Šumava.cz

Dobrá Voda je místní část Horní Stropnice a poutní místo v Novohradských horách na severovýchodním svahu Kraví hory. Barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie Dobré Rady , Dobrá je jako dominanta lokality viditelná za jasného počasí až z Budějovicka, Třeboňska atd. Dobrá Voda byla pro svou mírně radioaktivní vodu a polohu lokality s nejčistším vzduchem v Čechách vyhledávána jako lázeňské místo. Byla nejnavštěvovanějším poutním místem v českobudějovické diecézi, kam přicházeli poutníci nejen z Čech a Rakouska, ale i z Bavorska, Moravy a z Uher. Kostel byl postaven za vlády hraběte Karla Alberta Buqoye v letech 1708 - 1715 podle plánů neznámého autora. Napřed ale byla známější a slavnější výše položená Vilémova Hora - roku 1564 zde byl objeven léčivý pramen a místo nazýváno dle majitele  Viléma z Rožmberka „Vilémova hora“, v 16. a 17. stol. zde byly  lázně, roku 1653 ves povýšena na městečko. Český název „Hojná Voda“ dal místu František Palacký (ve smyslu hojivá). Lázně navštěvovaly i významné osobnosti, např. Petr Vok, Viléma z Rožmberka, příslušníci rodu Buquoyů, spisovatel a historik Zikmund Winter a další. K jeho objevu se váže pověst o zraněném dřevorubci, jemuž se na nedalekém buku zjevila sv. Anna, která mu poradila, aby si ránu omýval vodou z pramene. Zakrátko se uzdravil. Událost se roznesla po kraji a lidé k pramenu houfně přicházeli. Proto zde na konci 16. století vzniklo poutní místo s jednolodním kostelem sv. Anny. Od 18. století měla Hojná Voda silnou konkurenci v nedaleké Dobré Vodě (Brünnl). Na konci 17. století se pasáčkovi z Bedřichova zjevila nad jedním pramenem Panna Maria. Krátce na to zde došlo k několika zázračným uzdravením. Jeden zázrak se stal 4. října 1701 ve vědění selského synka Matěje Egydy z Rauhenschlagu (Chlupatá Ves - Meziluží). Zázrak dal podnět k založení poutního místa - studánky nad Renavou (Brunni ober der Rohrnau ) - dnešní Dobré Vody. Osada se tak rozrostla, že 30. června 1707 byla povýšena na město a poté byly propůjčeny mnohé výsady zdejším řezníkům, pekařům a perníkářům. Vlastní vyobrazení s vyobrazením skalnaté  hory se studánkou, pramenem a zlatým zvonkem obdrželo toto poutní místo roku 1717. Kaplička nad zázračným pramenem záhy přestávala stačit davům poutníků a tak hrabě Albert Karel Buquoy začal roku 1706 se stavbou poutního a farního kostela Panny Marie Nanebevzaté. Ke slavnostnímu vysvěcení došlo roku 1715. Kněží zde působící vybíral hrabě z vyšebrodského kláštera. Rozrůstající se obci (v roce 1718 postaven zámeček, buquoyská rezidence, která sloužila k ubytování řeholníků, kněží a bohatších poutníků a od roku 1721 byla vybavena lázněmi, v roce 1747 přibyla škola) byla udělena svoboda trhu a znak - na modrém štítu porostlý vrch, z něhož prýští pramen. Barokní chrám má eliptický půdorys uprostřed prostoupený krátkým transeptem, k němu jsou přistaveny dvě věže, k východní přiléhá sakristie. Kostel obklopuje ambit se dvěma kaplemi. K průčelí přiléhá dvojramenné schodiště, pod ním se nalézá trojdílná otevřená kaple, v jejím středu nádrž s léčivým pramenem. Kostel je celkově charakterizována jako čisté baroko. Stavitel není známý, ale jako stavitelé jsou někdy uváděni Dienzenhofferové nebo stavitel Santini. Hlavní oltář byl roku 1729 pozlacen a od Giacomma Borgesse z Janova byly vyhotoveny bohaté štuky a malby, na stropě pak nádherná freska „Loretánská Litanie“. Zařízení interiéru vzniklo v druhé polovině 18. století. Jeho symbolem je hlavní oltář dokončený v roce 1718. Uprostřed něj je zlacený rám s kopií obrazu Panny Marie Těšitelky Dobré Rady (kopie obrazu ze Štýrského Hradce). Ten původní byl 1. září 1841 zničen bleskem. Při požáru v roce 1949 kostel sice utrpěl, ale na rozdíl od okolních domů zůstal jako zázrakem zachován. Poutní sezóna trvala od sv. Floriána do sv. Linharta (5. května až 6. listopadu), přičemž každoročně přicházely desetitisíce poutníků (v prvních letech po postavení chrámu se odhadovalo až 60 tisíc lidí). Poutní procesí z Čech i Dolního Rakouska přicházela až do roku 1938. Po roce 1945 bylo obyvatelstvo městyse Dobrá Voda vystěhováno a začalo bourání budov, včetně buquoyské rezidence. Byl zasypán i hlavní pramen a hrozilo zboření kostela. V šedesátých letech byla na několik let tradice poutí obnovena. Za normalizace začala Dobrá Voda opět upadat. Po roce 1989 ožila zásluhou turistického ruchu a zásluhou rakouských účastníků bohoslužeb. Od roku 1708 měla Dobrá Voda společnou farnost s Hojnou Vodou. Matriky jsou zde od roku 1706. Farář sídlil původně v Hojné Vodě a na Dobré Vodě kaplan, od roku 1712 sídlili faráři v Dobré Vodě (Hojná Voda se oddělila jako samostatná farnost roku 1855) V letech 1940 - 1941 spravováno ze St. Pölten, v letech 1942 - 1945 z Lince. U kostela najdeme také jedno ze zastavení naučné stezky Paměti Novohradska.