Šumavský rozcestník: Wiehl Antonín

Wiehl Antonín

detailní info

kategorie: kultura a památky / osobnosti
lokalita: plzeňsko
GPS: 49°56'2.246"N, 13°23'24.672"E

popis

Antonín Wiehl (26. dubna 1846, Plasy – 4. listopadu 1910, Praha) byl český architekt a představitel historismu. Narozen 26. dubna 1846 v Plasích. Absolvoval Českou techniku v Praze, kde byl žákem v letech 1864-68 Josefa Zítka a v letech 1871–75 zde působil jako asistent. Po studiích cestuje po Evropě, první zaměstnání získá u arch. Fr. Schmoranze ve Slatiňanech. Od roku 1873 byl samostatně působícím stavitelem. Byl také předsedou Spolku inženýrů a architektů v roce 1883. Po jmenování stavebním radou je v letech 1882-94 členem Obecního zastupitelstva pražského. Stává se vyhledávaným pražským vlasteneckým architektem, brzy značně zámožným. Zvolen prvním předsedou českého Spolku inženýrů a architektů SIA. Od roku 1887 konzervátorem Ústřední komise pro zachování památek. Roku 1895 jmenován členem České akademie pro vědy, slovesnost a umění, v níž pracuje v uměleckých a archeologických komisích. Podobně jako tvorba J. Zítka je i Wiehlova tvorba ovlivněna italskou renesancí, a především tvorbou Andrea Palladia. V duchu českého vlasteneckého vzepětí konce 19. století však tuto architekturu kombinoval s prvky české renesance, bohatě členěnými štíty, sgrafitem, členění oken apod. Při výzdobě fasád často spolupracoval s Mikolášem Alšem a další přední umělce tzv. generace Národního divadla - Ženíška, Myslbeka, Suchardu, Schnircha aj. Působil především v Praze, kde projektoval mj. faru kostela sv. Petra v Petrské ulici, staroměstskou vodárnu na Novotného lávce – dnes muzeum Bedřicha Smetany (1883), arkády vyšehradského Slavína (1887), Průmyslový palác pro Jubilejní výstavu v roce 1891, budovu městské spořitelny (1891–95), činžovní domy ve Skořepce, Zborovské nebo Havlíčkově ulici (ten poslední z roku 1886 byl vybaven úplnou novinkou – osobním výtahem, který se tu objevil poprvé v naší metropoli) a vlastní, tzv. Wiehlův dům na Václavském náměstí (1895–96). Svůj dům na Václavském náměstí i značné jmění odkázal České akademii věd. Spolu s mladším kolegou Osvaldem Polívkou – navrhl také monumentální palác České spořitelny v Rytířské ulici, tentokrát ve stylu italské renesance. Výjimečně sáhl architekt i k barokním formám – např. u projektu fary v sousedství Dienzenhoferova kostela sv. Jana na Skalce. Zúčastnil se i novorenesanční rekonstrukce Novoměstské radnice. Působil i jako zahradní architekt. Navrhl úpravu židovského hřbitova a sadů před Hlavním nádražím. Projektoval rovněž Slavín vyšehradského hřbitova a řadu hrobek. Antonín Wiehl umírá 4. listopadu 1910 v Praze.