Šumavský rozcestník: Heřmánek František

Heřmánek František

detailní info

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: třeboňsko
GPS: 49°0'17.928"N, 14°46'15.227"E

popis

František Heřmánek (2.srpna 1901, Třeboň - 18.září 1946, Praha) byl český novinář, prozaik, básník, fejetonista, který obohatil českou literaturu hlavně svými prozaickými díly ze 40. let, inspirovanými přítomností i minulostí rodného Třeboňska. Autor historických próz z doby posledních Rožmberků: U bratra celého světa (rámcová novela, 1944), Srdce zůstalo (povídky, 1945) a O nesmrtelném regentovi (povídky vydané posmrtně 1949). V prózách se objevují např. Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan, Štěpánek Netolický, Petr Vok z Rožmberka, Perchta z Rožmberka, Mistr Třeboňský. Narodil se 2.8.1901 v Třeboni, kde také vystudoval v letech 1912-21 gymnázium. Jako básník a prozaik debutoval v roce 1921 v Rudém právu. Jeho knižní prvotina, básnická sbírka Světla ve tmě (1924), souzněla svou sociální inspirací a buřičskou agitační notou s dobovou vlnou proletářské poezie, jejíž doznívání se odrazilo ještě i v baladicky laděném souboru vojenských veršů Za zdí (1926). Radikální protiměšťácký postoj a pocit zklamání ze sociální skutečnosti první republiky vyjádřil Heřmánek nejvyhroceněji v lyricky roztěkaném pokusu o generační román Kohout lásky (1933). Heřmánkovo umělecké dozrání spadá vjedno s jeho tvůrčím zakotvením v krajině rybníků a blat kolem Třeboně. V přimknutí k rodnému kraji, k jeho tradicím i historii a k jeho prostým obyvatelům hledal lék proti malomyslnosti z postavení národa za nacistické okupace. Čtenářsky úspěšný byl ve své době román Racek se vrací (1941), příběh redaktora, který mezi citově neokoralými venkovany, pytláky a borkaři, okřívá ze rmutu a špíny, jež zaplavovaly jeho život ve městě. Základní rysy povahy jihočeského člověka, na pohled hrubého, ale mravně nenalomeného, pokusil se pak Heřmánek vystihnout v postavě samotáře a „přírodního" člověka Ondřeje z románu Bílý vřes (1943). Obě práce trpí přemírou lyrismu a konvenčností dějových zápletek. Díky své bohémské povaze, která mu nedovolila najít si trvalé zaměstnání, žil po celý život v hmotném nedostatku. Po nedokončených studiích pražské filozofické fakulty strávil delší dobu ve Francii, a když se vrátil, usídlil se v Brně, kde se živil prací pro rozhlas. Vedle rozhlasových pásem a her psal hlavně fejetony, které také sám často přednášel. Později z nich sestavil knížku Větru napsáno (1938). Spolupracoval též s Lidovými novinami, Moravským slovem a jinými listy, kam přispíval lyrickými sloupky, fejetony i reportážemi. Z reportérských postřehů o chudinských brlozích a noclehárnách vytvořil svazeček Brno, které není v průvodci (1936). Za okupace žil v Tišnově. Vrcholem Heřmánková díla je trojice prozaických knih U bratra celého světa (1944), Srdce zůstalo (1945) a O nesmrtelném regentovi (vyšly posmrtně 1949). První z nich je boccacciovská rámcová novela, shrnující šprýmovné historky, jež si u „frantovského" stolu v krčmě za třeboňskými hradbami vypráví skupina životních ztroskotanců, lidí, které „osud vrhcábník obehrál". Jádro druhé práce, cyklu povídek z třeboňské minulosti, tvoří několik příběhů věnovaných Jakubu Krčínovi z Jelčan, regentovi rožmberského panství a staviteli jihočeských rybníků. Ten je také hrdinou třetí knihy, románového pásma složeného z víceméně samostatných, uzavřených epizod z regentova života. Heřmánek pojímá Krčína jako zvelebitele a dobrodince třeboňské kotliny a v jeho postavě vzdává hold věčnému lidskému zaujetí tvůrčí prací. Všechny tři knihy se spíše než o historická fakta opírají o folklórní tradici, pohybují se na rozhraní reality a legendy a nejednou využívají i pohádkových postupů. Pod jemným oparem smutku a nostalgie v nich (stejně jako v Pohádkách starého rákosí, 1942, určených dětem) zaznívá autorova sympatie k prostým a bezprávným lidem a k jejich touze po spravedlnosti na světě. V roce 1945 se přestěhoval do Prahy, kde se chtěl zapojit do veřejného života osvobozeného státu. Zabránila mu v tom ovšem srdeční choroba, na kterou 15.září 1946 v Praze zemřel. Heřmánkovo dílo upadlo po autorově smrti načas do zapomenutí a dočkalo se svého znovuobjevení teprve na začátku 70. let minulého století, kdy vyšly nově knihy U bratra celého světa a O nesmrtelném regentovi.