P. Karel Eugen ( řádové jméno ) Tupý nezapomněl a trvalo velmi dlouho, než se s otcem i s vlastenecky zaostalým rodištěm smířil. Po vysvěcení na kněze působil v letech 1843 - 1847 jako kaplan v Radonicích nad Ohří. V té době vydal řadu básní, které byly publikovány ve sbírkách Písně milosti a Moudrost otcovská a které ve své době však patřily k vrcholům česky psané lyrické poezie. V jeho básnické tvorbě převažovala milostná lyrika, později se orientoval především na vlasteneckou a didaktickou poezii. V roce 1847 byl jmenován správcem kláštera Zwierzyniec blízko Krakova v Polsku, kde se později stal proboštem a kde působil až do své smrti. Poezie, které se věnoval před rokem 1847, tedy před svým odchodem do Polska, už měla zcela jiný charakter. Některé z didaktických básní tohoto období vešly do čítanek, jiné byly s oblibou deklamovány na veřejnosti, např. z jeho děl Tři zlaté vlasy nebo Moudrost otcovská. Když 27. února 1881 v Polsku zemřel na vodnatelnost, v Řečici zavlály smuteční prapory. V Polsku byl také pohřben, později byly jeho ostatky převezeny na Vyšehradský hřbitov do Prahy. Dílo: Básnické sbírky - Básně smíšené. Básně: Co nejkrásnější, Máj, Podobenství, Rozmanitosť jazykův.