Šumavský rozcestník: nádraží Strakonice

nádraží Strakonice

detailní info

kategorie: doprava / nádraží
lokalita: strakonicko
GPS: 49°15'19.457"N, 13°54'58.283"E

popis

Železniční nádraží Strakonice je poměrně důležitý dopravní uzel – vlaku odtud směřují do čtyř směrů. Trať číslo 190 přichází z Plzně a pokračuje do Českých Budějovic. Dále na plzeňském zhlaví odbočuje vedlejší trať číslo 198 vedoucí na Šumavu do Volyně, Vimperka a Volar. Směrem na Prahu vede vedlejší trať číslo 203, spojující Strakonice s městy Blatná a Březnice. S kolejí do Plzně je několik metrů souběžná vlečka do strakonické teplárny. Na budějovickém zhlaví, avšak ve směru do Plzně, odbočuje vlečka do areálu společnosti Fezko. Železniční trať Plzeň - České Budějovice označená číslem 190 vede z Plzně do Českých Budějovic přes Nezvěstice, Nepomuk, Horažďovice, Strakonice, Ražice, Protivín, Číčenice a Dívčice. Je částečně dvoukolejná, elektrifikovaná střídavou soustavou o napětí 25 kV. Trať měří celkem 136 kilometrů a traťová rychlost se pohybuje okolo 100 km/h, v Hluboké nad Vltavou je díky zmodernizovanému kolejišti umožněna rychlost až 120 km/h. Vzhledem k sílící průmyslové revoluci bylo všude zapotřebí uhlí a i to bylo hlavním impulsem pro výstavbu tratě, která měla spojit celé Čechy po jakési západní ose České Budějovice - Plzeň - Cheb. Plzeňským uhelným pánvím se tak otevírala cesta do světa, navíc v Chebu se trať měla napojit na železnice německé. V roce 1966 stavbu zahájila firma bratři Kleinové a Vojtěch Lanna. Budování dráhy probíhalo rychle a také bezohledně. Na poslední chvíli byla trať alespoň do určité míry přiblížena Vodňanům, prosby píseckých už zůstaly nevyslyšeny. Byl také zanedbán výkup pozemků, a proto Císařsko-královské státní dráhy, které trať vlastnily, několik let po výstavbě používaly pozemky, které jim vůbec nepatřily, což způsobilo nemalý odpor rolníků. První lokomotivy pro trať Cheb - České Budějovice vyrobila vagonka ve Vídeňském Novém Městě. Dráha pak dále, stejně jako trať do Březnice a Volar, připadla v roce 1918 Československým drahám, pod jejich vedením byla také v letech 1962 až 1968 elektrifikována. Po rozpadu Československa se vlastníkem trati staly České dráhy, od roku 2003 pak SŽDC. Železniční trať Strakonice - Volary, vedená přes Volyni a Vimperk, je jednokolejná neelektrifikovaná trať v jízdním řádu označena číslem 198. Je to železnice horského charakteru a proto na ní stoupání přes 25 promile není ojedinělé. Traťová rychlost je 50 km/h, délka tratě ze Strakonic až po Volary činí 71 kilometrů. Celá trať byla vybudována na sklonku průmyslové revoluce společností Císařsko-královské státní dráhy. První zprovozněný úsek byl ze Strakonic do Vimperka. Provoz zde byl zahájen v roce 1893. Následoval úsek z Lenory do Volar otevřený v roce 1899. O rok později byla zprovozněna poslední a stavebně nejnáročnější část dráhy z Vimperka do Lenory v roce 1900. Dále po rozpadu Rakouska-Uherska došlo ke změně vlastníka, trať připadla Československým státním drahám.