Julius Fučík (23. února 1903, Praha – 8. září 1943, Berlín) byl český komunistický novinář, literární a divadelní kritik a překladatel, popravený nacisty pro účast v protinacistickém odboji. Pocházel z dělnické rodiny na pražském Smíchově, která se roku 1913 přestěhovala z Prahy do Plzně, kde jeho otec, povoláním soustružník a zároveň ochotnický divadelní pěvec, přijal v tamním Městském divadle angažmá. Křestní jméno dostal po svém strýci, skladateli Juliu Fučíkovi. V plzeňském divadle již jako malý hoch sehrál desítky úspěšných dětských rolí. Po maturitě začal externě studovat na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a roku 1921 vstoupil do KSČ. V roce 1926 se stal členem Devětsilu, v roce 1929 spoluzakládal Levou frontu. V období let 1928–1938 působil jako šéfredaktor Tvorby a od roku 1929 pracoval v Rudém právu, a jako takový působil mj. jako dopisovatel v Moskvě. Patřil ke skupině, která odmítala jakoukoliv kritiku SSSR, a soubor jeho reportáží ze Sovětského svazu - "Země, kde zítra již znamená včera", je ukázkou mimořádně tendenčního referování o impériu, které procházelo stalinským terorem a jehož průmyslový rozvoj si vyžádal miliony obětí (první vydání díla se datoval k roku 1932, kdy na Ukrajině započal hladomor). Jeho dar spočíval podle publicisty Josefa Chuchmy v tom, že měl "smysl pro dramatičnost, pro dobře prodejné, emocionální sdělení. Podával sugestivní zprávy nejen o předmětu svého psaní, nýbrž i o sobě samém - a Reportáž psaná na oprátce je vyvrcholením této sebeprezentace." Svůj první - desetidenní - politický trest za provolávání komunistických hesel si odpykal na Pankráci, odkud byl propuštěn dříve, než stačil poslat do Tvorby svůj první moták, napsaný na vnitřní stranu cigaretové krabičky. V roce 1933 pro trestní stíhání dokonce odešel do ilegality a poprvé na sebe k pobavení svého okolí vzal identitu starého profesora, pod kterou každodenně řídil redakční porady komunistických Haló novin z pražské kavárny Roxy. Novinář Ferdinand Peroutka k Fučíkově prvorepublikové protistátní revoltě rovněž ironicky dodal: "Jak bylo zvykem v té době, říkal, že se ukrývá před policií, když prostě prchal před milenkou, která ho omrzela." Roku 1938 si po mnohaleté známosti vzal za ženu Augustu Kodeřicovou, později známou jako Gusta Fučíková. Pozoruhodné je, že za svědka jim vedle Jana Švermy šel pozdější organizátor poválečného komunistického teroru Bedřich Reicin. V padesátých letech ho pak Fučíková při vykonstruovaných procesech i po jeho popravě křivě obviňovala, že byl udavačem gestapa a má na svědomí i "Julkovu" smrt (Reicin byl od roku 1940 v Sovětském svazu). Jejich manželský svazek byl nicméně oběma pojímán spíše volně: v duchu svého komunistického přesvědčení pokládali manželství za buržoazní přežitek, a jako sezdaní navíc mohli žádat úřady o penzijní příspěvek. Od počátku nacistické okupace prodléval z obav ze zatčení (pověstná protikomunistická zatýkací akce GITTER-Mříže v březnu 1939) v ústraní v Chotiměři nedaleko Domažlic u svých rodičů a věnoval se literatuře: zabýval se zde odkazem Boženy Němcové a Karla Sabiny. Do Prahy se vrátil následujícího roku na podzim; tentokrát již pobýval ilegálně u známých v Nuslích. I přes své výhrady k podepsání německo-sovětského paktu Molotov-Ribbentrop se do protinacistického odboje plně zapojil až po napadení Sovětského svazu Německem v červnu 1941. Ilegálně například vydával Rudé právo a další tiskoviny. V letech 1941–1942 byl členem druhého ilegálního ústředního výboru KSČ. 24. dubna 1942 byl zatčen v Praze v bytě manželů Jelínkových na adrese U Družstva Ideál 1133/23 (tehdy ulice Chittussiho). Roku 1943 odsouzen k trestu smrti a poté ve věznici v Berlíně-Plötzensee popraven oběšením (nikoli gilotinou, jak bývá obvykle tradováno; 7. září 1943 byla popravčí komora v Plötzensee poškozena bombardováním a gilotina byla načas vyřazena z provozu; popravy bylo možné vykonávat pouze oběšením). Po roce 1948 se stal „legendou“, což bylo způsobeno několika faktory. Komunisté potřebovali literární vzory, které šlo najít v poezii, v próze jich však bylo málo. Jednalo se o komunistu, který ve vnitřních sporech KSČ stál na prosovětské straně. Další výhodou byla jeho protinacistická aktivita a konečně i to, že byl mrtvý, což zajišťovalo, že neudělá něco nežádoucího.
kategorie: instituce
/ hasičské sbory
lokalita: domažlicko
GPS: 49°30'15.922"N, 13°1'18.877"E
typ: chata
lokalita: špičácko
obec: Hamry
kapacita ubytování: 30
cena ubytování: od 390 Kč
