Šumava.cz

První zmínka o kostele sv. Petra a Pavla v Nová Bystřice pochází již z roku 1188. Základy kruhové sakrální stavby se nachází pod dnešní podlahou. V polovině 14. století byl zcela přestavěn na farní kostel a vznikly nástěnné malby na severní stěně presbytáře. V průběhu let byl však přestavován ještě několikrát. Věž v dnešní podobě pochází z konce 18. století. Základní kámen farního kostela byů položen nejpozději kolem roku 1335 a v polovině 14. století byl již zmiňován coby farní kostel, jemuž podléhaly osady Albeř, Artoleč, Peršlák, Braunšlágy, Hradiště (tehdy ještě pouhé opevnění), o něco později i Dobrá Voda a Wurmanns, pozdější Blato. Stáří základových zdí je odhadováno na 600 let. Od roku 1675 je kostelem děkanským. Základové zdi jsou ze žulových kvádrů, vrchní část z cihel. Kostel byl vícekrát přestavován. Po husitských válkách roku 1420, poté 1651, 1697, 1774 a 1788, zejména kvůli požárům. Z doby po požáru roku 1651 pochází renesanční tvar chrámové lodi, po ohni 1774 pro změnu byla v nynější podobě vybudována kostelní věž, 1785 na ní byl vztyčen kříž. Nejprve zde stála trojlodní gotická loď s dřevěným trámovým stropem, který zřejmě shořel za husitských bojů. Nová klenba se však při pozdějším požáru také zřítila a byla nahrazena 1697 barokní valenou klenbou. V původním stavu zůstala zachována kaple sv. Barbory (kaple mrtvých, neboli sv. Kříže). Také východně položený presbytář se zachoval v gotickém stylu s dvěma žebrovými klenbami ze 14.-15. století a pětibokým závěrem. Roku 1937 byly při renovaci této části kostela odhaleny gotické fresky nad vchodem do sakristie z poloviny 14. století, představující zřejmě 7 apoštolů, zbylých pět se sice předpokládalo na protější straně, provedená sonda však nic neodhalila. Nad vchodem do sakristie a v sakristii samotné vidíme pětilistou růži, znak pánů z Landštejna. Barokní hlavní oltář, dílo sochaře Matthiase Strahovského a dačického truhláře Jana Červenky z let 1765 - 1766, zaujímá celou šířku presbytáře. Oltářní obraz Odevzdání klíčů maloval Jan Leopold Teussinger ze Slavonic (1766) a vidíme na něm Ježíše podávajícího sv. Petrovi klíče od nebeského království. V roce 1929 byl hlavní oltář renovován a svatostánek pozlacen, o rok později byl již oltář osvícen šedesáti elektrickými žárovkami. Okna zdobí baldachýny s andělíčky, na levém oblaku spočívá papežská koruna, na pravém otevřená kniha se znakem A W. Po stranách obrazu vidíme sochy čtyř evangelistů , pod okny se nacházejí řezbářské reliéfy - na levém vidíme vyvedení sv. Petra ze žaláře, kde zrovna anděl budí sv. Petra, přikovaného a se sepjatýma rukama, stranou spí tři římští vojáci, na pravém je znázorněno zachránění sv. Pavla, jehož právě pouštějí v koši přes hradby Damašku. Čtyři ozdobná okna z roku 1911 znázorňují výjevy z Ježíšova dětství - archanděl Gabriel zvěstuje Marii, že se jí narodí Ježíš (Ave gratia plena Dominus tecum), setkání Marie s Alžbětou (Benedicta tu en mulieribus), útěk do Egypta (Surge et fuge in Aegyptem) a návrat asi dvanáctiletého Ježíše s rodiči z Jeruzaléma do Nazaretu (Et descendit cum eis et Venit Nazareth). Na severní stěně presbytáře visí obraz sv. Máří Magdalény, o kousek dál se na kamenné desce dočteme o kazateli původem z Bystřice Ehrendorfovi, působícím později v Římě. Na severovýchodní straně kostela se nachází oltář Bolestné Panny Marie, Kristu se klanějí dva andělé a po stranách stojí sochy sv. Anny a sv. Jáchyma (stříbrná socha Marie byla s jinými stříbrnými soškami a náčiním na císařský rozkaz roku 1786 převezena do vídeňské mincovny). O kousek dál se nachází barokní kaple sv. Barbory neboli kaple mrtvých, z oltáře sv. Kříže (1701) zde zůstaly pouze sochy sv. Barbory a sv. Kateřiny, stojící vedle barokního oltáře sv. Jana Nepomuckého z 18. století. Je zde rovněž řada ozdobných náhrobků, pocházejících ze zrušeného hřbitova. Za destičkou s nápisem po levé straně je pochováno srdce Adama Paula Slavaty (zemřelého 2.července 1657 a tělo bylo s velkým průvodem dopraveno do kostela sv. Kateřiny v Jindřichově Hradci). Naproti visí obraz sv. Františka Serafínského. V kapli se zachovala gotická křížová klenba s pětibokým závěrem. V době vánoční zde bývá vystaven dřevěný betlém, zakoupen roku 1928. Naproti na jižní straně kostela spatříme ve třech menších kaplích s oltáři z let 1650 až 1800 obrazy sv. Josefa s Ježíškem, Božského Srdce Páně (původní obraz sv. Tekly byl v minulém století přenesen do Mnichu) a P. Marie Neposkvrněné. Nad nimi se nachází empora, v níž například koncem 17. století měl sedadla zdejší cech soukeníků. Naproti vidíme zavěšené panské dřevěné oratorium, spojující kdysi kostel se zámkem. Vedle na zdi je vymalován obraz na památku padlých ze zdejší farnosti v 1. světové válce. (Den Gefallenen aus der Pfarrgemeinde Neubistritz). Pod kůrem lze spatřit sochu sv.Floriána a v rohu sochu umírajícího sv. Šebestiána. V roce 1923 byla provedena oprava kostela, přitom bylo objeveno několik hrobů a hrobka pod nešporním oltářem byla překlenuta dvěmi kamennými deskami. Pro zajímavost můžeme uvést, že roku 1929 byla z Vídně objednána 14 m dlouhá třídílná bambusová tyč kvůli odstraňování pavučin ze stropu kostela. Nad obloukem stříšky barokní kazatelny (1753) s vyřezanými postavami sv. Petra a Pavla drží dva andílkové desatero přikázání. Podobně jako u hlavního oltáře a oltáře sv. Barbory se jedná o práci dačického sochaře M. Strahovského. Před křtitelnicí ze sedmnáctého století se i nadále konají křty. Hrobka pod kostelem byla užívána v 15. a 16. století coby pohřebiště pro pány z Kraiku, bylo zde pohřbeno více příslušníků tohoto rodu. Věž stojí na starých gotických základech z 15. století, má téměř dva metry tlusté zdi a přízemní síňku s křížovou klenbou, kde se od roku 1830 nachází socha Nejsvětější Trojice na sloupu. Pískovcový originál sochy Nejsvětější Trojice, která jinak zdobí na morovém sloupu též zdejší náměstí, spatříme v kostele vedle zpovědnice. Po požáru z roku 1774 byla věž postavena v dnešní podobě (1786 - 1788) podle nákresu pražského tesaře Heidra. Také za války 24. června 1916 kostelní věž z části vyhořela. Roku 1929 byly ze sbírek zakoupeny tři zvony pro kostel sv. Petra a Pavla a pro hřbitovní kostel jeden zvon, který nebyl vysvěcen, neboť na jeho koupi přispěli i protestantští věřící, aby se jim též mohlo zvonit.Ve věži nyní visí tři zvony (z let 1692, 1822 a 1929), za obou světových válek byla řada zvonů na Novobystřicku zabavena pro vojenské účely: Jako třeba zvon Petr - Pavel z roku 1697 (720 kg), slitý ze starších zvonů poškozených při ničivém požáru. Třídílné barokní varhany z roku 1738 ozdobené dvěma anděly a dvěma květinovými košíky byly v dubnu 1940 vyměněny za nové, zatímco vrchní deska původních varhan zůstala zachována. Od ledna do listopadu 1997 provádělo okresní muzeum v Jindřichově Hradci v kostele archeologický výzkum. Byly přitom odkryty základy mohutné kruhové sakrální stavby z období pozdně románského konce 12. století s vnitřním průměrem 13,5 m. Pověst, že město stávalo někde na místě Obory, podle tohoto neodpovídá pravdě. Snad tam stávala vesnice Bystřice, při budování města přenesená na své nynější místo.V sondách pak byly nalezeny kromě zmíněného srdce A. P. Slavaty mladší kosterní hroby ze 16. - 17.století. Během výzkumu byly objeveny také dva články gotických sloupů, které nyní slouží ve zdejším kostele spolu se zbylými dvěma gotickými články z farní zahrady coby základ nového obětního stolu a ambonu. Kolem kostela se až do vlády Josefa II. nacházel rovněž první městský hřbitov, oddělen od zámku vysokou zdí. V letech 1940 - 1945 spravováno ze St. Pölten. Vikariát novobystřický existoval v letech 1938 - 1945.