Šumava.cz

Historie výstavby horské chaty, která leží ve výšce 1834 m n. m. se datuje k roku 1937, kdy se reichsleiter Martin Bormann nadchl pro myšlenku postavit na vrcholu hory Kehlstein budovu (Kehlstein Teehaus) pro odpolední dýchánky při čaji jako dárek k padesátým narozeninám Adolfa Hitlera. Horu Kehlstein zvolil záměrně, jelikož se na ní nachází jedno z nejlepších míst pro výhledy do celého okolí Berchtesgadenu. Technicky náročný projekt který v sobě obsahoval výstavbu silnice a rozlehlého parkoviště až pod samotný vrchol hory, vjezdový tunel do útrob skály, výtah pro 12 osob a v neposlední řadě i samotnou budovu se podařilo postavit v neskutečně krátké době. Výstavba technicky ojedinělé 6,5 km dlouhé horské silnice pod samotný vrchol hory byla postavena za pouhých 13 měsíců. Její unikátnost je v tom, že v tak příkrém terénu obsahuje pouze jednu jedinou ostrou zatáčku (vracečka o 180 stupňů) a pouze pět tunelů o celkové délce 277 metrů. Celý úsek silnice o šířce 4 m pak překonává celkem 700 výškových metrů. Stavba 124 metrů dlouhého tunelu uvnitř skály, stejně hluboké výtahové šachty a samotné budovy, která se stavěla zároveň s výstavbou horské silnice byla dokončena za neuvěřitelný jeden rok. Luxusní výtah s koženými sedačky pak vyveze pasažéry na vrchol za 41 sekund svižnou rychlostí 3 m/s. Celá tato technicky úchvatná stavba byla uvedena do užívání na podzim roku 1938. Na stavbu projektu Orlího hnízda bylo použito materiálů z celého Německa. Pracovali na něm nejlepší architekti, inženýři a dělníci z celé země. Náklady na stavbu se vyšplhaly zhruba do výše 30 miliónů říšských marek, která by dnes odpovídaly asi 120 miliónům eur (3 miliardy korun). Budova postavená na horském vrcholu byla zamýšlena jako tiché soukromé útočiště pro Hitlera, který měl svoji rezidenci v nedalekém Berghofu. Je však určitou ironií, že Hitler toto místo navštívil jen zhruba desetkrát v životě – na vině byla především jeho averze k řídkému vzduchu a také strach z výšek. Právě tento nezájem ze strany Führera patrně uchránil Orlí hnízdo před podobným osudem, jaký postihl Berghof a další stavby umístěné v blízkém okolí. Dnes v této budově sídlí výborná restaurace, která podává znamenité tradiční bavorské menu a která je cílem desetitisíců návštěvníků z celého světa. Hitler trávil svůj čas především pod Orlím hnízdem na Obersalzbergu, což byl uzavřený areál resp. komplex několika budov vzájemně propojených podzemními tunely a spojovacími štolami. Zde ležela v nadmořské výšce cca 1000 m n. m. chata Wachenfeld, která byla různými nacisty využívána už od 20. let 20. století (Hitler tu prý, mimo jiné, také kdysi po svém návratu z vězení sepisoval svoji knihu Mein Kampf), tato horská budova je také zachycena i na několika dokumentárních filmech z oné doby. Nacisté celou horskou vesnici víceméně násilím zabrali pro sebe a vybudovali zde pro svého vůdce rozsáhlý areál s mnoha bunkry a podzemními úkryty. Hitler si zde zřídil svůj Berghof, tedy jakýsi horský zámek, čili spodní budovu Orlího hnízdo. Na konci druhé světové války celý areál na úpatí hory západní spojenci letecky bombardovali (25. dubna 1945), samotné Orlí hnízdo umístěné na samém vrcholku hory se jim ale nepodařilo vůbec zasáhnout, areál na úpatí byl téměř kompletně zničen. O několik let později jej prakticky celý ještě jednou vyhodili do povětří. Z areálu, jenž původně začínal na úpatí hory se do dnešních dob dochovaly pouze nepatrné zbytky (jen základy některých budov). Nicméně horský hotel na vrcholku Kehlsteinu stojí dodnes a je turisticky velmi atraktivním místem (mimo turisty též pro filmaře, kteří zde natočili nejeden hraný či dokumentární film o Adolfu Hitlerovi). Nachází se zde, mimo jiné, malé muzeum se stálou expozicí vztahující se k pohnutým dějinám tohoto místa. Místo bylo po válce středem pozornosti, navštívila jej celá řada známých osobností, mimo jiné i někdejší vrchní velitel západních spojenců a pozdější prezident USA Dwight Eisenhower. Američané pak okolí Berchtesgadenu a Obersalzbergu po mnoho let využívali jako své vlastní rekreační středisko, snažili se tím také omezit přístup k tomuto místu, které stále ještě někteří Němci pokládali či pokládají svým způsobem za pietní. V historických německy a anglicky psaných knihách naleznete Orlí hnízdo Adolfa Hitlera pod názvy Kehlsteinhaus, Kehlstein Teehaus nebo Eagle's Nest. V letech bezprostředně následujících po skončení války zazněly např. z bavorského státního parlamentu návrhy, aby bylo Orlí hnízdo zničeno. Díky úsilí místního radního a pozdějšího zakladatele berchtesgadenské zemské nadace Karla Theodora Jacoba bylo rozhodnuto, že stavba bude zpřístupněna veřejnosti a že se z ní stane turistická atrakce. V roce 1952 byla budova dána na deset let do nájmu Alpskému spolku, který poté pronajal restauraci Josefovi Kellerbauerovi. Ten měl také odpovídat za velkou část oprav, jež měly v následujících deseti letech proběhnout. Poté, co vypršel pronájem pro Alpský spolek, byla budova dána do správy místnímu turistickému sdružení, které prodloužilo Kellerbauerovi pronájem restaurace. Jejím dalším provozovatelem se poté stal Franz Sichert a po něm následoval Norbert Eder, který vede restauraci dodnes. Od té doby sice proběhly na Orlím hnízdě poměrně rozsáhlé opravy, k existující budově však nebyla připojena žádná zřetelně viditelná přístavba. Jedinou výjimku představuje prostorná venkovní terasa, přistavěná k jižní části budovy v 60. letech, která měla hostům umožnit popíjet kávu či pivo přímo na čerstvém alpském vzduchu. Dále byl odstraněn velký stůl v hlavní jídelně a byl nahrazen množstvím malých stolů, které dnes využívají hosté zdejší restaurace. Na stravovací prostory restaurace byly adaptovány také některé další místnosti – včetně Scharitzkehlského pokoje, místnosti pro ostrahu a osmiúhelníkového hlavního recepčního sálu.