Šumava.cz

U starší osady s tribunovým kostelem sv. Jiljí založil v roce 1187 významný velmož Jiří nejstarší jihočeský klášter - kanonii premonstrátů - Milevský klášter byl založený mezi lety 1184 a 1187. Čtyři roky (1191) po jeho založení klášter vyhořel, k jeho vysvěcení došlo 1. října 1201. Komunita synů sv. Norberta přichází ze Želiva a začínají se psát dějiny premonstrátského kláštera v Milevsku. Ten je nejstarším klášterem jižních Čech, a nese stopy od románského období přes gotiku až po jeho současnou podobu, která byla z velké části dotvořena v době barokní. Později sídlilo v klášteře až 30 řeholníků, kteří se kromě duchovní správy věnovali i hospodářským činnostem, pěstovali víno, obilí, chmel. Prvním opatem byl Gerlachus (Jarloch), autor známé kroniky, která je důležitým pramenem pro české dějiny konce 12. století. Opat Jarloch zemřel v Milevsku roku 1228 a byl zde pohřben, na výstavbě kláštera se podílel se svými řeholníky. Rozmach kláštera a jeho úroveň dosvědčuje i skutečnost, že v polovině 13. stol. je bratřím svěřen patronát (paternita) nad dosud žijícím klášterem nedaleko Lince v Rakousku - Schläglem. V době husitských válek byl klášter 23. dubna 1420 pod vedením Jana Žižky zničen, Jarlochovo tělo bylo odneseno řeholníky na Zvíkov a tam byl pohřben na neznámém místě. Tehdejší opat kláštera veškeré cennosti ukryl na Příběnice, ale po dobytí tohoto hradu došlo ke zničení i těchto cenností. Poslední opat Matyáš umírá roku 1596 jako soběslavský děkan. Avšak Strahovský opat Questenberk roku 1623 ustanovuje doksanského probošta Kryšpína Fuka titulárním milevským opatem. Milevský konvent byl roku 1683 obnoven, ale již jako převorství podřízené Strahovu. Císař Zikmund zastavuje majetek okolním feudálům, zejména Rožmberkům. Od roku 1473 se stávají novými zástavními pány Švamberkové. V 15. století vlastnili klášter Rožmberkové, po nich Švamberkové. Kryštof ze Švamberka klášter v 16. století prodal pánům z Hodějova. Za jejich působení byl klášter částečně opravován, byla obnovena hráz rybníka, byly vytvořeny nové příkopy a hradby. Zvláštní péče byla věnována důkladnějším zpevněním hrází rybníka. Po Bílé Hoře byl pánům z Hodějova zkonfiskován majetek, včetně Milevského kláštera. Klášter byl zpustošený a okolní vesnice opuštěné a podle slov kronikáře v Milevsku vše zelo chudobou, bídou a lidským pláčem. Roku 1785 Josef II. milevské převorství ruší a řeholníci zde zůstávají pouze v duchovní správě. Císařským rozhodnutím byl klášter přidělen premonstrátskému klášteru na Strahově. Opět začíná další snaha o znovuobnovení původní slávy kláštera. Za císaře Josefa se museli premonstráti vrátit do Prahy, ale přes vše se jim podařilo, že byl klášter přidělen ke klášteru Strahovskému. Nemalou měrou se přičinil opat Strahovského kláštera Václav Josef Mayer v roce 1786. Padesátá léta 20. století zastavila na čas premonstrátský život v Milevsku, ovšem již v sedmdesátých létech se stal klášter centrem duchovní formace nových povolání pro strahovskou kanonii. Vše bylo tajné a následně zmrazeno v době normalizace. Po listopadu 1989 se obnovuje komunita premonstrátů, která pak prvním říjnem roku 2001 získává statut Řeholního domu. Dnes je domovem společenství bratří z řádu premonstrátů a je závislým řeholním domem Královské kanonie premonstrátů na Strahově. Představuje duchovní a kulturní centrum Milevska a přidružených farností. Hlavní branou z roku 1885 se vstoupí na klášterní nádvoří. Po pravé straně vchodu na první nádvoří je budova bývalé latinské školy - jednalo se o nejstarší školu v kraji, která se připomíná již v roce 1543. Chloubou kláštera je trojlodní bazilika s dvojvěžovým průčelím a konventní budovy. Jak ve 14. stol. klášter bohatne, vznikají další objekty, jiné se přestavují (gotické paláce u závěru baziliky, kapitulní síň atd.). Nový gotický vzhled dostává i farní kostel sv. Jiljí. Část budov byla v barokním slohu přestavěna (děkanství, bazilika, západní část konventu, sýpka, pivovar, stodoly atd.). V průběhu 19. a 20. století celý areál zchátral. V devadesátých létech 20. století se začal unikátní areál obnovovat. Archeologický výzkum klášterního areálu v Milevsku přinesl překvapivé výsledky. Badatelé totiž objevili uložené lidské ostatky a zlomky ozdob ze zlata a stříbra. V dutině jedné ze zdí našli i zdobený dřevěný relikviář, ze kterého se podařilo vyzvednout údajně část hřebu z Pravého kříže, na kterém byl Kristus ukřižován. Jde o takzvanou pašijovou relikvii, jednu z nejposvátnějších křesťanských relikvií, která je přímo spojena s utrpením Ježíše Krista. Díky moderním 3D technologiím získali nové informace o cenném historickém dědictví - objevili soustavu dutin v severní zdi lodi kostela sv. Jiljí, která měla sloužit jako přístupová chodba s trezorovou místností. V ní se nacházela nepřístupná dutina o průměru pouze 26 x 16 cm, v níž byly detekovány, zdokumentovány a následně vyzvednuty trosky dřevěné schrány, zdobené zlatem a stříbrem, mimo jiné zlaté a stříbrné křížky, rybičky a další geometrické ozdoby. Na masivním zlatém plechu, který původně zdobil víko schrány, je tepáním vytvořený kříž a dvě písmena „IR“ (latinskou zkratku pro Iesus Rex, tedy Ježíš Král. Uvnitř těchto dřevěných trosek se poté nacházel přibližně šest centimetrů dlouhý kus železného hřebu se zlatým křížkem, ten je vyrobený z 21 karátového zlata. A také dva druhy dřeva – modřínové a dubové – patrně mělo být z kříže, na kterém byl Ježíš ukřižován. Modřínové je mladší a pochází z období mezi roky 1290 až 1394. Dubové poté odborníci zařadili do let 260 až 416 našeho letopočtu.