Šumava.cz

Farní kostel sv. Mikuláše v Suchdole nad Lužnicí byl vystavěn za vlády Karla IV. v letech 1361 - 1363, jako první jihočeský dvojlodní kostel s jedním středním sloupem, v této době suchdolskou osadu Landštejnové prodali Rožmberkům. Suchdolský kostel sv. Bartoloměje a Markéty, dnes sv. Mikuláše, vznikl v jednoduché plochostropé formě v 60. letech 14. století. Kostel byl prvním jihočeským dvojlodním kostelem s jediným středovým sloupem. Kamenická značka na ostění vstupu z presbytáře do sakristie společně s tvaroslovím portálů a kružbových konzol dokládá, že východní část svatyně realizovala v poslední čtvrtině 14. století skupina kameníků, která před tím mezi lety 1367 - 1380 pracovala na stavbě augustiniánského kláštera v nedaleké Třeboni, anebo přinejmenším velice dobře znala jeho podobu. Někdy v 80. - 90. letech 14. století však příslušný kameník odešel do Krumlova a kněžiště se sakristií zůstaly nesklenuty. Interiér presbytáře tehdy zřejmě uzavřel provizorní dřevěný strop a teprve v první nebo až v druhé čtvrtině 15. století došlo k vložení nynější síťové klenby bez svorníků, jejíž žebra nedosedají zcela přesně na klenební výběhy. Kamenických značek můžeme nalézt v kostele víc – jak ve vstupu z presbytáře do sakristie, tak na kamenných sloupech. Někdy z počátku 90. let 15. století pochází pozoruhodný, nedatovaný koncept stručného sdělení některého z úředníků vrchnosti, tedy pravděpodobně Vokovi z Rožmberka, těsně související se suchdolským kostelem. Jeho technický stav nebyl podle všeho dobrý – indikuje to již úvodní věta („Jakož Vaše Milost rozkázala v Suchdola kostel praviti“), ale i následné snad poněkud překvapivé sdělení „velmi se tomu lidé protivie a pravie, že nemají ani těch koní ani těch vozuov, by mohli les voziti, a potrhají se“. Z toho lze vyvodit technický stav suchdolského kostela a také to, že co nevyžadovalo ruku odborníka, provádí farníci svépomocí – k tomu patřilo i zajištění stavebního materiálu, a v daném případě především dřeva, patrně na zhotovení lešení. Jak vše dopadlo, nevíme. Je však pravděpodobné, že kostel opraven skutečně byl a také rozšířen, neboť roku 1493 je znám již jako trojlodní. V roce 1493 byl kostel znovu vysvěcen (zřejmě po rozsáhlých opravách) biskupem Benediktem z Waldštejna, jak dosvědčuje starý latinský nápis v presbytáři kostela – vedle hlavního oltáře – objevený roku 1855, v překladu zní takto: „Léta páně 1493 posvěcen jest tento kostel od nejdůstojnějšího v Kristu otce a pána, pana Benedikta šlechtice z Waldštějna Kamínského, dne 5. měsíce 7. Modlete se za duši jeho.“. Protože nebyl nápis dobře znatelný, obrátil se P. Müller, zdejší kaplan, na archiváře města Prahy, básníka K. J. Erbena. Ten odpověděl, a tak byl nápis doplněn a písmo ve výklenku opraveno. Předpokládá se, že právě v souvislosti s tímto svěcením došlo ke změně patrocinia – z tzv. Liber erectionum (erekční kniha, neboli ve volném překladu „zřizovací kniha“) z roku 1364 vyplývá, že tehdy byl kostel zasvěcen blahoslavené Panně Marii, Matce Ježíše Krista, sv. Bartoloměji a sv. Markétě, zatímco novější (a dnešní) zasvěcení zní sv. Mikuláš (Hadač uvádí sv. Mikuláš a sv. Florián). Proč však k této výměně došlo, to se lze jen dohadovat. Snad za to mohou husitské války a následné období nestability, během kterých mohla být původní patronace chrámu zapomenuta. Za vlády Rožmberků byl kostel povýšen na farní. Kostel následně sloužil jako farní pro relativně širokou spádovou oblast, později k němu byly přifařeny i vzdálené Jílovice. V roce 1820 byl kostel prodloužen mohutnou empírovou přístavbou s chórem a věží. Před přestavbou kostela v letech 1816 - 1820 byly při kostele dvě věže, menší věž byla u kostela a dřevěná věž nad kostelem. Protože věž u kostela byla malá, byl hlavní zvon zavěšen v dřevěné věži k tomu účelu postavené a zvonilo se zezdola v kostele. Sešlá dřevěná věž nad kostelem byla roku 1791 sebrána, věž ke kostelu přistavěná byla zbourána roku 1814. Než byla postavena nová věž nad kůrem, byly zvony dány do dřevěné zvonice k tomu postavené. O suchdolském kostele se dvěma věžemi svědčí kolorovaná mapa pořízená mezi lety 1565 až 1570 a zobrazuje teritorium mezi Suchdolem n/L., Ličovem, Mirochovem, Stříbřecem a rybníkem Podsedkem. V roce 1820 byly do věže dány čtyři zvony (velký, poledník, kaplanský a umíráček). Za zničené zvony v I. světové válce byly pořízeny dva zvony – sv. Vít a sv. Václav, které byly za II. světové války též zabrány a použity na vojenské účely. Dnes jsou ve věži dva zvony – velký zvon, který má hlas zvonu dis 2 a který je z roku 1876 z Bochumských oceláren s nápisem Bochum a umíráček „Karel“, na němž je nápis: „Dal K. Müller, kaplan 1861“, ulit byl ve Vídni (váží 21 liber a stál 44 zl. a 60 kr.), oba zvony přetrvaly obě světové války. Za faráře Pauknera  (1733 - 1739 sloužil v Suchdole) byla dána v kostele kamenná dlažba. Avšak roku 1820 za přístavby byla ponechána kamenná dlažba pouze v presbytáři, ostatní vytrhána a nahrazena cihlami, které málo vydržely, takže místy byly úplné jámy. Kde dnes začíná chór, tam do roku 1820 stála čelní zeď s hlavním vchodem. Při snášení této zdi byla snesena i část gotického stropu – od zadních sloupů k chóru – protože žebroví ztratilo oporu, a klenby byly nahrazeny rákosovým stropem. Roku 1855 byl kostel znovu vydlážděn, větší část podlahy byla položena mramorovými deskami, v zadní části jsou desky žulové. Mramorové desky z Lince - 582 ks za 367 zl. a 56 krejcarů stříbra. Občané přispěli 600 zlatých, dle pozemkové daně přispěl každý z jednoho zlatého daň - šest krejcarů. V roce 1855 dal kaplan P. Müller také vysadit kolem fary 40 moruší, chtěje pěstovat bource. Po jeho odchodu bylo však o ně špatně pečováno, takže pouze dva stromy vydržely 50 let. 11. 12. 1905 vyhořela farská zahrada a poté byly stromy poraženy také. Jan Valenta, starosta obce a Kraus, obchodník z domu u mostu do Tuště zřídili, každý na svůj náklad, dubovou lavici v presbytáři, levá byla Valenty a pravá Krausova, každá za 40 zlatých. Protože nebylo v presbytáři místo pro novou lavici pro pana skláře Stölzla „a do stolic, které tam jsou, chodit jim libo nebylo“, rozhodl se na svůj náklad postavit oratorium. Patronátní úřad to dovolil, tak se mohlo začít. Původní plán byl, aby byla nad sakristií, ta by tím ale byla zmenšena. 1858 byla proto oratoř postavena podle druhého plánu naproti sakristii. Základy byly vykopány jen 4 střevíce, protože se přišlo na hroby. Prostoru dole se užívalo a užívá jako komůrky na uskladnění věcí (té se pan Stölzle ze své vůle zřekl). Ještě před úpravou v roce 1820 byly postranní oltáře jak v lodi, tak i v presbytáři. V presbytáři byl po každé straně hlavního oltáře menší oltář, po pravé straně sv. Linharta, po levé straně sv. Jana Nepomuckého. V lodi po levé straně byl oltář Panny Marie a po pravé straně oltář sv. Anny. Při přestavbě kostela 1820 byly oltáře z presbytáře přesunuty do lodě, oltáře sv. Anny a Panny Marie byly tedy tenkrát zrušeny. Tři novogotické oltáře byly pořízeny do roku 1910, na hlavním oltáři je obraz sv. Mikuláše od R. Váchy  z r. 1887 (jako model sloužil knížecí puškař pan Habrda). Postranní oltář Panny Marie Lurdské (vpravo) pořídil pan farář Hruška r. 1908 poté, co se vrátil z Lurd. Protože jej farníci zaplatili sami ze sbírek, roku 1910 pořídil i druhý oltář Božského srdce Páně (na jeho místě dřív býval oltář sv. Linharta). Na hlavním oltáři vedle obrazu sv. Mikuláše je vlevo socha sv. Pavla, vpravo socha sv. Petra (z pozice hlavního oltáře), nad obrazem je socha Panny Marie. Nové varhany pochází z roku 1903 z dílny Čeňka Skopka, stavitele varhan z Tábora, jsou s 9 mutacemi s pedálem a mají 270 cínových a 216 dřevěných píšťal. Od roku 1954 jsou varhany elektrizované, vzduch do varhan je čerpán motorem. Cínové píšťaly ze starých varhan byly prodány panu Skopkovi jako hmota na výrobu dalších píšťal. Kolem celého kostela stála ohradní zeď, která byla na severní straně podél silnice kvůli vzrůstající automobilové frekvenci roku 1931 odstraněna. Kolem kostela býval dřív farní hřbitov, kde se pochovávalo do roku 1787. Ke kostelu v Suchdole nad Lužnicí patří také gotická dřevěná socha Panny Marie Suchdolské, jedna z krásných jihočeských madon. Madona ze Suchdolu (1400 - 1410) je zhotovená zřejmě v některé z pražských dílen. Skladem záhybů šatu a umístění Ježíška napodobuje krásnoslohé vzory - Krumlovskou, Plzeňskou a Toruňskou madonu. Panna Maria drží na levém boku nahého Ježíška, který oběma rukama svírá jablko. Tento motiv i poloha dítěte jsou velmi blízké Plzeňské madoně (kolem 1390, Plzeň, sv. Bartoloměj). Typ Mariiny hlavy s vysokou korunou a rouškou spadající na ramena připomene rovněž Toruňskou madonu (1390 – 1400, dnes nezvěstná). Některé partie řasení pláště Suchdolské madony jsou zrcadlově převráceným zpracováním šatu Plzeňské a Krumlovské madony (1390 – 1400, Wien, Kunsthistoriches Museum). Naopak zcela ojedinělým motivem je dvakrát ohrnutý rukáv na levé ruce Panny Marie. Suchdolská madona je zhotovena z lipového dřeva, mladší polychromie (barevná výzdoba plastik) byla odstraněna při restaurování roku 1937. Toto odstranění povrchové úpravy Madoně velice prospělo. Je vysoká 114 cm, široká 40 cm a hluboká 19 cm. Z Krajského vlastivědného muzea v Českých Budějovicích byla převedena roku 1953 do Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou. I v druhé polovině 20. století kostel zaznamenal různé změny. Roku 1952 byla opravena střecha kostela a 1953 byla obnovena fasáda kostela. Další velká oprava fasády kostela byla v roce 1970. Roku 1998 byla provedena nová elektroinstalace. V roce 1999 byla opravena věž kostela. V následujících letech probíhá oprava střechy - roku 2002 byla pokryta sakristie a na dvě etapy (2006 a 2008) byla pokryta střecha nad lodí. V roce 2004 byly vykáceny keře okolo kostela a prostor před kostelem byl vydlážděn a dány nové lavičky, vše z rozhodnutí financováno obcí. Na náklady Města byl roku 2010 pořízen nový motor k hodinám, které tak odbíjejí každou hodinu i půlhodinu.