Šumavský rozcestník: Klíma Ladislav

Klíma Ladislav

detailní info

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: domažlicko
GPS: 49°26'24.459"N, 12°55'41.418"E

popis

Ladislav Klíma (22.srpna 1878, Domažlice - 19.dubna 1928, Praha) byl český prozaik, dramatik a básník, ale především filosof. Ladislav Klíma byl autorem filozofických statí a úvah, prozaik. Byl jednou z nejpozoruhodnějších a nejsložitějších osobností české kultury z období kolem první světové války. Narodil se v Domažlicích v rodině vyučeného mlynáře, který se však místo tohoto povolání živil jako úředník v advokátní kanceláři. Klímův otec byl stoupencem T. G. Masaryka a regionálním politikem. Klíma, od mládí zaujatý filosofií, chodil až do roku 1895 na místní gymnázium, ale v lednu toho roku byl vyloučen za hanlivý výrok o habsburské monarchii („Ferdinand, panovník cizí, národu českému odlehlý, studený, zůstane u Čecha vlastence vždy nenáviděným, již proto, že prvním členem nynější panující dynastie na trůně českém.”). Byl vyloučen ze všech škol v Rakousku-Uhersku pro urážku panující habsburské dynastie. Přestoupil tedy na gymnázium do chorvatského Záhřebu, ale ani to nedokončil a roku 1904 odjel do Prahy kde bydlel tři roky s otcem v jeho usedlosti v Modřanech u Prahy. Po dosažení plnoletosti mu byl vyplacen dědický podíl po zemřelé matce a sestře. Osamostatňuje se a žije z těchto peněz. V roce 1909 zemřel Klímův otec a dědictví po něm, o které ale díky své nepraktičnosti z velké části přišel, mu umožnilo další několikaletou existenci. Vedl samotářský život a začal přispívat do časopisů, např. v letech 1919 - 21 do Tribuny a v roce 1925 do Práva lidu. Kritizoval pozitivismus a pohrdal univerzitním akademismem. Protože neměl občanské povolání, žil jednak z dědictví po příbuzných, jednak z drobných příspěvků od přátel, mezi něž patřil i básník Otokar Březina. Jindy si našel přechodné zaměstnání jako řidič, hlídač apod. Veškerý zájem Ladislava Klímy se soustředil na filozofii, v níž na něho působili Arthur Schopenhauer a Friedrich Nietzsche. Od jejich myšlenek se dopracoval k naprosté životní skepsi. Na rozdíl od jiných filozofů, kteří podobné myšlenky hlásali v pohodlí, Klíma je vzal za své a skutečně podle nich žil. Přijímal svou chudobu a samotu, byl přesvědčen, že jen v takových podmínkách může člověk uvolnit své duchovní možnosti. Jinak své síly vyplýtvá na shánění peněz, kariéry atd. Několik let se Ladislav Klíma pod vlivem své filozofie vážně zaobíral suicidní myšlenkou, aby si dokázal, že není podstatný předěl mezi životem a smrtí. Nakonec se k tomuto kroku neodhodlal, ale neustále s ním alespoň experimentoval ve svých beletristických dílech, včetně tří dramat diktovaných přítelkyni z nemocničního lůžka. Ladislav Klíma zemřel oslabený duševním vypětím a přemírou alkoholu na tuberkulózu. Dílo: Traktáty a diktáty - 1922, Matěj Poctivý - 1922, Vteřina a věčnost - 1927, Utrpení knížete Sternenhocha – 1927. Dramata: Lidská tragikomedie - uvedena v roce 1991 v brněnském HaDivadle. Próza ze sklonku dvacátých let, která vyšla po autorově smrti: Soud boží – 1928, Slavná Nemesis - 1938, Vlastní životopis filosofa Ladislava Klímy – 1938.