Šumava.cz

Bdeněves je vesnice a obec v okrese Plzeň-sever, která se rozkládá při řece Mži v území kotliny táhnoucí se od hradu Buben až za Plzeň. Geologicky vzniklo toto území v době diluviální - vyznačuje se mocnými ložisky cihlářské hlíny, naplavenin z písku, štěrku a úrodné prsti. První písemná zmínka o vsi je z roku 1197.  Jméno obce prodělalo průběhem dějinného vývoje značné změny. První zápisy z roku 1197 hovoří o dědickém majetku Bdenewizi, roku 1239 Bdenedisi, roku 1522 Běnoves, v roce 1558 ves Bieňowes a v letech 1788 až 1838 se v důsledku dovršené germanizace objevuje název Wenuschen. Jméno Bdeněves,  jež je dnes jménem úředním, je odvozeno od osobního jména Bděn. V době, kdy se říkalo česky Běňoves, tj. v 16 a 17 . století, byla vesnice poněmčena a místní jméno , kromě hláskových změn,  dostalo v němčině analogickou koncovku -en, podle německých místních jmen. Poprvé v historii se uvádí jméno obce v listinách Kladrubského kláštera. Území kolem Kladrub, bylo probožství kladrubské, statky kolem Přeštic tvořily probožstva přeštické a největším a zároveň nejvýnosnějším ze všech bylo probožství touškovské, k němuž v roce 1239 náležely městys Touškov s tržištěm Čeminy, ves Bdeněves, Doubrava a Vlkýš, proto se v dalších zápisech i listinných dokladech nečte nikde o těchto místech jako o samostatných, nýbrž hovoří se vždy o panství nebo o probožství Touškovském. V době válek husitských, byl klášter Kladrubský odevzdán Petru Zmrzlíkovi ze Svojšína, opat Martin chtěje probožství touškovské zachránit, zastavil panství roku 1422 panu Vilémovi z Litic. Tím však Touškov zachráněn nebyl, protože když roku 1424 odtáhl Žižka s nepořízenou od Plzně, začala vojska Žižkova pustošit okolí a přitáhla také k Touškovu, město zpustošila a vypálila. Stejný osud postihl i obec Bdeněves a ostatní okolní obce. To vše bylo těsně před smrtí Jan Žižka z Trocnova. Roku 1555 koupil celé panství Šebastián Markvart z Hrádku  a na Nekmíři, purkrabí karlštejnské. Po něm pak byl pánem panství jeho syn Krištof Markvart z Hrádku a na Bělé. Rod Markvartů vládl v Touškově až do roku 1622, kdy jeho poslední pán Diviš Markvart Hrádku a na Bělé se zúčastnil českého povstání a byl roku 1622 odsouzen ke ztrátě dvou třetin svého jmění, které bylo prodáno rytíři Vilému Vřesovci z Vřesnic, ale roku 1652 bylo rozhodnuto, že panství touškovské připadne zpět ve prospěch kláštera kladrubského. Bdeněves s okolím velmi trpěla i za třicetileté války (1618-1648), protože žoldácká vojska táhla krajem, zemi pustošila, vypalovala, vykrádala obce, lidé opouštěli sídliště. Do zpustlých obcí se začali stěhovat noví obyvatelé kolem roku 1695, z nichž značnou část byli Němci. Za císaře Josefa II. docházelo k rušením klášterů (1780-1790) – těch, které se nezabývaly vyučováním mládeže, a tak dostává obec Bdeněves nového majitele. V roce 1838, kdy bylo v Bdeněvsi 55 domů, 208 obyvatel, jeden vrchnostenský dům, ovčín, mlýn s pilou a hospoda a jejím majitelem se roku 1848 uvádí Fridrich Karl Schonborn. Pamětihodností obce je kaplička sv. Floriána. Německý název Wenussen.