Šumavský rozcestník: Železný kříž, Tereza Nováková

Železný kříž, Tereza Nováková

Šumava.cz
rozcestník
kultura a památky
literatura
Železný kříž, Tereza Nováková

detailní info

kategorie: kultura a památky / literatura
lokalita: písecko
GPS: 49°27'57.228"N, 14°1'19.512"E

popis

Samota u Nováků mezi Miroticemi a Mirovicemi je malebné místo, které se stalo dějištěm povídky Terezy Novákové Železný kříž. Usedlosti, které jsou také nazývané „Na Parýzu“, byly vystavěny po roce 1747 a po osm generací nepřetržitě je na nich dům č.p. 36 držen rodem Nováků. Povídka popisuje tragický příběh, který se zde odehrál v roce 1825. Během žňových prací byly ponechány děti hospodáře Vojtěcha Nováka doma bez dozoru. Nejmladší dcera spadla do nádržky u stavení a utopila se. Na usmíření viny postavil otec na místě neštěstí velký železný kříž, který na svých bedrech přinesl až z rožmitálských hutí. Autorka Nováková umístila příběh do roku 1836. Teréza Nováková, rozená Lanhausová, (31. července 1853, Praha – 13. listopadu 1912, Praha) byla česká spisovatelka s regionálním zaměřením na okolí Litomyšle a Proseče, představitelka realismu a tzv. venkovské prózy. Byla aktivní členkou ženského emancipačního hnutí. Příslušnice Náprstkova Amerického klubu dam, po matce Němka s židovskými předky; členka spolku Minerva, redaktorka časopisu Ženský svět, spoluzakladatelka Ústředního spolku žen českých. Pocházela z poloněmecké rodiny. Otec byl Čech, matka Němka, která pocházela ze zámožné německo-židovské rodiny. K češství vedl Terézu Novákovou otec. Zabývala se prací v ženských spolcích a bojem za rovnoprávnost žen a jeden dokonce založila. Byla též sběratelkou krojů, výšivek a keramiky. Teréza Nováková navštěvovala dívčí školu S. Amerlingové, později Náprstkův Americký klub českých dam, kam ji uvedla Karolina Světlá. Důkladná znalost cizích jazyků jí umožnila číst německé a anglické autory v originále a poznat tak světovou literaturu. Při studiu se Teréza Nováková seznámila se Svatoplukem Čechem a se svým budoucím manželem, gymnaziálním profesorem Janem Novákem. S ním po sňatku v roce 1876 odešla do Litomyšle. V Litomyšli pracovala Teréza Nováková osvětově a zajímala se o národopisné studium východočeského lidu. Autorce trvalo, než se s krajem sžila, ale později si ho zamilovala a i po manželově opětovném přeložení do Prahy se na známá místa stále vracela. Do Prahy se rodina vrátila po dvaceti letech. O několik let později se Nováková usadila v Proseči u Skutče. Právě v Proseči, v tiché samotě, trávila svých posledních dvanáct let života a napsala tu svůj stěžejní román Drašar. Rodina měla sedm dětí, ale jen literární kritik a historik Arne Novák a nejmladší Jaroslav matku přežili. Se ztrátou dětí se nemohla vyrovnat, a proto stále psala. V tomto těžkém období vznikla její nejvrcholnější díla. Když autorčin syn zahynul v roce 1901 při průzkumu Labe, rozhodla se navždy odložit pero. Nakonec se ale literární práce nevzdala. Teréza Nováková zemřela v Praze u svého syna Arna Nováka. Jejím vzorem byla Karolina Světlá.