Šumava.cz

Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan (1535 Kolín – 1604 Sedlčany) byl jedním z nejslavnějších českých rybníkářů. V pětadvaceti letech vstoupil do služeb nejmocnějšího šlechtice v zemi – Viléma z Rožmberka a tak velkou část svého života byl ve službách rožmberků - v těchto funkcích se zasloužil se o hospodářský rozkvět rožmberského panství. Jakub Krčín se narodil roku 1535 a svůj titul „z Jelčan“ zdědil po předcích. Ve výstavbě rybníků na Třeboňsku navázal na Štěpánka Netolického, mnoho rybníků zbudoval či rozšířil. Jeho práce nespočívala jen ve vyměření  a vystavění rybníků, ale bylo nutné do nich přivést také vodu. Budoval proto mnohdy i několikakilo­metrové umělé stoky. Vyměřit v nerovném terénu koryta těchto stok, to již bylo a je velkým uměním. A toto umění právě Jakub Krčín dokonale ovládal. V období let 1561 – 1579 Krčín postavil nebo zrekonstruoval kolem 44 vodních nádrží (většinou jim dal výstižná jména jako Počátek, Nevěrný, Skutek, Pamatuj či Krvavý). Roku 1571 založil rybník Nevděk (dnešní Svět), kvůli kterému nechal zbourat část Třeboně. Od roku 1584 pět let budoval největší rybník Rožmberk, nacházející se přímo na Lužnici. Za účelem jeho ochrany byla současně s jeho výstavbou vytvořena Nová řeka, převádějící povodňové průtoky Lužnice do Nežárky. Jakub Krčín pocházel z Polep u Kolína nad Labem, studoval pražskou Karlovu universitu. Po studiích působil na panství Viléma Trčky z Lípy, poté vedl od roku 1559 hospodářství kláštera v Borovanech. Roku 1561 vstoupil do služeb největšího a nejmocnějšího šlechtice v zemi, Viléma z Rožmberka a o rok později se stal purkrabím na Krumlově. Roku 1569 ve věku 34 let byl jmenován regentem všech rožmberských panství. dostal od panovníka tvrz Leptáč u Netolic (dnešní Kratochvíle). Okamžitě se pustil do rozsáhlé přestavby prostých dvorských stavení na honosnější sídlo a již v roce 1573 se psal „z Jelčan a na Novém Leptáči“. Sídlo ozdobil loveckými motivy a kolem nechal udělat oboru, svého času největší v Čechách. Není divu, že se Leptáč Vilémovi z Rožmberka zalíbil a roku 1580 přistoupil na jeho výměnu právě za Sedlčany. Jakub Krčín tak získal své vlastní panství, na němž mohl uplatňovat zkušenosti z jižních Čech. Hospodář a výborný ekonomický stratég Jakub Krčín se vrchnostenské správy ujal s energií a podnikavostí sobě vlastní. Měšťanům zakázal vařit pivo a sám vybudoval veliký pivovar s rozsáhlými sladovnami, hvozdy a chmelnicí. Také nechal postavit veliký mlýn o šesti kolech a sedmi stoupách a aby z něj měl užitek ještě větší, pořídil v něm valchu pro soukeníky a šlejférnu pro nožíře a brusiče. Kromě toho zbudoval sádky na ryby a zavedl placení mýtného při vstupech do města. Za své sídlo si Krčín kupodivu nevybral Sedlčany, nýbrž Křepenice. Zde si vystavěl obdobu leptačské tvrze a nazval ji Nový Hrádek Krčínov. Stavba tu dnes stojí – současným majitelům se ji daří postupně opravovat a v budoucnu by zde chtěli zřídit Krčínovo muzeum. Krčín byl vášnivý alchymista a v křepenické tvrzi si zřídil laboratoř. Není divu, že si tohoto tajemného a zároveň úspěšného člověka lidé spojovali s peklem, které mu podle nich mělo k bohatství dopomoci. Krčín byl však výtečný hospodář a spíše než pomocí alchymie či pekla bohatl díky svým schopnostem. Ani na Sedlčansku nezapomněl na živnost, jež jej proslavila – rybníkářství. Kolem křepenické tvrze vybudoval vodní příkop a rybníky Nepřízeň a Návesník. Autorství je mu přisuzováno též u největšího rybníku Sedlčanska Musíku (49 ha). Krčín horlivě usiloval o zvýšení výnosu rožmberského hospodářství, stavěl dvory, pivovary a ovčíny. Největší pozornost však soustředil na rozšíření třeboňské rybniční soustavy. Roku 1570 zahájil odvážnou stavbu Nevděku (později nazvaného rybník Svět), 1571 Spolského rybníka, 1574 rozšířil Opatovický, 1577 postavil Potěšil a rozšířil Naději a Skutek, 1580 rozšířil Dvořiště a Záblatský. Ke stavbě svého životního díla, mohutného rybníku Rožmberk, přistoupil Krčín roku 1584. Práce trvaly 6 let, bylo přemístěno 750 000 m3 zemin a zátopa činila 1000 ha. V roku 1588 byly rozšířeny rybníky Vlkovický a Horusický. Rybník Rožmberk byl dokončen r. 1589. Toho roku opustil Krčín rožmberské služby a odstěhoval se na svůj statek Sedlčany, kde roku 1604 zemřel. Svým dílem Krčín završil zlatý věk rožmberského rybníkářství. V Krčínově díle vrcholí vývoj stavební techniky starého českého rybnikářství. Krčínovo Sedlčanské panství zahrnovalo roku 1580 kromě Sedlčan a Křepenic dalších deset vesnic. Postupně k nim přibývaly nové a Krčínův majetek se tak v průběhu třiadvaceti let rozrostl na více než čtyřnásobek. Přestože byl Krčín velice úspěšným podnikatelem, jeho soukromý život už tak šťastný nebyl. Roku 1566 uskutečnil svůj životní omyl a oženil se s vdovou Dorotou Slepičkovou, která byla o třicet let starší! Více než její půvaby Krčína zajímal její majetek. Počítal totiž, že „stařenka“ bude brzy následovat svého předešlého chotě a jemu spadne dědictví do klína. Peníze se ke Krčínovi začaly kutálet už záhy, avšak díky službě u Rožmberků. Samotný sňatek mu mnoho radostí nepřinesl, zvláště když selhal jeho základní předpoklad a Dorota žila dalších jednadvacet let… Aby mohl sedlčanské panství držet Krčínův rod i po Jakubově smrti, musel mít mužského dědice. Není proto divu, že jakmile Krčínova první žena zemřela, oženil se podruhé a promarněná léta (tedy z rodinného hlediska) začal dohánět. V tomto ohledu si osud s rybníkářem nemile pohrál, neboť druhá manželka mu zplodila šest dcer. Prvorozená Mariana zemřela už za otcova života a byla pohřbena v dublovickém kostele. Krčína ztráta dcerky natolik ranila, že se rozhodl opustit křepenickou tvrz, jejíž stěny by mu Marianu neustále připomínaly. Přesídlil do Obděnic, kde strávil poslední léta svého života. Všechny zprávy, které se o Jakubu Krčínovi zachovaly, svědčí o jeho houževnatosti. Jeho práce jsou nadměrně masivní a těžké, byly velice drahé a získané rybníky jsou málo úrodné. Po ekonomické stránce se tak Krčín nevyrovnal svému předchůdci Štěpánkovi. Dnes vidíme, že vynikl spíš jako odvážný stavitel, než jako uvážlivý rybniční hospodář. Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan zemřel někdy na přelomu ledna a února roku 1604. Jelikož chybějící datum na desce nikdo nikdy nedoplnil, zůstává místo jeho posledního odpočinku dodnes nepotvrzeno. Tělo se v Obděnících nenašlo, naopak v 50. letech minulého století bylo v kostele v Prčici objeveno torzo náhrobního kamene, v němž se mezi několika znaky nachází i jméno „Krčín“. Je však pravděpodobné, že náhrobek patřil jedné z Krčínových dcer, která nedaleko Prčice žila.