Šumava.cz

Vojta Beneš též Vojtěch Beneš (17. května 1878, Kožlany – 20. listopadu 1951, South Bend), byl československý politik a meziválečný i poválečný poslanec Národního shromáždění republiky Československé za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou. Kožlanský rolník a obchodník Matěj Beneš zplodil se svou ženou Petronilou v letech 1864 - 1884 celkem deset dětí, z nichž dvě zemřely - poslední, Edvard Beneš, věrný spolupracovník T. G. Masaryka, se stal roku 1935 druhým československým prezidentem. Předposledním dítětem Matěje Beneše byl Vojta, narozený roku 1878. Byl učitelem se širokým rozhledem. V tom mu byl vzorem jeho nejstarší bratr Václav, význačný učitelský pracovník, poslanec, redaktor pedagogického tisku a propagátor moderní školy. Na rozdíl od svého bratra Edvarda byla jeho pozornost zaměřena především na Čechy v Americe. Poprvé tam zamířil roku 1912 a pro děti amerických Čechů sepsal vlastní čítanku. Také jeho starší bratr Jan žil jako truhlář v USA. Vojta Beneš byl členem sociální demokracie byl od roku 1897. V roce 1912 odjel dočasně do USA, kde díky tomu navázal kontakty s tamním krajanským hnutím. Počátkem 20. století žil Vojta Beneš na Brandýsku. Roku 1902 se oženil s Emilií Řezáčovou  z Brázdima, kde založil ochotnický spolek. S pomocí manželčina otce si postavil v brandýské Riegrově ulici dům (naproti domu, kde žil až do své smrti Vilém Plocek). Zde zemřel jeho otec Matěj, který tu byl roku 1910 na návštěvě. (Pamětní desku na dům umístili r. 1938 sokolové, ale za okupace zmizela.) V Zápech se Vojta Beneš seznámil s učitelem Josefem Kožíškem. Spojovaly je nejen zájmy učitelské, ale i spisovatelské, dále národní a sociální snahy. Oba prováděli ve svém okolí hojnou osvětovou činnost. Byla to např. velká akce na pomoc Slovensku nebo podíl na lidovýchovné výstavě v Kostelci nad Labem. V roce 1908 působil Beneš na dívčí měšťanské škole ve Staré Boleslavi a brzy potom přešel do Brandýsa. Tam se stal předsedou stavebního družstva, které se pustilo do stavby kolonie dělnických domků. Zabýval se pedagogikou, vydal četné odborné studie na téma organizace učitelské práce. Sotva se poprvé vrátil ze Spojených států, vypukla první světová válka. Jeho druhý odchod do USA roku 1915 byl přímo varietním kouskem. Pomocí reklamních prospektů namluvil rakouským úřadům, že jede do Ameriky získat pro rakouské raněné nejmodernější modely protéz. Ve skutečnosti se tam stal poprvé velezrádcem - organizátorem a tajemníkem Československého Národního Sdružení v Americe a propagátorem podpory boje proti Rakousko-Uhersku. Odjížděl i se svou ženou na Západ posílen zájmem vlasteneckých spoluobčanů. Brandýský truhlář a sokol Miroslav Frída mu na cestu zhotovil pěkný kufřík s dvojitým dnem. Domů se vrátil v roce 1919. Přispíval do tehdejšího časopisu Naše Polabí a brzy se stal zemským školním inspektorem. Mimo jiné zastával funkci předsedy Svazu učitelstva československého, byl poslancem a senátorem za sociální demokracii. Po vzniku Československa se zapojil do politiky. V parlamentních volbách v roce 1925 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát v parlamentních volbách v roce 1929 obhájil. Po válce ještě zasedal v letech 1946–1948 v Ústavodárném Národním shromáždění. V rámci sociální demokracie vydával měsíčník Červánky. Působil jako zemský školní inspektor a od roku 1937 jako ústřední inspektor národního školství. Podle údajů k roku 1929 byl profesí školní inspektor, jednatel Československé obce legionářské a starosta Svazu čs. učitelstva. Bydlel v Praze. Během druhé světové války opět odešel do USA - opět velezrádcem. Cestoval po USA a Kanadě, kde přednášel v intencích protinacistického odboje. Po válce se vrátil domů, ale v roce 1948 naposledy odcházel do USA, kde střídavě žil u své nejmladší dcery Alice v Jacsonville a u bratrova syna dr. Václava Beneše, který byl profesorem mezinárodního práva na univerzitě  v Bloomingtonu. Během únorového převratu roku 1948 vyzýval svého bratra Edvarda k razantnějšímu postoji ke komunistickému tlaku. V březnu 1948 rezignoval na poslanecký post a odešel opět do exilu. Stejně jako Vojta Beneš byl v ČSR odsouzen za velezradu. Vojta zemřel v USA na zástavu srdce 20. listopadu 1951. Na tištěném poděkování za projevy soustrasti byl uveden tento citát z Benešových statí: „Člověk se rodí snad k smrti, lidstvo snad k životu. Věřím v neochabující mravní síly lidstva. A jedno bych chtěl: aby v ně věřili všichni vychovatelé národa a národů.“ Po smrti byly jeho ostatky převezeny do Prahy a uloženy do hrobky na Střešovickém hřbitově (v jihovýchodním koutě u zdi) v Praze 6. Benešův syn Václav (1910–1972) byl profesorem politických věd na University of Indiana (jeho dcera, sochařka Emilie Benes Brzezinski, je manželkou Zbigniewa Brzezinského), syn Bohuš (1901–1977) byl diplomatem a novinářem.