Šumavský rozcestník: Škoda Plzeň

Škoda Plzeň

detailní info

kategorie: kultura a památky / technické
lokalita: plzeňsko
GPS: 49°44'36.083"N, 13°21'34.193"E

popis

Škoda je strojírenský podnik sídlící převážně v Plzni, který byl založen Emilem Škodou v roce 1866. V roce 1859 založil hrabě Valdštejn - Vartenberk v Plzni pobočku své slévárny a strojírny. Do továrny s více než stem pracovníků v roce 1866 nastupuje na post hlavního inženýra a následně v roce 1869 továrnu kupuje ing. Emil Škoda, zdatný strojírenský odborník a dynamický podnikatel. Zakrátko svůj závod rozšiřuje a v osmdesátých letech zakládá na svou dobu velmi moderní ocelárnu, která je schopná dodávat odlitky o hmotnosti desítek tun. Ocelové odlitky a později výkovky pro velké osobní a válečné lodě, se staly vedle cukrovarů významnými exportními obory Škodovy továrny. V roce 1899 vznikla ze stále se rozšiřujícího podniku akciová společnost a ještě před vypuknutím první světové války se staly Škodovy závody největší zbrojovkou Rakouska - Uherska. Dodávají jak námořnictvu, tak pozemním silám především těžká děla a munici. Exportovány jsou nejen odlitky, z nichž za zmínku stojí části potrubí pro elektrárnu na Niagarských vodopádech nebo pro zdymadla Suezkého průplavu, ale také strojní zařízení cukrovarů v Turecku, pivovarů v celé Evropě a dělostřeleckého materiálu na Dálný východ a do Jižní Ameriky. Válečné roky 1914 - 1918 znamenaly pokles mírové výroby. Značné prostředky byly věnovány výstavbě dalších výrobních kapacit. V té době již Škodovy závody kontrolovaly akciovou majoritou řadu podniků s jinou než zbrojní výrobou v českých zemích a v zahraničí. V roce 1917 pracuje v Plzni již 35 tisíc zaměstnanců. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 byl podnik za složitých ekonomických podmínek poválečné Evropy přetransformován z výlučně zbrojního na mnohooborový koncern. Výrobní program zahrnoval vedle tradičních, řadu nových oborů, kterými se staly např. parní a později elektrické lokomotivy. Na přelomu 19. a 20. století Škodovka vyráběla lokomotivní nápravy, hvězdice, obruče a dvojkolí. Postupně došlo k rozšíření výroby o další hlavní díly lokomotiv, například parní válce. Škodovácká „Lokomotivka“ vznikla sice až po první světové válce, ale počáteční zkušenosti byly získány již v letech 1917 a 1918, kdy bylo v Plzni opravovány lokomotivy pro státní dráhy. Výroba lokomotiv škodovácké konstrukce byla zahájena objednávkou ČSD na 20 lokomotiv řady 270 a 10 lokomotiv řady 170. Ve stejné době došla i první exportní zakázka na 50 lokomotiv pro rumunské státní dráhy. V roce 1925 do ní byla začleněna dosavadní firma Laurin & Klement. Za druhé světové války byly závody součástí nacistické vojenské výroby a při náletu spojeneckých bombardérů v dubnu 1945 bylo zničeno přes 70 % továrny. Po válce byl koncern zestátněn a byly od něho odděleny některé části, např. automobilka v Mladé Boleslavi (nyní Škoda Auto), letecká továrna v Praze apod. Podnik se zaměřoval hlavně na těžké a dopravní strojírenství, především pro trhy zemí východního bloku. Jenom do Sovětského svazu bylo v období 1957 až 1989 vyvezeno více jak 2 400 elektrických lokomotiv. Dokonce v letech 1953–1965 nesl podnik jméno Závody V. I. Lenina, ale zahraniční zákazníci se pak od takových výrobků začali odvracet, takže se zvláště pro export podnik vrátil k označení Škoda.