Šumava.cz

František Wonka (11. května 1900, Úpice – 29. dubna 1967, Manětín) byl český římskokatolický duchovní, děkan v Manětíně. Narodil se ve východočeské Úpici manželům Josefu a Viktorii Wonkovým. Rodiče měli malý krámek - obchod zbožím smíšeným. František začal v roce 1906 chodit do školy obecné, později měšťanské, načež studoval v letech 1912 - 1920 na německém klášterním (klášter byl založen roku 1322 na místě dřívějšího hradu) gymnáziu v Broumově. Benediktinský řád měl zde rozsáhlou bibliotéku, ve které František rád studoval. Od roku 1920 studoval bohosloví v Římě. Dne 14. července 1924 měl v Trevi svoji primici - přijal kněžské svěcení, vrátil se do Čech a nastupuje jako kaplan do děkanského chrámu sv. Jana Křtitele v Manětíně u Plzně, kam si jej vyžádal zdejší patron a majitel panství v Manětíně hrabě Jan Lažanský. Po třech letech kaplanování a odchodu děkana Msgre Josefa Pomrhonce je jmenován od roku 1928 děkanem v Manětíně a setrval zde po celý zbytek života. Zde zahloubal se při svých kněžských povinnostech do archivů: děkanského, městského i zámeckého, přičemž objasňuje historii Manětínska, se kterou se setkal v archivu vatikánském na tamních pergamenech. A tuto historii při svém kázání v kostelích na Manětínsku sděluje. Vyučuje také na zdejších i okolních školách, které pěšky navštěvuje, všímá si přírody, kterou miluje a rád v ní pobývá, sbírá houby a jiné lesní plodiny. V roce 1958 založen Kruh přátel Manětínska, jehož byl prvním předsedou, spoluzakládá i zdejší Vlastivědné muzeum, kde rád pomáhá při instalaci. Sleduje i archeologický průzkum ČSAV prováděný od roku 1964 v Hrádku. V letech 1938-1945 si vedl deníky, ve kterých zaznamenával život v Manětíně za Protektorátu. Velmi kriticky se staví k nacismu a tyto záznamy byly později knižně vydány pod názvem Doba zkoušek a naděje. Citáty z deníků zaznívají také v televizním cyklu Heydrich - konečné řešení (2012). V Manětíně působil celkem 42 let. Dne 29. dubna 1967 náhle umírá a na jeho poslední cestě jej doprovází celé Manětínsko na hřbitov ke sv. Barboře. Na poslední rozloučení se sešlo přes 1600 osob, z toho 42 kněží vedených pražským biskupem vdp. Dr. Františkem Tomáškem, který ocenil vřele jeho celoživotní práci.