Šumava.cz

Jan Böhm (25.listopadu 1888, Praha - 4.dubna 1959, Blatná) byl český zahradník a pěstitel růží. Je označován za jednoho z „otců zakladatelů“ českého růžařství.  Jan Böhm se narodil v Praze na Vinohradech do rodiny zahradníka. Otec Jan Nepomuk Böhm vynikal v pěstování hyacintů, narcisů a šlechtění růží. Pocházel z dynastie Böhmů - architekt Čestmír Böhm (1893–1966) byl propagátora zahradních alpin a uznávaného znalce a pěstitele skalniček. Publikoval o nich články v tisku, psal knížky a v jeho práci pokračoval jeho syn téhož jména, jenž zemřel v roce 2005. Jan Böhm  vychodil obecní školu ve Vršovicích a u otce se vyučil zahradníkem. Po té odjel na tříletou praxi do Německa, kde se rozhodl věnovat se trvale pěstování růží. Dále praktikoval v Lucembursku a ve Francii. Před vypuknutím první světové války se nakrátko vrátil do Čech, ale v červenci 1914 narukoval (bojoval na ruské a italské frontě). Poté co byl raněn jej konec války zastihl doma na rekonvalescenci. Po válce mu jeho otec nabídl své pozemky v Blatné, sice nebyly považované za vhodné pro pěstování růží, ale jan neměl na jiné pozemky prostředky. Již v roce 1919 se dvěma pomocníky poprvé vysázel pět tisíc růžových pláňat na dvouhektarovém pozemku. Záhy na to založil v Blatné zahradnictví a začal ve velkém pěstovat a šlechtit růže. K údivu se ukázalo se, že podnebí a podmínky, které se zdály být pro růže nevhodné, jim vyhovují a růže jsou odolnější proti škůdcům a chorobám. Také se v tomto roce žení s místní dívkou Marií Maříkovou z Hajan. V roce 1922 se poprvé zúčastnil růžařské výstavy, na níž získal čestné uznání a stříbrnou medaili. V roce 1925 vyšlechtil svoji první růži, kterou pojmenoval „Máňa Böhmová“ po své prvorozené dceři. To už zaměstnával 16 lidí, dva roky vyvážel i do zahraničí a růže pěstoval na sedmi hektarech. V roce 1933 se jeho podnik rozrostl o nakoupené pozemky na 20 hektarů a již tehdy byl proslulý i v zahraničí. Výpěstky zasílal mimo celé ČSR do Jugoslávie, Německa, Rakouska, Polska, Maďarska, Francie a USA. Expedoval ročně více než 200 000 odolných a neobyčejně vytrvalých sazenic, včetně první modré růže na světě, nazvané „Generál Štefánik“ a uvedené na trh 1932. Böhm byl také zdatný marketér. Příkladem vydařené reklamy je původní česká opereta Na růžích ustláno. Její premiéru v prosinci 1933 v brněnském divadle Na hradbách provázela Růžová soutěž. Diváci měli hádat, kolik růží bylo použito ve výpravě operety. Odměnu do soutěže věnoval Jan Böhm. Řekl k tomu: „Nadšen krásnou operetou rozhodl jsem se darovati pro soutěž celou mou kolekci československých růží, mých vlastních výpěstků, jejichž cena jest dle ceníku 760 Kč a jež pozůstává ze 41 růží různých druhů a barev. Růže pošlu včas před jarním vysazováním.“ Ve skutečnosti představení zdobilo 23 210 růží, což musel být uprostřed zimy pro diváky obzvlášť krásný zážitek. I díky Böhmově velkorysosti měla opereta obrovský ohlas, že ji rok nato zfilmoval Miroslav Cikán s Jindřichem Plachtou, Lídou Baarovou a Antonií Nedošinskou a některé záběry se točily na Böhmových plantážích. Zahradník se opět inspiroval a vyšlechtil růži Lída Baarová. Příkladem Böhmových dalších kultivarů byly pnoucí růže s plnými bílými květy Máňa Böhmová (1925), Jan Hus (1932), Česká pohádka (1933) aj. Každoročně, až do druhé světové války, uváděl Böhm na trh vlastní novinky růží, vystavoval na domácích i zahraničních výstavách, kde jeho výpěstky byly pravidelně oceňovány. V roce 1933 získal Velkou medaili města Paříže, zlatou medaili na Mezinárodní výstavě růží ve Francii, zlatou medaili v Bratislavě a četná uznání v dalších zemích. Jan byl rovněž společensky a organizačně činný. Působil jako zpravodaj Státního statistického úřadu, rada patentního soudu a člen poroty na Mezinárodní soutěži novinek růží v Paříži. Přijal členství v růžařských společnostech ve Francii, Anglii, Holandsku, Německu, Španělsku a USA. Publikoval odborné články v zahradnických časopisech. Spolupracoval s některými zahraničními růžařskými firmami (např. ve Francii, v USA) a jejich novinky uváděl na náš trh a naopak jejich prostřednictvím své výpěstky na trh v cizině. Značnou pozornost věnoval obchodní propagaci svého podniku a napsal vzpomínky, z nichž část byla publikována. V roce 1928 koupil v Blatné dům, který postavil architekt Jan Komanec. Ve vile bydlel s rodinou a sídlila tam i administrativa podniku. Po deseti letech bylo jeho růžařství největším podnikem v Blatné, zaměstnávající 70 lidí na plantážích a 11 lidí v administrativě včetně překladatelů cizojazyčné korespondence. Vydělané peníze Böhm stále investoval do rozšiřování podniku, nákupu nové techniky a další propagaci. Jeho plantáže patřily k největším i v evropském měřítku, proto se mu začalo říkat Baťa v růžích. Do roku 1950 Böhm vyšlechtil 120 druhů růží, kterým dával vlastenecká a poetická jména. Jako rada patentního soudu si je často legalizoval a pomáhal zvyšovat povědomí i o růžích menších pěstitelů. Mnoho z jeho výtvorů získalo ocenění, mimo jiné 14 zlatých medailí na řadě významných výstav v západní Evropě, což dále prohlubovalo jeho proslulost. Některé odrůdy pojmenoval po významných prvorepublikových politicích. Svou vlastní odrůdu od něho na návštěvě v Blatné v srpnu roku 1935 dostal třeba tehdejší ministr zahraničí Edvard Beneš. Když zemřel v roce 1937 prezident Masaryk, poslal Böhm do Prahy 25 tisíc růží k uvití pohřebních věnců. O rok později pak vznikla růže T. G. M. Mimořádné byly i výstavy a procházky po plantážích, které organizoval přímo v Blatné. Na některé z nich přijelo třeba i 25 tisíc lidí a vypravovali se na ně zvláštní vlaky. Böhm udržoval čilý kontakt i s dalšími pěstiteli a dlouho udržoval korespondenci i se šlechtitelem Ivanem Mičurinem. Böhm měl v plánu také postavení rozária, kde by se mohly všechny jeho odrůdy pěstovat bez ohledu na roční dobu. Mělo být součástí hotelu a část budovy měla sloužit jako muzeum růží. Plány mu zhatila druhá světová válka. Zahradnictví muselo změnit sortiment. Květiny vystřídaly jahody, angrešt, rybíz, ořechy, jabloně, třešně, hrušně, ale také obilí a brambory... V této době se Böhm pokoušel vyšlechtit jedlé šípky, které by lidem dodávaly dostatek vitamínu C. O něco podobného se v Rusku snažil právě Mičurin a oba pěstitelé své úsilí i propojili. Po válce nastal krátký čas obnovy, ale v roce 1950 byl Böhmův podnik vyvlastněn a růžové plantáže dostal na starost místní komunální podnik Lidoslužby města Blatné. Böhm samotný tam působil už jen jako šlechtitel. Od té doby ale vyšlechtil jen jedinou růži, Hold Slunci (1956). O tři roky později zemřel a jeho dílo i to, co pro město udělal, bylo postupně, a zčásti zcela jistě i cíleně zapomínáno. Růže se sice v Blatné dál pěstovaly s různými výsledky, obnovit zašlou slávu se už nikdy nepodařilo a po roce 1989 zaniklo pěstování růží úplně. Žádný z jeho potomků se nestal profesionálním zahradníkem. V Blatné na náměstí J. P. Koubka má Jan Böhm pomník v podobě kamenných růží, zhotovený v roce 1987 podle návrhu architekta Jana Rampicha.