Šumava.cz

Barokní klášter v Nových Hradech stojí několik desítek metrů od náměstí a je spojen s kostelem sv. Petra a Pavla. Stavba kláštera je ve tvaru čtyřúhelníku a v jeho středu je klášterní dvůr, zvaný zde jako „křížová zahrada“. Zakladatelem Kláštera Servitů byl vnuk Karla Bonaventury Buquoye, Ferdinand, který byl na válečném tažení proti Turkům roku 1664 těžce raněn. Tehdy učinil slib, že v případě svého uzdravení založí klášter ke cti Panny Marie. Základní kámen kláštera byl položen 27. května 1678 a na místě původní fary před dnešním vchodem do kláštera byl vztyčen kříž. Kompletně byla stavba dokončena v roce 1685. Stavebně navázal na stejnojmenný, původně gotický, po přestavbě barokní, kostel (samotný kostel je zmiňován už v roce 1284, za husitských válek 1423 byl zřejmě poškozen a v roce 1467 vyhořel). Ke kostelu měli při založení kláštera podací právo cisterciáci z Vyššího Brodu a tak podle dohody z roku 1677 získali náhradou faru v Malšinách. V tomto roce byla také vydána zakládací listina kláštera, císařem Leopoldem schválená až v roce 1685. První čtyři servité ale přišli z kláštera Zvěstování Panny Marie v Rosavě u Vídně už v roce založení a začali s přípravou pro stavbu konventu. Jeho stavbou byl pověřen Bartholomeus Spee, ale v roce 1681 byl odvolán. Přesto stavba pokračovala dál a v září tohoto roku se řeholníci nastěhovali do částečně hotového konventu. K jeho uzavření do čtyřkřlídlé podoby došlo až v roce 1685. V roce 1886 byla zrušena česká řádová provincie a klášter připadl provincii tyrolské, v roce 1918 byl klášter opět z této provincie vyčleněn. Klášter je čtyřkřídlá patrová budova. Klenby bývalého refektáře, knihovny a kaple doplňují bohaté štuky z doby výstavby kláštera. Klášter sloužil svému účelu až do roku 1945. Po roce 1945 byli odsunuti řeholníci německé národnosti, ostatní byly vyhnáni v roce 1950. Klášter se stal sídlem pohraniční stráže. Svým působením klášter silně zdevastovali a nakonec sami odešli, protože jim objekt již nevyhovoval. Až do roku 1991 objekt chátral. Obnova kláštera v 90. letech je spjata s osobou pátera Bonfilia (narozen roku 1926 v Údolí u Nových Hradů), který se stal symbolem pro celé město. Jeho energie a neutuchající optimismus vedly nejen k obnově objektu kláštera, ale také k návratu duchovních hodnot, které svým příkladem reprezentoval. Obnoven byl především díky darům z Rakouska. Se smrtí pátera Bonfilia v roce 2005 zemřel poslední servita v České republice. Na mariánskou tradici novohradského kláštera však navázalo společenství papežského práva „Rodina Panny Marie“. Prostory kláštera jsou stále otevřeny pro všechny lidi dobré vůle a je nazýván „Domem setkání“. V současnosti je klášter kulturním a duchovním centrem, ve kterém se konají různé vzdělávací programy, tvořivé dílny, koncerty nebo výstavy. Řád s regulemi sv. Augustina založilo v roce 1233 ve Florencii sedm vážených měšťanů (svatořečeni v roce 1888) k povznesení kultu Panny Marie. Po krátkém zrušení byl obnoven v roce 1290. Na čas byli servité přičleněni k observantům, od kterých se v roce 1570 opět odloučili. Členové řádu se věnují duchovní správě, vyučují ve školách, pracují v nemocnicích a věnují se misijní činnosti. Do Čech servity povolal císař Karel IV. a usadil je u kostel Panny Marie na Trávníčku (Nové Město). Mateřský konvent si servité vybudovali na Starém Městě u kostela sv. Michala. Další konventy vznikly v 17. a 18. století – v Rabštejně, v Jaroměřicích, ve Veselí na Moravě, v Konojedech, v Králíkách a v Nových Hradech. Nejdříve patřily kláštery k německé provincii řádu, v roce 1714 vznikla provincie česká. Ta zanikla za josefínských reforem a poslední český konvent v Nových Hradech byl připojen k tyrolské provincii. Řeholníci nosí černý hábit se škapulířem a koženým řemenem, ve znaku má řád malá písmena "ms".