Šumavský rozcestník: Zeyer Julius

Zeyer Julius

detailní info

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: strakonicko
GPS: 49°8'44.860"N, 14°10'33.872"E

popis

Julius Zeyer (26. dubna 1841, Praha - 29. ledna 1901, Praha) byl český prozaik, dramatik a básník, přední představitel lumírovské generace. Také je označován za jednoho z nejvýraznějších českých novoromantiků či předchůdce dekadentů. Pocházel z pražské měšťanské rodiny, která měla francouzský a židovský původ. Jeho rodným jazykem však byla němčina. Studoval německou reálku a poté techniku v Praze. Jeho bratr byl významný český novorenesanční architekt Jan Zeyer z generace Národního divadla, který v letech 1873 - 1880 spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století. Julius Zeyer nedokončil studia a tak se rozhodl pro soukromé studium jazyků a literatury. Jeho tvorbu ovlivnila jeho česká chůva - tu považoval za ideální lidovou ženu a byla to ona, kdo mu vyprávěla staré příběhy. Zeyer cestoval po celé Evropě, dokonce odmítl otcovo přání vést rodinný dřevařský závod. Raději odcestoval do Ruska, kde se živil jako vychovatel ve šlechtických rodinách. Jeho nejmilejším místem v Čechách byly Vodňany, kde měl své přátele jako Otakar Mokrý nebo František Herites. Zeyer nesouhlasil se soudobou bázlivou měšťanskou společností. Do svých literárních děl obsazoval hrdiny schopné velkých citů, opěvujících svobodu a bojujících proti zlému. Psal zejména epiku veršovanou, nebo psanou prózou, méně pak lyriku. Snažil se o to, aby čtenář 19. století pochopil jiné kultury a snažil se vcítit do jejich života. Ve Vodňanech vznikla díla jako - romány Jan Maria Plojhar a Dům U tonoucí hvězdy a Tři legendy o krucifixu, básnickou tvorbu zastupuje Karolinská epopeja na starofrancouzský námět a Trojí paměti Víta Choráze, z dramatické tvorby tragédie Neklan na námět z českých pověstí (hra na biblické téma Z dob růžového jitra), ale především básnická pohádka Radúz a Mahulena, hraná s hudbou Josefa Suka. Zeyer se rád vydával na procházky do okolí Vodňan - jeho oblíbeným místem se stal poutní kostelík Jména Panny Marie na Lomci (lidově zvaný Lomeček 7 km jižně od Vodňan) ke kterému vede Zeyerova stezka. Časté návštěvy toho místa ho inspirovaly k sepsání prozaické legendy Zahrada mariánská. V objektu kláštera Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka, které na Lomci působí od roku 1971, je umístěna socha Madony, jež kdysi zdobila výklenek průčelí vodňanského domu U čápů, v němž Zeyer žil. Heritesovým odchodem z Vodňan (1896) a úmrtím přítele Otokara Mokrého (1899) se rozpadl vodňanský literární trojlístek. Byla pryč doba, kdy do Vodňan přijížděly významné osobnosti českého kulturního, společenského i politického života jako A. Heyduk, A. Jirásek, J. Vrchlický, J. V. Sládek, S. Podlipská, A. Chittussi, J. Mauder, S. Čech, J. B. Foerster, Z. Braunerová, F. Bílek aj.. Osamělý Zeyer se rozhodl k návratu do rodné Prahy, kde po 16 měsících zemřel 29. ledna 1901 v Praze a jeho smrtí odešel další představitel proudu lumírovců české kultury. Jeho pobyt ve Vodňanech připomíná pamětní deska na domě s textem: "V tomto domě žil a tvořil svá díla Julius Zeyer v letech: MDCCCXC - XCIX (1890 - 1999)" která je zde od roku 1905. Dům nesl název U čápů (protože na něm kdysi po léta hnízdili čápi) a to část Vodňan se v současnosti jmenuje příznačně Zeyerovy sady.