Šumavský rozcestník: Putimská brána

Putimská brána

detailní info

kategorie: kultura a památky / architektura
lokalita: písecko
GPS: 49°18'21.720"N, 14°8'47.812"E

popis

Při budování nového města Písek ve 13. století byly vybudovány hradby, které chránily královské město Písek a do města se mohlo vstupovat pouze třemi branami. Dole u mostu bránou Pražskou (též Dolní), na protilehlé straně poblíž hotelu Dvořáček bránou Budějovickou (též Týnskou či Horní) a z jihozápadního směru bránou Putimskou. své pojmenování obdržela od obce Putim, ke které z ní směřovala cesta tzv. Zlatá stezka. Všechny brány byly v 19. století zbourány, Putimská jako první z nich, postupně v letech 1812 - 36. Nacházela se mezi nynějšími průčelími domů U Koulí a U Zlaté koule, tedy mezi domy čp. 131 a 132 než byla na dvě etapy jako první z píseckých bran zbořena. Horní část byla rozebrána mezi lety 1812-1814 a zbytek se začal likvidovat v roce 1834 a v roce 1863 byla demolice dokončena ve snaze umožnit lepší dopravní dostupnost historického centra pro velké vozy. Během bourání byly v oblasti nalezeny dělové koule, které byly později zazděny do přilehlé budovy U Koulí. Brána je všeobecně známa díky znárodnělé studentské písni „Když jsem já šel tou Putimskou branou“, na fasádě domu při kamenných schodech pod bránou jsou reliéfy panenek, o nichž se ve zmíněné písni zpívá. Baštu před Putimskou bránou zdobí vlající písecký prapor v městských barvách modré a žluté. V roce 2006 byl obnoven most před bránou a část hradebního příkopu. Do současnosti se dochoval z brány jenom opěrný blok vedle vchodu do parkánu v domě čp. 131. Putimská brána se stala námětem slavné studentské písně „Když jsem já šel tou Putimskou branou“, která do dnešních dnů již zlidověla. Byla napsána v 19. století v klášteře v Milevsku. V textu písně se připomíná Písek jako město študáků, což platí až do současnosti a Putimská brána. Ve své době a na počátku 20. století bývala tato píseň oblíbená, zvláště mezi studenty. V současné době již nemůže zapřít svůj lidový charakter.