Pamětní deska J.J. Ammanna u přírodní amfiteátru v Hořicích na Šumavě, nedaleko místa kde stávalo pašijové divadlo. Johann Josef Ammann (11.července 1852, Hohenems – 13.února 1913, Meran) byl rakouský etnograf a pedagog. Narodil se 11. července 1852 ve vorarlberském Hohenemsu v Rakousku. Na innsbrucké univerzitě studoval německý jazyk a literaturu. Historii a filosofii Českém Krumlově, kde působil od roku 1883 jako profesor až do roku 1910, to jest až do své následné penze. Věnoval se na rozdíl od své pedagogické práce etnografického výzkumu terénu na německém krajinné oblasti Šumava, a často se mu říkalo "otcem etnologie na Šumavě". V centru jeho zájmu byla lidová poezie. Centrem jeho zájmu bylo lidové slovesné umění, zejména mu učarovaly nejrůznější lidové hry. Ammannovu zájmu samozřejmě nemohlo ujít, že v obci Hořice na Šumavě existuje skupina lidí, která hraje pašijové hry. Herci tehdy hráli podle textu hořického tkalce Paula Gröllhesela. Byl přesvědčen o tom, že pašijové hry jsou duchovním majetkem obce a jejich velkorysejší provozování by se mělo dít v režii obce a v její prospěch. Podporoval vznik nové stavby divadla a pořízení potřebného vybavení, kostýmů a rekvizit. Dvousvazková publikace Volksschauspiele aus dem Böhmerwalde, vydaná v Praze v letech 1898 a 1899, uvádí těchto 11 textů: 1. Pašijová hra s hrou o ráji jako předehrou a s mezihrou Poutník a pastýř, 2. Hra o Jezulátku, 3. Hra o utrpení Kristově s předehrou, 4. Hra o Josefu Egyptském, 5. Hra o sv. Janu Nepomuckém, 6. Hra o sv. Eustachovi, 7. Hra o Alexiovi, 8. Hra o tureckém sultánovi 9. Hra o Jenovéfě, 10. Hra o Hirlandě a konečně 11. Hra o Jindřichu z Eichenfelsu. O bohatství lidových her svědčí sama svérazská verze s oslovením, jež hořická podoba pašijové hry, která pak došla mezinárodního věhlasu v každoročních představeních, nemá. Kolik jen míst dnes napolo či zcela zaniklých bylo prosyceno tou tradicí, o které básník Miroslav Haller v úvodu svého českého překladu roku 1936 přiznává, že "my u nás v Čechách nemáme podobné hry" a přirovnává ji k "zavřené dlani, uchovávající v tichu šumavské samoty i tvář života, mnoho z bolestí, radostí a myšlení těch dávno zmizelých dní z počátku českého středověku". Nemůže být lepšího úvodu k naší cestě za mysteriem země. Zemřel 13. února 1913 v Untermais u Merana v dnešní Itálii (Maia Bassa - Merana). Roku 1937 mu byla v šumavských Hořicích, o jejichž slávu se tolik zasloužil, odhalena pamětní deska.
kategorie: kultura a památky
/ pamětihodnosti
lokalita: lipensko
GPS: 48°45'33.585"N, 14°10'21.840"E
kategorie: kultura a památky
/ divadla
lokalita: lipensko
GPS: 48°45'31.690"N, 14°10'20.099"E
typ: penzion
lokalita: lipensko
obec: Přední Výtoň
kapacita ubytování: 31
cena ubytování: od 430 Kč
