detailní info
kategorie: kultura a památky
/
kostely
lokalita: táborsko
GPS: 49°24'52.056"N, 14°38'42.754"E
popis
Na místě tvrze zničené za husitských válek na vysoké stráni nad Lužnicí nedaleko Tábora stojí barokní poutní kostel Panny Marie z let 1701-1704 s ambity, kaplemi a rezidencí. Dále barokní kaple z doby kolem roku 1730 nad pramenem Dobrá voda, u ní křížová cesta z poloviny 19. stol. V západní části Tábora na pravém břehu Lužnice se nalézá místo, které dnes nazýváme Klokoty. Dříve bylo nazýváno Hora Klokotská. O názvu proč právě Klokoty jsou uvedeny dvě legendy. První z nich říká, že název dostaly po keři KLOKOČÍ (naše babičky měly z klokočí udělány růžence), které rostlo právě na místě, kde Klokoty stojí. Druhá a pravděpodobnější je legenda, že jméno Klokoty dostaly od klokotajícího pramene Dobré vody. Původ jak chrámu, tak osady podle pověsti sahá do dávné doby. „Rytíř Koten, který na protějším kůželovitém kopci pevný hrad z kamene a vápna Kotnův hrad čili Kotnov byl vystavěl, položil prý i na této hoře Klokotské základ k rozsáhlému sídlu nejen proto, že tu poloha byla půvabná, nýbrž proto, že vysoká planina na temeni hory se rozkládající dosti pohodlného místa k usídlení se poskytovala. Než pán Kotnova byv předčasnou smrtí uchvácen nemohl záměr svůj více uvésti ve skutek. Teprve za dob jednoho z potomků (Chvalboje) vystavěli sobě lidé ve službě pánův z Kotnova stojící v háji klokočovitém malé dřevěné chatrče, které ustavičně se rozmnožovaly, neb příjemná poloha hory byla příčinnou.“ Klokočové keře byly vysekány a domků časem přibývalo. Tak byl založen městys Klokoč či Klokot zvaný s hradem téhož jména, jejž bezpochyby páni z Kotnova byli vystavěli. Tak daleko sahají pověsti, o nichž P. J. Hynek, bývalý duchovní na Klokotech ve svém rukopise uvádí. Ve 12. století na Klokotech sídlili mocní Vítkovci. Určitá zpráva o Klokotech je v dějinách z roku 1220 v listině, kterou Vítek z Prčic vesnici Kojetín daroval Milevskému klášteru. Vítek z Klokot (bratr Vítka Prčického) podepsal tuto darovací listinu jako první svědek. Kde stál hrad Klokotských Vítkovců nelze s určitostí potvrdit. Domněnky jsou, že stál na hoře, která nade „dobrou vodou se vznáší“. Oltářní obraz Panny Marie je centrálním prvkem poutního místa. Ranně barokní podoba posvátného obrazu Panny Marie Klokotské pochází z dílny pražského malíře Johanna Andrease Burgera z roku 1636. V roce 1743 byl obraz umístěn na stříbrný oltář od zlatníka Františka Seitze, který je mj. autorem náhrobku sv. Jana Nepomuckého v pražské katedrále sv. Víta, Vojtěcha a Václava. Typově patří obraz k tzv. klasovým Madonám, zvaných tak podle klasů obilí, zde ratolestí, rozesetých po Mariině rouchu. S tímto typem zobrazení podle vzoru stříbrné sochy milánské Madony z přelomu 13. a 14. století se můžeme setkat na více místech střední Evropy. Kostel Nanebevzetí Panny Marie stojí na místě původně jednoduchého gotického kostelíka o němž nemáme žádné zprávy. Po přestavbě z počátku 18. stol. připomíná půdorys kostela tvar dvojramenného kříže. Ke kruhovému základu kostelíka byla přistavena chrámová loď, nad původními kaplemi vedle presbytáře vznikly oratoře a další kaple po stranách lodi. Archivní doklady uvádějí, že stavbu vedl stavitel z nedalekých Ratibořských Hor. Strop nad hlavním oltářem má klenutou báň, která je bohatě zdobená štukaturou s obrazy znázorňujícími Narození Páně, Útěk do Egypta, Svatbu v Káně a další výjevy z biblických událostí. V nápisech pod obrazy je ukrytý chronogram udávající vznik stavitelského díla (1707 a 1708).
