Šumava.cz

František Slunečko (2.října 1886, Mladá Vožice- 10.prosince 1963, Praha) byl český generál, legionář 1. sv. války, člen Obrany národa, vedoucí ilegální voj. skupiny ALEX a vojenský velitel Čech při Pražském povstání 1945. Narodil se 2. října 1886 v Mladé Vožici, v Českých Budějovicích získal vyšší reálné vzdělání a svá studia ukončil složením státní zkoušky ze strojního inženýrství na Českém vysokém učení technickém v Praze (1909). Základní vojenskou službu vykonal od 1. října 1910 v Sankt Pöltenu (Svatý Hypolit) v Rakousku a absolvoval jednoroční vojenskou školu v Linci, do civilu odešel v hodnosti šikovatele. V roce 1912 absolvoval voj. cvičení jako velitel čety a pak pracoval v Čechách u státní pošty. Do jeho života však znenadání vstoupila první světová válka a František byl povolán na ruskou frontu. Již po necelých třech měsících ale padl do ruského zajetí a následující dva roky strávil v táboře v Pokrově (Vladimírská gubernie). V roce 1916 dobrovolně vstoupil do srbské armády, kde získal hodnost podporučíka a stal se velitelem čety 2. srbské dobrovolnické divize. Do vlasti se vrátil v srpnu 1920 v hodnosti majora. V období první republiky jeho kariéra rychle stoupala – po povýšení do hodnosti plukovníka převzal velení pěšího pluku 8 v Českém Těšíně a již v červenci 1936 byl povýšen na brigádního generála, s čímž souvisela i funkce zástupce velitele Zemského vojenského velitelství Košice. Svoji poslední funkci zastával během mobilizace na podzim 1938, kdy byl pověřen vedením hraniční oblasti Jemnice. Po počátku okupace se okamžitě zapojil do odbojové činnosti a stal se vojenským velitelem Obrany národa pro oblasti Morava-západ. Pod krycím jménem „Alex“ žil od konce roku 1939 v přísné ilegalitě a postupně se mu podařilo vybudovat ilegální zpravodajskou organizaci s rozsáhlými kontakty. Protože byl František Slunečko jedním z mála, jemuž se podařilo vyhnout zatčení, ujal se 30. dubna 1945 vedení domácího odboje po generálu Novákovi, čímž na sebe vzal nelehký úkol velení v posledních těžkých bojích s Němci. Po živelném propuknutí povstání v pražských ulicích dne 5. května vydal rozkaz vojensky zasáhnout proti okupantům. Nařídil pohotovost české policii a následně obsazení rozhlasu, telefonní ústředny, nádraží, hlavní pošty a jiných strategických bodů. Rovněž byl v čele delegace České národní rady, která přijala kapitulaci sil generála Reimanna. Ve své funkci zůstal František Slunečko až do propuštění generála Zdeňka Nováka z pankrácké věznice. Následně se stal jeho zástupcem v čele velitelství „Alex“, které v neklidných květnových dnech zajišťovalo znovuobsazení pohraničních oblastí českým vojskem. Za své zásluhy v řadách domácího odboje byl František Slunečko v srpnu 1945 povýšen na divizního generála a v říjnu se stal velitelem I. sboru. Pro svůj pokročilý věk však zůstal v aktivní službě již jen do června 1946, kdy byl vzhledem k dosažení šedesáti let přeložen do výslužby. Ani jemu se však nevyhnuly perzekuce po únoru 1948 – byl zatčen a vyšetřován v souvislosti s procesem s ilegální organizací „štáb organizace PZ – Pravda zvítězí“. A ačkoli nebyl odsouzen, po propuštění z vazby byl degradován na vojína v záloze a roku 1951 nucen vystěhovat se z Prahy. Zemřel 10. prosince 1963 ve věku 77 let. Po listopadu 1989 byl posmrtně rehabilitován a byla mu vrácena hodnost divizního generála. Za své zásluhy byl prezidentem republiky Václavem Havlem v roce 1998 vyznamenán in memoriam Řádem Bílého lva – vojenské skupiny, III.tř.